The Sinner

how could someone know

"Podle čeho jste to posoudil?" zeptala se Lillian odměřeně. Nerada se o svém původu bavila s cizími lidmi a už vůbec ne s princem.

"Pokud se nemýlím, pocházíš z Noldoru. Pouze mne zaráží fakt, že všichni občané Noldoru mají alespoň podle knih tmavé vlasy, nikoliv bílé, což značí že jsi ve vyhnanství. Ptám se tedy znovu, jsi Gnómka, že?" odvětil znalecky Loki a zatvářil se velmi spokojeně, když na Lillianině tváři spatřil ještě chladnější výraz. Věděl, že se trefil do černého.

"Nechci být drzá veličenstvo, ale opravdu každému vyčtete jeho minulost na potkání?" zeptala se na oplátku Lillian. Princovi na jeho otázku odpovědět nehodlala, ať už jeho teorie byla sebevíc pravdivá.

"Nic Vám do toho není. Toho už jste si ale jistě všiml a nyní pokud mne omluvíte, vydám se svou cestou. Jsem poctěna tímto setkáním, ale myslím že již není třeba slov." pokračovala sebevědomě. Tentokrát se zaraženost mihla na Lokiho tváři, což však rychle zamaskoval za poklidný, nic neříkající výraz.

Lillian pobídla svého vraníka a zmizela někam hluboko mezi stromy.
                       
—

Lillian zabouchla dveře od svého domu a tvrdě dopadla na postel, která hlasitě zavrzala. Po chvíli zvedla poraněnou ruku a podívala se zblízka na své zranění na předloktí. Z rány stále odkapávalo trochu krve a okolí bylo dosti zarudlé. Při vzpomínce na setkáni s princem nakrčila nos a zatřásla hlavou, aby se myšlenek na nedávnou událost zbavila.

Místo otravného přemýšlení se zvedla z postele a zamířila pro nějaký obvaz do komory. Zranění nebylo nijak vážné, ale jistota je jistota. Nechtěla riskovat, že by se jí rána nějak zanítila, či cokoliv jiného. Bůh ví, čím vším ta dýka prošla.

Gnómové si nikdy nepotrpěli na nějaké speciální péči a nebáli se zašpinit si ruce, ale Lillian se za čas který strávila na Asgardu naučila upřednostňovat své zdraví před hrdostí. Což ovšem neznamenalo, že by tu svou hrdost pohřbila nějak hluboko.

Pro její národ existovala pouze hrdost, spravedlivost a především moudrost, žádné zmatkování či lítost. Elfové z Noldoru - Gnómové patřili k velmi moudrým bytostem a proto mysleli rozvážně, což způsobilo že vše co měli na svědomí brali jako jakýsi plat. Dříve mysleli, než konali a proto byli již dopředu smířeni se všemi svými činy.

Proč byla Lillian přesným opakem? Kdo ví.

Nyní se pečlivě věnovala obvazování předloktí. Když s tím byla naprosto spokojena a odvrátila od ruky pohled, zjistila že slunce již zapadá za mohutné kopce.

Do hlavy ji opět vyskočila vzpomínka na černovlasého prince. Vybavila se jíta chvíle, když ho vedli přes Asgardské ulice směrem k paláci, kde jej měl Odin odsoudit za napáchané skutky. Vzpomněla si na ten dav, který na něj pokřikoval různé nadávky a na nenávistné pohledy Asgarďanů, které patřili jen a pouze jemu. A ona to pozorovala tiše z povzdálí.

Lillian se posadila k dřevěnému, rozpadajícímu se stolku a zakousla se do krásně červeného jablka, jenž bylo ještě před chvílí položeno v malé dřevěné míse. Začínala být z proudu myšlenek zmatená a vyčerpaná. Nejradši by teď praštila hlavou o zeď nebo vyhnala všechny myšlenky někam pryč. Proč měla místo mozku takovej guláš?
                        
—

Byla již tma a Loki projížděl lesem na své sněhově bílé klisně směrem k asgardskému paláci. Teplota již značně klesla a ačkoliv byl Loki mrazivý obr, i on ucítil pokles teploty vzduchu. Na mechu se začala dělat menší jinovatka, která následně křupala pod kopyty koně. Teploty ve dne a v noci na Asgardu měli mezi sebou jisté rozdíly, ale místní lidé na to byli zvyklí.

Loki se příjemně chladného vzduchu nadechl a uvolnil tělo. Jemně poplácal svou klisnu po krku, která pouze pokojně zafrkala. Ta klisna byla snad to jediné, k čemu se choval upřímně šetrně a s láskou. Byla to jediná bytost v celém vesmíru, která ho neodsuzovala za jeho chyby, nehleděla na jeho původ, činy a on byl za toto vděčný.

Stále v sobě nosil jakousi tíseň a úzkost. Za posledních pár let si užil již dost utrpení, ale nyní, když byla Hela poražena a Asgard zachráněn, v jeho životě nestáli žádné překážky - ačkoliv jeho mysl mu říkala ať je ostražitý. Ale dodatečně tu byla ještě kupa asgardského lidu, kteří se ho i přes to, co pro ně udělal, rozhodli nenávidět, což však nebyla žádná novinka. Ostatně jak zjistil dneska, i Gnómská dívka jím opovrhovala - sice se to na sobě snažila nedat znát, ale Loki to poznal.

Nijak se tímto však netrápil. Nebo ano? Loki to nerad přiznával, ale zase mu o něco více ztěžkla mysl.