The Sinner

lies, sick lies

Arrallis se začala pomalu probírat. Slyšela kolem sebe hlasy, které se jí nejdříve slévaly dohromady, ale později je začala rozeznávat. Patřily Lokimu, Lillian a ještě nějaké další ženě. Arrallis pomalu otevřela oči a snažila se zvednout na loktech. Téměř okamžitě ucítila tupou bolest pod okem, motala se jí hlava. Když se porozhlédla, zjistila že se nejspíše se nacházela někde na ošetřovně. Klid jí však nevydržel dlouho.

Lillian zpozorovala, že je černovláska vzhůru a přihnala se k ní. Loki po chvíli taktéž a zanedlouho se tam z čista jasna objevil i Thor.

"Cos v tom lese proboha dělala? Co se tam stalo?" vyjela na ní Lillian. Loki jí musel trochu odtáhnout pryč, aby neskočila nebohé Arrallis po krku.

"Já -," zarazila se Arrallis a přemýšlela nad svou odpovědí. Co jim má sakra říct? Že vlastně celou dobu dělá s obrama, že je to zrádce a že jí v tom lese král Jókaiů zmlátil? Pohledem zabloudila k Lokimu s nadějí, že Lillian řekne ať jí dá trochu času a prostoru, ale ten jen mlčel. Stejně tak Thor, který už vypadal plně střízlivě.

Jak dlouho jsem spala?

"Ano?" naléhala Lillian a pozorně si prohlížela velkou modřinu pod okem a podlitinu na předloktí Arrallisina těla.

"Spadla jsem z toho ryzáka, flákla jsem se o větev." vysoukala ze sebe tu nejhorší lež v historii lží.

"Nech si ty lži! Co se tam opravdu stalo?" vyjela na ní bělovláska znovu.

"Vždyť vám to říkám!" snažila se Arrallis marně udržet svou nestabilní lež nad vodou.

"Nelži!" Lillian už vypadala jako smyslů zbavená, "byli tam obři žejo? Proč to neřekneš rovnou? Přoč lžeš?"

"Není to tak jednoduché!" bránila se Arrallis marně a cítila jak jí znovu v očích štípou slzy, "lžu, protože by mě pak zabili a já -" zasekla se uprostřed věty, když si uvědomila, že řekla až moc. Z tohohle už se nevykroutíš, připomenulo Arrallis její vlastní vědomí.

"Cože?" ozvalo se sborově.

"Já - jsem součást jejich plánu. Měla jsem se vám dostat do přízně a pak vás zradit. Měla jsem jim pomoct vyhrát nad vámi a zničit Asgard. Když zjistili jaká jsem silná bytost, vydírali mě a mě nezbylo nic jiného než na to kývnout -"

"Ty zrádce! Dala jsem ti další šanci a ty tohle?" zasyčela Lillian a vytrhla se Lokimu ze sevření. Vrhla se na Arrallis, ale Thor s Lokim ji stihli včas opět chytit, než by se stala nějaká katastrofa. Lillian sebou cukala a snažila se jim vykroutit ze sevření, ale bez výsledku. Nakonec ji nezbylo nic jiného, než černovlásku zabíjet pohledem, když ne holýma rukama.

"Hej hej, klid!" snažil se jí Loki uklidnit.

"Klid? Uvědomuješ si jak vážný tohle je?" obrátila se na Lokiho, kterému jako by tvář zamrzla do kusu ledu.

"Lillian, já vím že mi to nebudete věřit, ale chci vám pomoct. Byla chyba na to kývnout, ale já se v tu dobu opravdu bála o život a navíc jsem neměla ani tušení, že do toho budeš zapletená ty," mluvila Arrallis naléhavě, "nesnáším je o nic méně než vy."

"Jak můžeme mít jistotu, že nás doopravdy nezradíš?" zapojil se do konverzace konečně i bůh hromu.

"Když se k vám otočím zády, bezprostředně mne bez zabijte," odvětila klidně. Z tohohle se pro Arrallis začala stávat poněkud zapeklitá situace. Pokud se otočí zády k obrům, bude ji chtít někdo zabít. Pokud se otočí zády k Asgarďanům, bude ji chtít také někdo zabít.

"Fajn," odkýval to Loki. Lillian na něj vrhla naprosto nevěřícný pohled který jasně říkal, co si o Arrallis a Lokiho naivitě myslí, ale to už ji Thor chytil Lillian za předloktí a odtáhl jí pryč z ošetřovny. Arrallis čekala, že odejde i Loki, ale zůstal. Kupodivu.

"Proč tu zůstáváš? Jdeš mi říct že všechno bude v pohodě? Děkuji, ale na tohle já už nevěřím." usmála se trpce.

"Nikdy není všechno v pohodě." pokrčil rameny a posadil se na kraj postele.

"Ne ale vážně, proč tu jsi? Proč jsi na mě tak milej? Furt přeskakuješ mezi mnou a Lillian jak se ti to hodí," vyjela po něm, na což samozřejmě neměla vůbec žádné právo. Tohle si způsobila sama a jediný člověk na kterého mohla být naštvaná byla ona, ne na Lokiho.

Loki ji jen chvilku pozoroval, načež dodal.

"Třeba jsme si nakonec opravdu podobní," a opustil místnost. Arrallis zůstala sedět na posteli a jen se tupě koukala na zavírající se dveře.