The Sinner

you know them

Lillian se probudila rozvalená uprostřed velké postele jedné z komnat, zavrtá v těch nejpřepychovějších pokrývkách Asgardu.

Takže to nebyl sen, pomyslela si.

Pomalu se začala soukat z postele a rozhlížet se kolem sebe. Sluneční paprsky pronikaly do místnosti skrz hedvábné záclony a dodávaly pokoji zlatý nádech. Vypadalo to naprosto kouzelně.

Lillian se vyhoupla do stoje a zamířila k balkónu. Když na balkón vstoupila, oněměla úžasem. Její zorničky se rozšířily, sluníčko které dopadalo na její světlou kůži ji příjemně hřálo. Byla to nádhera! Viděla skvěle na celé asgardské město a dohlédla dokonce až k Bifrostu.

Po chvilce si však hlasitě povzdechla. Byl to sice dech vyrážející výhled, ale nejradši by odtud stejně vypadla. Bála se důvodu, proč jí tu Loki nechal a prakticky jí nepustil domů. Lillian se začala bát, že bude připletena do něčeho, čeho být součástí rozhodně nechce.

"Přemýšlíš, proč tu jsi?" štěbetání ptáků a příjemné ticho přerušil Lokiho hlas. Jeho hlas nyní nebyl popichovačný jako vždy, zněl tak - příjemně? Princátko se nám dnes asi dobře vyspinkalo. Lillian navíc začala uvažovat jak je možné, že se vždy dokáže tak nepozorovaně připlížit.

"Umíš číst myšlenky?" obrátila se k němu Lillian a probodla ho podezíravým pohledem. Nehodlala mu dovolit, aby se jí vrtal v hlavě.

"Možná," lišácky se usmál. Bělovláska si nebyla jistá jestli to mělo znamenat ano nebo ne, což ji rozhodně znepokojilo, ale nehodlala to na sobě dát znát. Pohled obrátila zpět k výhledu na Asgard, opřena o římsu balkónu.

"Takže neumíš. Jak dlouho už tu vlastně jsi?" zeptala se, pohled upírajíc někam směrem k Bifrostu. Odpovědi se jí ale nedostalo. Navíc, najednou koutkem oka zachytila pohyb po svém pravém boku. Loki se také opřel o římsu a upíral pohled zhruba do stejných míst jako bělovláska před pár sekundami.

"Proč jsem tady?" ptala se Lillian dál, ale odpovědí jí bylo stále pouhé ticho. Dívce už začala docházet trpělivost a nevědomky zaťala ruce v pěst.

"Můžeš odpovědět?" řekla Lillian už poněkud rozhořčeně a naštvaně se otočila směrem k bohovi. Loki se jen pousmál a přesně v tu chvíli se mu v ruce objevila nějaká stará kniha. Lillian mírně naklonila hlavu na stranu. Ptala se ho proč je tady, ne na desetiletí starý štos papírů.

"Otevři ji," Loki jí knihu podal.

"Co to má být?" Lillian pozvedla obočí.

"Prostě to otevři," vybídl jí už lehce netrpělivě. Lillian tedy uposlechla a knihu otevřela. Začala pomalu listovat stránku po stránce. Ty stránky byli tak zničené a staré, že se Lillian bála, aby je nepoškodila ještě více! Všude byli jen samé nakreslené ilustrace a někdy k tomu byl menší popis. Vypadalo to, jako atlas bytostí z jiných světů - a nejen z těch devíti.

Lillian si ty bytosti pozorně prohlížela, dokud nenarazila na jednu bytost - jí hodně povědomou. No ovšem! Vypadalo to, jako ty bytosti, které se včera potulovali Asgardem. Obrátila svůj pohled k Lokimu, v očích jí plála jasná otázka. Ani ji Lokimu nemusela pokládat. Lillian začínal trochu zarážet fakt, že jí Loki vždycky rozumí i beze slov. Neumí přeci jen ty myšlenky číst?

"To co jsme včera viděli, byli Jókaiové. Pochází z nedaleké planety, která však není součástí devíti světů. Jsou podobní ledovým obrům, avšak jsou mohutnější a s velkou pravděpodobností i silnější. Je o nich pár záznamů a nákresů v knihách, ale jinak nic moc." vysvětlil jednoduše Loki.

Lillian si nákres v knize pozorně prohlédla. Jókai vyobrazený v knize vypadal jako ledový obr, akorát s normální barvou kůže, opravdu poněkud silnější stavbou těla a lehce znetvořeným asymetrickým obličejem. Styl oblékání byl prakticky stejný. Lillian si to stvoření konečně mohla prohlédnout trochu lépe - včera to kvůli tmě moc nešlo.

"A co já s tím?" její obočí znovu vyletělo nahoru.

"Ačkoliv to nerad říkám, jsou pro Asgard jistou hrozbou. Asgard má očividně něco, co oni chtějí. Je malá pravděpodobnost, že by sem přišli jen tak, pro nic za nic - "

"A já mám to něco, co oni chtějí, spolknout nebo co?" přerušila ho suše Lillian, za což schytala pěkně jedovatý pohled. Loki však pokračoval jako by pusu neotevřela.

"Nechal jsem tě zde, abych si o tom všem mohl promluvit s bratrem. Byla jsi svědkem jejich nezvané přítomnosti v našem království, což on považuje za klíčové. Nařídil tvoji pomoc," odfrkl si Loki, čímž naznačil co si o tom všem myslí a vytrhl u toho Lillian knihu z ruky.

"Hádám, že na výběr v tom případě nemám."