The Sinner

sleepy mind

Tu noc spala Lillian klidněji než kdy předtím. Její mysl byla klidná, žádné noční můry, žádný strach, žádné probouzení uprostřed noci..pouze klidný zdravý spánek. Lokiho dech jí čechral bílé rozcuchané vlasy, jak si je večer nečesala. Sluncem zalité ráno ji donutilo pomalu otevřít oči. Stále ležela v bůžkovo objetí a jak také zjistila, černovlásek byl už vzhůru, ale nedovolil si se pohnout, aby Lillian nevzbudil. Norny, Lillian se probudila ve stejné poloze jako včera usnula.

"Dobré ráno." Pousmál se Loki a zahýbal s odkrvenou rukou, jak na ní Lillian ležela.

"Dobré." Odvětila usměvavě nazpět. S takhle dobrou náladou se neprobudila snad nikdy v životě. Jak málo stačilo k nekonečnému štěstí, ne? No dobře, zas tak málo to nebylo, ale chápeme se.

Lillian se začala pomalu zvedat, ale zastavila ji Lokiho dlaň, která se jí ovinula kolem zápěstí. Nebylo to nijak silně, spíše naopak, avšak i to elfku zaskočilo.

"Děje se něco?" Zeptala se nejistě a pohledem sjela Lokiho od shora dolů, jako by jí snad měl někdy jeho výraz a postoj těla říct, co se mu prohání hlavou.

"Kam jdeš?" Naklonil mírně hlavu. Vypadalo to, jako by se měl každou chvíli sesypat z toho, že má Lillian nějaké povinnosti a nemůže celý den polehávat v posteli.

"Mám hlad." Odvětila Lillian a na malý moment se zamyslela. "Nechceš jít se mnou? Slíbil jsi, že se ostatním ukážeš." Zeptala se. Tahle otázka Lokiho trochu rozhodila..aby byl upřímný, nějak se mu z té postele opravdu nechtělo a na nějaké vysvětlování momentálně neměl náladu.

"Nepočká to?" Snažil se Lillian zmanipulovat, ale na všechno neštěstí to nezabralo. Elfka ho chytla za ruku a vytáhla ho do stoje. Bez jakýchkoliv slov ho táhla ke dveřím s menším úšklebkem na tváři. Loki ji pouze poslušně následoval, jelikož mu bylo naprosto jasné, že jakékoli odmlouvání nemá absolutní význam.

—

Thorovi a Arrallis se až zamlžilo před očima. Nemohli ani omylem uvěřit tomu co..nebo spíše koho viděli. Stál před nimi Loki s mírně otráveným výrazem a Lillian, která se usmívala jak nejvíc mohla, když viděla Thorovo nadšení a Arrallisino překvapení.

"Já to věděl bratře!" Vykřikl Thor a s pomocí několika rychlých kroků překonal vzdálenost mezi nimi. Vrhl se Lokimu do náruče, jako malé dítě když přijede z tábora a vítá se s rodiči. Lokiho to popravdě dost zaskočilo, ale na druhou stranu..co mohl čekat?

Po pár momentech váhání ovinul ruce kolem Thora a v duchu napočítal do sedmi, než bratra zase pustil. Thor by ho nejspíš objímal až do nekonečna, ale tím dřív by spíš dostal dýkou do zad. Loki byl možná mrtvý, ale bodání bratra by ho nikdy neomrzelo.

"Tohle nám asi fyzika nevysvětlí." Zakroutila hlavou Arrallis, ale na tváři jí pohrával úsměv. I jí Loki nesmírně chyběl, samozřejmě, jen to nedávala tak znát hlavně kvůli ostatním, kteří potřebovali někoho silného.

"Na tohle si nezvykejte, je to jen dočasné." Řekla Lillian a pro kontrolu vzhlédla k Lokimu, aby zjistila jak se na to tváří. Jeho výraz jasně dával najevo souhlas.

"Dočasné?" Zesmutněl Thor a nechápavě otřásl hlavou.

"Jsem mrtev Thore. Patřím do Valhally, mezi padlé, nikoliv do světa živých. Nemohu zde zůstat navěky." Odvětil Loki a gestikuloval u toho rukama. "Musím se vrátit."

"Kolik máš času?" Otázala se Arrallis a nejistě ho přelétávala pohledem od pat až k hlavě.

"Den, dva, možná." Pokrčil Loki rameny. Nechtělo se mu pryč, ale bylo nutné se vrátit než si toho všimne Odin. Takhle se sem mohl jednou za čas podívat, ale kdyby na to všeotec přišel, šance na znovu-návštěvu světa živých by se viditelně zmenšila.

"Co takhle si ten čas nějak užít?" Navrhla Lillian a všichni souhlasně přikývli..co by taky ne? Byli rádi, že byli vlastně rádi..