The Sinner

bad as hell

Když dorazili k hlavní bráně, která oddělovala palác od města, naskytl se jim pohled na všechny členy Asgardské armády stojíc v pozoru a čekajíc na rozkazy. Když jste se na ně tak podívali, bylo jich vlastně celkem dost, ale v Lillian stoupala obava že na obry to stačit bohužel nebude.

Koně se prorvali až dopředu, což nějakou chvíli zabralo, ale přeci jen. Rány se teď ozývaly mnohem hlasitěji, až z nich naskakovala husí kůže. Lillian ucítila, jak se od jejího těla Valkýra odlepila a seskočila na zem. To samé udělal Loki s Arrallis a Thor. Jediný kdo zůstal nyní na koni byla právě Lillian a Heimdall.

Loki sevřel otěže své sněhově bílé klisny a počkal na Valkýru, která k nim došla. Bez jediného slova se na klisnu vyhoupla a Loki jí jen trochu neochotně podal otěže.

"Dej na ní pozor." Procedil Loki mezi zubama téměř neslyšně. Valkýra s malým úšklebkem přikývla. Následně s klisnou udělala pár malých koleček a zařadila se do řady vedle ryzáčka a Lillianina vraníka. Loki, Arrallis a Thor se k nim zařadili též. Loki se postavil vedle Lillian a Noniuse, který mu hlavou strčil do ramene. Loki se musel pousmát, ačkoliv bylo jasné že je napnutý jak struna. Lillian se sklonila a položila Lokimu ruku na rameno. Ten k ní obrátil svoje pronikavé, smaragdově zelené oči.

"Nezabij se mi." Zašeptala mu a Loki se jen ušklíbl.

"Nápodobně." Dodal po chvíli. Jejich oční kontakt a romantickou chvilku přerušil Thorův hlas, který začal promlouvat ke všem přítomným. Loki se od Lillian trochu oddálil a snažil se poslouchat, co jeho bratr říkal, ale moc se mu to nedařilo. Jeho vlastní myšlenky mu zahalovaly mysl.

"Zabíjejte všechny obry, co vám přijdou pod ruku. Jsou možná větší a silnější, ale my jsme chytřejší. Používejte lsti, nenechte se jimi zmást ani přemoci. Nesmí použít tu krychli. Braňte Asgard za každou cenu."

"Jak dlouho sis to nacvičoval?" Ušklíbla se Valkýra. Pár vojáků společně s našemi hrdiny se uchechtli, ale nikdo to nekomentoval. Thor se pyšně usmál a ignoroval Valkýřinu poznámku na jeho adresu. Nedaleko od nich se ozvalo pár dalších ran a skřeků, které se k nim blížili.

Všichni stočili pohled do dáli, kde se začaly objevovat první obrysy postav. Od brány kde stáli Asgarďané vedl k městu větší park, kterým bylo potřeba projít aby se kdokoliv dostal z města do paláce nebo obráceně. Začínalo svítat, avšak bylo stále šero a vzduchem se neslo napětí. Od severu foukal chladný vítr, který se všem zařezával do kůže jako ostří nožů. Koně začali být neklidní, i přes uklidňování svých jezdců.

V dáli se začalo objevovat spousty dalších postav, dokud jimi nebyla krajina pohlcená. Postavy pomalým krokem mířili směrem k bráně. Jejich těžké kroky se nesly krajinou jako ozvěna. Na nebi se začaly tvořit černá mračna, kvůli kterým nemohlo ranní slunce spatřit to krveprolití, které se chystalo.

Lillian pevně sevřela rukojeť svého meče, který prozatím stále dřímal v pochvě. Ucítila, jak se vzduchem snesla vlna energie. Z Arrallis a Lokiho ta energie přímo sršela, nejspíše by byla i rukou hmatatelná.

Postavy na obzoru začali zrychlovat do běhu a dali se do neskutečného řevu. Všichni se napjali a čekali na Thorovo znamení, které přišlo za pár dlouhých sekund.

"Za Asgard..." Zašeptal do větru. Z úst všech přítomných pak vyšla tatéž věta, která je povzbudila do rychlého běhu - či v případě některých cvalu na koni. Lillian vytasila svůj dokonale nabroušený drahý meč a pobídla Noniuse do větší rychlosti. Valkýra s Heimdallem ji napodobili a jako první jeli do vřavy. Nad ostatními Asgarďany měli docela velký náskok, ale jak se tak dva národy navzájem blížili k sobě, nemělo to moc efekt.

První krev byla prolita a prvních pár těl obrů dopadlo na zem. V trávě se vytvořilo pár loužiček černé krve. Do vřavy po chvíli dorazil Thor s jiskrnýma očima. Při použití jeho síly se obloha zatáhla ještě více a z nebe se začaly snášet první kapky deště, které byly následovány hromy a blesky. Později začaly Lokiho dýky a Arrallisiny šípy bez milosti masakrovat obry, kteří na zem padali jako kuželky...i přesto jich však byla stále spousta. Oba mágové si nechávali svou sílu na případný čas nouze. Prozatím to přenechávali Thorovi, který si hrál se svými blesky.

Lillian se snažila zahlédnout krále či někoho, kdo by měl u sebe Tesseract, ale marně. Ve chvíli její nepozornosti ji nějaký obr prudce strhl z Noniuse, který po něm vykopl zadními, div že nezasáhl Lillian která dopadla na deštěm a krví promáčenou zem (jediná škoda, že krev už nebyla pouze obří). Nonius se rozeběhl směrem pryč a Lillian neměla ani čas na vzpamatování. Vrhli se na ní dva další obři, kteří však po chvíli skončili na zemi stejně jako jejich druh s prokopnutým čelem. Lillian se chtěla vydat hledat Noniuse, ale měla bohužel důležitější úkol.

Rozeběhla se tedy ještě hlouběji do krvelačné rvačky a snažila se pozabíjet co nejvíce obrů to šlo. Na chvíli měla pocit že zahlédla tmavě zeleno-černou tuniku s havraními vlasy a opravdu. Loki statečně odrážel útoky všech obrů, kteří mu šli hladově po krku. Jejich úkolem bylo zabít Thora a Lokiho jako jedny z prvních, což však pro ně nebylo tak jednoduché. Loki byl mrštný, chytrý a hlavně nepředvídatelný. Thor byl prostě...bůh hromu a blesku.