The Sinner

she'll die anyway

"Máte tu krychli?" Zeptal se svého pomocníka Jókaiský král. Jeho pomocník jen zběsile zakýval hlavou a ukázal ke skupince pár obrů, kteří běhali kolem krychle jako šílení.

"Pane, veličenstvo..mohu se zeptat, co přesně chcete dělat?" Zeptal se pomocník a složil mu malou poklonu, aby prokázal svou podřadnost. Dělali to všichni, když chtěli s králem mluvit. Ukázali tak svojí podřízenost a velikost krále, který byl pro ně jako bůh. Většinou nikdo na králova slova nic nenamítal, protože byla skoro svatá.

"Zradu z té holky už jistě vypáčili...ví že jsme tady, proto se zítra ještě před úsvitem vydáme vstříc paláci." Usmál se král hrdě a pozvedl bradu.

"A co s tou holkou bude?" Ptal se dál pomocník.

"Tu holku chci..zemře mou rukou, ať už nás zradí nebo ne." Zasyčel na pomocníka, který se nepatrně přikrčil. "Tu bělovlasou nezabíjejte. Chci ji."

"Nebylo by výhodnější zajmout ty dva bohy? Při vší úctě veličenstvo, ta bělovlasá dívka za nic nestojí..nemá ani schopnosti." Zašeptal pomocník. Králův pohled se do něj zabodl jako tisíce mečů, které mu drtily vnitřnosti.

"Sparkle, cožpak jsi zapomněl na své postavení? O těchto věcech přeci rozhoduji já, nemám pravdu?" Usmál se král.

"O-ovšem pane.." Kývl pomocník - Sparkl a trochu se přikrčil, jako by čekal nějaký trest za svá nerozvážná slova.

"Ti dva bohové pro mě nemají význam..Pokud se někomu z vojáků dostanou pod ruku, ať se je bez váhání zabijí." Dodál král. Sparkl mu jen přikývl a vydal se za ostatními. 

Pravdou bylo, že měl král z boha hromu poněkud respekt. Vládl mocnou silou, díky které byl schopen ničit vše a každého, kdo mu přišel pod ruku. Jeho bratr bůh lstí naopak dokázal oklamat natolik, aby vše běželo podle toho jak chce on. Ti dva musejí zemřít co nejdříve to půjde. Až budou oba mrtví, půjde vše jako po másle.
                                                                                      —

V paláci panovalo napětí. Bylo cítit ve vzduchu zřetelněji než cokoliv jiného. Teď když se vědělo, že jsou obři zde v lesích, nebylo dobré je podceňovat. Asgardské legie byli připravené k boji, avšak bylo jich málo. Dále tu byl Thor, Loki, Lillian, Arrallis, Heimdall  a dokonce i Valkýra, která se vyhrabala z alkoholu a dala se trochu do formy. Asgardský lid byl přesunut do místností po palácem, kam se předpokládalo, že se obři nedostanou. Počítalo se s tím, že se podaří obry zastavit.

Arrallis se tu teď stala trochu černou ovcí, ale kromě Lillian byli všichni schopní se s ní normálně bavit. Sice s trochu přimhouřenýma očima, ale přeci jen. Její podvod by se dal považovat za velezradu, ale přislíbila se pomoci Asgardu, což ostatně sama už od začátku chtěla, jen jí to nikdo moc nevěřil - až na pár vyjímek samozřejmě.

Loki se na to snažil koukat z jejího úhlu pohledu. Věděl jaké to je a že je to obtížné..Thor vykazoval empatii pařezu a spíše se Arrallisin převrat snažil ignorovat, než že by ho nějak extra řešil - a to že si říkal král. Lillian na tom však byla trochu jinak. Kamarádka nekamarádka, stejně tady Arrallis všechny tahala za nos a Lillian jí to prostě nedokázala odpustit...nebo možná jen nedokázala přijmou fakt reality? Těžko říct. Každý byl najednou strašně uzavřený do sebe, dokonce ani Lillian s Lokim se k sobě najednou tolik neměli. Panovaly tu podivné vztahy..

Nikdo nevěděl, kdy střet s obry proběhne, ale byli tady a všichni to věděli. Možná by bylo lepší, kdyby o tom neměli ponětí, protože tohle všechno stresovalo alespoň o 50% více. Nikdo se teď od paláce sám neoddaloval více jak za paláckou hradbu, pouze pokud to bylo nesmírně nutné. Po nádherných rozlehlých chodbách paláce se téměř nikdo nepohyboval, pravděpodobně by jste slyšeli spadnout i špendlík nebo drobek.