The Sinner

the war started

Lillian probudila obrovská rána. Vymrštila se co nejrychleji do sedu a rozhlédla se po pokoji, jako by čekala že zde někdo bude. Další rána. Lillian se vyškrábala na nohy a vrhla se na balkón. Sotva svítalo a ona na sobě měla jen lehkou košilku na spaní, vlasy rozcuchané a svaly ztuhlé. Rozhlédla se po celém panoramatu a když spatřila tu onu noční můru jež ji každým dnem trápila čím dál tím více, krve by se v ní nedořezal.

Okamžitě se otočila, strhla ze sebe spací košilku a navlékla se do své modré zbroje. Hřebenem rychle projela bílé dlouhé vlasy, které jinak nechala nedotčené. Popadla pochvu s mečem, kterou si připnula za opasek a vyrazila z pokoje rychlostí světla. Když prudce otevřela dveře, aby z nich vyběhla, do někoho prudce narazila. Oba spadli na zem jako pytle brambor.

"Auu!" Zaskučela Lillian a mnula si čelo, do kterého schytala ránu. Nemusela se ani koukat koho srazila. Vůně jehličí a lesa patřila jen jedinému člověku, který měl jak jinak než havraní vlasy. Ozvalo se bolestné zaskučení i z úst Lokiho, který srážku také nečekal. Lillian si v duchu oddechla, že to byla jen srážka ve dveřích a že sem Loki nevtrhnul zrovna, když se převlékala. Škoda jen že teď mají bohužel větší problém.

"Dělej, vstávej." Pobídla Lillian Lokiho a pomohla mu se zvednout. Pomalu se na sebe nestačili ani podívat v tom spěchu, což možná bylo dobře vzhledem k tomu, že před pár minutami vstali. Rozeběhli se spolu chodbou směrem k jednací místnosti, kde už čekal Thor s Heimdallem, Valkýrou a po chvíli se přidala i Arrallis. Lillian ji tak letmo sjela pohledem, ale více času jí zatím nevěnovala.

"Jak to, že jsi neviděl že jdou sem?" Utrhl se Loki na Heimdalla. Ten se na něj podíval jako vždy naprosto vyrovnaným pohledem a stejně tak i klidně odpověděl.

"Jsou přede mnou skryti, stejně jako v dobu, když sem na Asgard přišli." Ozvalo se z jeho úst. Loki mu na to nijak neodpověděl, jen odvrátil oči k Lillian. V jeho očích se něco zablesklo. Byl to vztek a krvelačná touha zabíjet. V tomhle ohledu Loki Lillian stále trochu děsil. On byl vlastně celej trochu děsivej. Někdy..

"Asgardské legie jsou připraveny, Asgarďané jsou v bezpečí na svých místech, ne? Každej zná svůj úkol." Ujistila se Lillian. Všichni jí to odkývali, díky čemuž z ní trochu stresu odpadlo.

"Tu krychli se budou snažit dostat co nejblíže k paláci. Moc Tesseractu bude mít tak větší účinek a efektivněji nás všechny zahubí. Palác je středem Asgardu." Řekla Arrallis.

"Tu kostku neponesou jen tak v ruce, budou ji mít schovanou. Nenechte se zmást a pokud ji zahlédnete, jděte hlavně po ní." Zdůraznil Thor.

"A co s ní máme udělat až ji získáme?" Zeptala se Lillian.

"Hlavně jim jí nedávej zpátky." Uchechtla se Valkýra. Zabodlo se do ní několik vyčítavých pohledů. "A taky se nenech zabít." Lillian jen protočila očima.

"Takže....jdeme na to." Usmála se Arrallis a všichni se z místnosti vyhrnuli jako vichřice. Každou chvíli se ozývali další rány, jak obři se střelným prachem v rukách pustošili město. S každou další ránou všem tuhla krev stále více a více, dokud se to už nezdálo snad nemožné. Thor s Valkýrou se drželi pospolu, stejně jako Lillian s Lokim, kteří byli následováni Arrallis a dále Heimdallem.

Když se konečně vymotali z labyrintu paláce, což se zdálo jako věčnost - ačkoliv to bylo sotva pár minut, dostalo se jim severního větru, který s nimi zacloumal téměř hned jak vyběhli před stáje, kde už stáli nastrojeni 3 koně. Jedna z nich byla Lokiho bílá klisna a Lillianin uhlově černý hřebec. Třetí kůň byl Arrallis dobře známý ryzáček, se kterým byla před pár dny v lese.

Lillian naskočila na svého Noniuse a hned za ní nasedla s trochu většími obtížemi Valkýra. Thor nasedl na ryzáka následován Heimdallem a na Lokiho zbyla Arrallis. Lillian se při tom pohledu, jak se ho Arrallis pevně chytila, jak Lokimu omotala paže kolem břicha až zatočila hlava. Díky bohu, že se tou žárlivostí nemohla zabývat moc dlouho.

Koně se dali do pohybu bez větších pobídek. Jako kdyby věděli, jak moc důležité to je a proto se neobtěžovali se vzdorováním..ono by jim to stejně bylo k ničemu.