The Sinner

let's get lost

"Thore?" Lillian lehce zaťukala na dveře jeho komnat. Zevnitř se ozvalo jakési zabručení. Lillian usoudila že to byl asi pokyn pro její vstup, proto otevřela dveře a nejistě nahlédla dovnitř. Thor seděl v křesle a tupě zíral do hořícího krbu. Kolem něj se povalovalo spoustu flašek alkoholu, ať už vypitých nebo plných. Ani k Lillian nestočil pohled.

"Já...chtěla jsem si jen promluvit." Popravdě nechtěla, ale Arrallis ji k tomu donutila. Thor na to jen pokýval hlavou a konečně se k ní otočil čelem. Pod jeho očima tkvěly černé pytle, pusa oschlá. Jiskra v jeho očích byla vyhaslá.

"Jde o bratra, že?" Usmál se ironicky a v jeho očích se zaleskla slza. Lillian pomalu přikývla a musela spolknout nutkání brečet při pohledu na něj naprosto zničeného.

"Arrallis si myslí..teda Arrallis a já si myslíme že.." Lillian se musela na chvíli odmlčet.

"Že už nadešel čas?" Zeptal se Thor, jako by tušil, o co vlastně šlo. Na to že byl teoreticky opilý mu to docela myslelo.

"Vím že stále doufáš v jeho návrat, nejsi sám, ale..on už nepřijde. Zaslouží si pohřeb Thore, co nejdříve..zaslouží si klid." Usmála se Lillian smutně a chytila Thora za ruku. I jí se v očích zaleskly slzy.

Nejhorší na tom bylo, že Loki tohle všechno slyšel. Netoužil po ničem jiném, než se za nimi vydat a oboum ukázat, že je v pořádku, že na ně všechny dává pozor a že nikdy nebudou sami. Frigga už nějakou dobu tušila, nad čím její syn přemýšlí. Chtěl se vrátit do světa živých alespoň na malý moment, aby se s nimi mohl setkat. Sice jako mrtvý, nikoliv jako živý, ale věděla že Lokimu bylo tohle jedno.

Loki seděl v zahradách Valhally, kam se před nějakou dobou přemístil i se skleničkou medoviny. Věděl, že za ním Frigga stejně znovu přijde, ale nečekal ji tak brzy.

"Vím nad čím přemítáš, synu." Promluvila Frigga, když se k němu zezadu připlížila. Loki sebou viditelně cukl, jelikož neměl ani tušení o její přítomnosti. Normálně by si jí asi všiml, ale momentálně měl větší starosti než kontrolovat, kde je jeho matka.

"Čekal jsi že přijdu, že?" Zeptala se a usadila se na bílou lavičku přímo vedle Lokiho. Ten se pousmál a pohlédl jí do nádherných očí, ve kterých tančil život snad více než kdy předtím.

"Dříve či později." Odvětil.

"Možná ti mohu pomoci.." Naklonila se k němu Frigga a pošeptala mu to do ucha. Lokimu se značně roztáhli zorničky a zbystřil jako liška.

"Otec to nedovolí." Zavrčel Loki po chvíli a odvrátil pohled.

"O otce se nestarej, vyřídím to s ním." Frigga ho pohladila po tváři, která v sobě nesla známky starostí. "Vrátit navždy tě k nim nemohu, ale nějaký čas ti dát mohu." Lokimu se zableskli oči, jako když malé dítě vidí bonbón.