The Sinner

shit happens

Až se u odstavce objeví dvě hvězdičky [**], zapněte song ;)

"Nech ji jít.." Ozval se Lokiho hlas. Král se nestihl otočit, proto ho do zad zasáhl zelený plamen. Král pustil Lillianino téměř bezvládné tělo, které dopadlo tvrdě na blátivou zem. Lillian ucítila jak po ní hmatají něčí ruce, proto zamžourala a rozpoznala Arrallis, která se jí snažila dostat pryč, mezitím co král s Lokim bojovali.

"Ne, já - já musím pomoct Lokimu.." Zachraptěla Lillian téměř neslyšně. Na krku se jí začala dělat obrovská podlitina a očividně jí začaly otékat hlasivky.

"On si poradí. Já tě teď musím hlavně dostat do bezpečí!" Naléhala Arrallis, ale Lillian se nenechala tak snadno přemluvit. Zvedla se malátně ze země a popadla zlomený meč.

"Hej hej, co to děláš? Zabije tě! Už se mu to málem povedlo! Dělej, jdeme..hned!" Pokračovala v naléhaní Arrallis, kterou už začalo přepadat zoufalství. "Pro jednou v životě poslechni ty mě! Prosím!"

"Ne! Nenechám v tom Lokiho samotného." Zvýšila Lillian hlas, jak jen jí to bolavý krk dovoloval. "Co je s Nídhöggem?" Uvědomila si najednou. Neměla ho právě Arrallis s Lokim zaměstnávat?

"Thor to vzal do svých rukou a teď dělej, já se musím postarat o tebe." Arrallis už téměř klečela na kolenou.

Lillian si však nedala říct. Ohnala se po kamarádce, sotva se tomu Arrallis vyhla. Lillian tím využila její překvapení a rozeběhla se za bojujícím králem a Lokim. Všimla si, že král krvácel mnohem více než předtím, bohužel však nebyl jediný. Lokimu se řinula krev z ramene a promáčela mu tuniku skrz na skrz. Déšť sice krev z části smýval, ale rána byla viditelná.

Král se ohnal velkým mečem a Loki stačil uhnout opravdu těsně. Loki klopýtl na mokré trávě o krok dozadu. Král toho hned využil a podrazil mu nohu. Lokiho však ani to k zemi nedostalo. Brzy našel ztracenou rovnováhu a jeho ruku znovu ozářil zelený plamen, který zasáhl krále přímo do obličeje. Ten se za něj bolestně chytil. Jeho nohy ho zradili, proto spadl na kolena do bahnivé břečky a upustil svůj meč. Loki se k němu rozešel rychlým krokem, odkopl meč a chytil krále pod krkem, celou ruku ožehl zelený plamen. V druhé ruce se mu objevila dýka. Loki neváhal ani sekundu a zabodl ji král přímo do hrudi a následně do ohryzku. Král zalapal po dechu a začal se dusit vlastní krví.

"Sladké sny.." Zašeptal mu do ucha a ušklíbl se. Lillian měla v tu chvíli chuť se k Lokimu přihnat a co nejpevněji ho obejmout, ale dříve než se tak mohlo stát, něco se v královo ruce zalesklo. Zrada.

**
"Loki! Pozor!" Zařvala Lillian z plných plic co nejvíce mohla. Loki se k ní otočil, ale v tu chvíli ztuhl jako led. Jeho hruď proklál zbytek Lillianina meče. Lokiho tělo se sesunulo k zemi z těžkými oddychy, jak se snažil popadnout dech a nepanikařit. Králi se na tváři rozlil poslední úsměv. Po sléze se i jeho tělo svezlo k zemi, akorát s tím rozdílem, že jeho hrudník už se nezvedal.

"Ne! Loki!" Zařvala Lillian a doklopýtala k němu mezi vzlyky a slzami, které se nekontrolovaně rozlily po její tváři. Kolena zabořila do bahna a přitáhla si Lokiho do objetí co nejblíže k sobě.

"Lillian.." Zašeptal Loki chraptivým hlasem. V jeho očích se zableskl strach, zoufalství.

"Jsem tady Loki, jsem tady, nikam nejdu." Zašeptala nazpět a sevřela jeho tělo ještě pevněji. Snažila se ho uklidnit, ačkoliv ona sama by to potřebovala asi nejvíce ze všech.

"Jsi tak krásná.." Zašeptal Loki. Malátně zvedl ruku a pohladil Lillian po vlasech. Následně pokračoval k tváři, na které se zastavil. Lillian jeho ruku chytila a přitiskla ji ke své tváři ještě více. Po tváři ji stékaly slané slzy, které se ihned mísily s dešťovými kapkami. "Na tebe nikdy nezapomenu.." Dodal po chvíli. Jeho hlas slábnul čím dál tím více.

"Ne Loki, nevzdávej to, bojuj. Arrallis ti pomůže, viď že jo, Arrallis?" Otočila hlavu ke své kamarádce, která stála opodál s uslzenýma očima, ale ani se nehla. Pouze sklopila pohled ke svým nohám. "Arrallis, no tak!" Zakřičela na ní, ale žádné odpovědi se jí nedostalo a ona věděla co to znamenalo. Její vzlyky se prohloubily.

"Lillian nech ji, já.." Odmlčel se Loki na chvíli. "Nech mě jít.." Lillian na to však zavrtěla hlavou. Chtěla mu pomoci, byla bezradná, ale Loki už byl rozhodnutý. Byl rozhodnutý odejít za duhový most do Valhally, za svou matkou a otcem, kteří už na něj čekali.

"Miluju tě, Loki..vždycky jsem milovala." Zašeptala a co nejvíce si ho přitáhla k sobě. Chtěla, aby se aspoň v posledních chvílích svého života cítil milován, aby věděl že na něm někomu záleží.

"Nápodobně, Lill." Zazněl naposledy Lokiho hlas a na tváři se mu vytvořil poslední úsměv..láskyplný. Z jeho plic vyšel poslední výdech, srdce přestalo tlouci, oči se zavřeli nadobro. Lillian v tu chvíli vypukla v neutěšitelný pláč, který se ozýval celou plání. Její hlava se zabořila do Lokiho těla, které začínalo chytat modrou barvu se stříbrnými runovými vzory. Lillian bylo v tu chvíli jedno, že chlad z jeho těla ji pálil a způsoboval ukrutnou bolest. Zavřela oči a vnímala pouze jeho. Jeho vyhaslou duši, kterou už nikdy nebude moci probudit. Už nikdy neuvidí jeho úšklebky, nikdy neuslyší jeho sarkastický humor a popichovačný hlas, už nikdy si s ním nebude moci popovídat..a to ji na tom děsilo nejvíc. S jeho posledním výdechem odešla i půlka její duše. Její mysl pohltilo prázdno, jako už by se nikdy neměla radovat. Jako by jí k radosti chyběl ten proradný zelený plamínek Lokiho kouzel, který vždy zažehnul jiskru.