The Sinner

your soft touch

Lillian vzbudil něčí jemný dotek, který se nacházel v oblasti ramene. Elfka pomalu otevřela oči a několikrát zamrkala, aby si její oči přivykli dennímu světlu. Její pohled padl na Arrallis, která se nad ní skláněla a jemně třásla s jejím ramenem.

"Už jsem si myslela, že tě nevzbudím," pousmála se druhá elfka a nechala Lillian prostor, aby se zvedla. Loki už byl také vzhůru.

Lillian si uvědomila, že je čas se vrátit domů a proto se zvedla jak nejrychleji mohla. Konečně - po takové době! Zajásala v duchu. S celým svým srdcem doufala, že byl Nonius v pořádku a že o něj bylo postaráno. Navíc už se nemohla dočkat pořádného jídla a vany.

Už stačilo jen doufat, že Heimdall otevře Bifrost.

"Je čas," řekl Loki a přistoupil k oboum dívkám. Všichni tři se podívali k nebesům, avšak nikdo z nich nezvolal Heimdallovo jméno. Všichni jen zírali na prošedlá nebesa a mlčeli. Nakonec to byla Arrallis, kdo ono jméno zvolal.

Chvíli se nic nedělo, ale nakonec se přeci jen na obloze objevila duhová záře Bifrostu, která je pohltila. Lillian mohla opět spatřit ten přenádherný vesmír. Už se nebála. Už se nemusela držet Lokiho - popravdě by jí ani tak nevadilo uletět na druhý konec vesmíru. Jelikož teď Asgardu hrozila záhuba, nebylo by tak špatné odletět na neplánovanou dovolenou..třeba na Xandar? Jo, tam jsou fajn.

Bojovat se asi nikomu nechtělo, ale co se s tím dá udělat, že? Nic. Nyní se dalo jen pozorovat okolní vesmír do té doby, než jste nepřistáli ve zlaté kulaté místnosti.

Lillian opět trochu zavrávorala, jako když se přesouvala poprvé. Když si byla jistá rovnováhou, zvedla hlavu ke zlatému stupínku, na kterém nestál nikdo jiný než Heimdall. Na tváři mu pohrával úsměv. Bylo vidět, že Lokiho i Lillian viděl rád živé a tak nějak zdravé, pokud by se teda nepočítalo Lokiho fiasko.

"Král vás již očekává," promluvil, když si zřetelně prohlédl Arrallis. Loki neváhal ani na chvíli, zanedlouho se kolem něho objevila zelená záře a v mžiku zmizel. Lillian se zprvu podivila, že najednou Lokimu přesouvací kouzlo nedělalo žádný problém, ale pak jí to samozřejmě došlo.

Ovšem, na chudinku by ti hrát šlo, pomyslela si a otočila se směrem k Arrallis.

"Přesuneš nás?" poprosila. Nechtělo se jí chodit přes celý Asgard a navíc, nechtěla přijít o tu část, kdy Loki Thora promění v žábu.

"Samozřejmě," kývla hlavou Arrallis. Přistoupila k Lillian, chytila ji za předloktí a rázem byly i ony pryč. Přistáli uprostřed místnosti, kde se zrovna dva bratři dohadovali. Loki vypadal, jako by chtěl Thora probodnout na sto způsobů a Thor se snažil vypadat vážně, ale bylo očividné, že si Lokiho naštvanost celkem užívá.

Na jednu stranu to bylo opravdu komické, ale na druhou stranu - kdyby byl Thor zavřený měsíc v nechutné cele bez hygieny, pořádného jídla, pití a všech těchto maličkostí, zábava by ho přešla.

Lillian chápala Lokiho naštvanost, ale měl by se zlobit spíše na ní, než na svého bratra. Ano, on je tam poslal, ale Lillian byla ta, která to zkazila. Lillian si byla vědoma toho, že Loki moc dobře věděl na koho se má zlobit, ale kdyby se tady teď na Lillian utrhl, vypadal by jako blb a navíc, hádka s bratrem byla vždy jednoduší. Hádky mezi sourozenci jsou normální

"Poslal jsi mě tam, abych jim dal tu zatracenou kostku a následně je zradil. Místo toho, jsem tam skončil zavřený na měsíc v té špíně a málem jsem přišel o život," zasyčel na Thora černovlásek, "oba jsme tam skončili," doplnil nakonec, aby nezněl tak sobecky a ukázal Lillianiným směrem.

"Tesseract je tedy u nich, že ano?" zeptal se Thor, aby se ujistil zda vše dobře chápe a skvěle tak vyignoroval Lokiho výlev emocí.

Loki si otráveně povzdechl.

"Ano, je, bratře."

"Proč jste ji nevzali při útěku s sebou?" optával se Thor nadále. Loki se chtěl nadechnout k odpovědi, ale než to stihl, přerušil jí Lillianin hlas.

"Protože někdo mezitím, co se nechával dobrovolně zabít a následně umíral, kostku zapomněl." ušklíbla se. Loki rozhodil rukama a chtěl něco namítnout na svou obranu, ale tentokrát byl přerušen Arrallis.

"A já ho zachránila. Beze mě bys už neměl bratra. Neděkuj mi." Usmála se sladce a mrkla na Lokiho, ze kterého přímo sálalo naštvání. Lillian by se klidně vsadila o vlastní život, že nyní to v něm vřelo jako snad nikdy jindy.

Loki už jakékoliv obhajování vzdal, posbíral svojí raněnou hrdost a promluvil, teď už však omnohem klidněji. Sakra, musel se hodně ovládat.

"Máme zhruba několik dní, než se sem pomocí Tesseractu dostanou a spálí Asgard na popel. Norny, budeme se divit, pokud z tohohle vyjdeme živí. Helu jsme zvládli, ale to alespoň žila většina mužů z legií. Teď nemáme nic. Tohle je předem prohraná bitva," dokončil svůj monolog.

"Co navrhuješ, bratře?" přimhouřil oči Thor.

"Buď můžeme bojovat na život a na smrt, nebo odtud můžeme uniknout a nechat Asgard uhořet rovnou, jelikož by naše už tak zatracené životy byli obětovány zbytečně," pokrčil rameny a pozorně sledoval Thorovu reakci. Thor nakrčil obočí a nesouhlasně zavrtěl hlavou.

"Budeme bojovat," rozhodl sebevědomě. Loki protočil očima a odvrátil pohled pryč.

"Notak Loki, přeci se nebojíš," zamrkala Lillian provokativně, i když sama měla pochybnosti. Tohle byla přímá cesta na smrt.

Loki vypadal, jako by jí chtěl prohnat hlavou dýku, ale Lillian věděla, že by to neudělal. Nebo alespoň v to doufala.

"Nevypadá to, že by se on někdy něčeho bál," pohodila rukou Arrallis a povzbudivě se usmála. I Lokimu cukli koutky, ale ihned všechny emoce vyprchaly. Lillian jen poněkud nechápavě zamrkala. Ta jiskra co tu mezi Lokim a Arrallis poskakovala byla jako trnem v oku. Ne že by to tedy byla žárlivost, co Lillian právě projíždělo obličejem.