The Sinner

too strong to be weak

"Tak fajn, to stačí!" Loki s Thorem je od sebe co nejrychleji odthrli, Thor se chopil Arrallis a Loki se chopil Lillian. Obě se nějakou chvíli vzpíraly, ale nakonec to vzdaly a jen se zabíjely pohledem. Lillian se vytrhla z Lokiho sevření a každého přítomného probodla pohledem.

"Měli by jste jít," řekla po chvíli. Snažila se znít chladně, ale v jejím hlase byla slyšet jasná bolest. Následně se otočila a odpochodovala na kamenný balkón tak, aby jim zmizela z očí. Svaly měla napjaté k prasknutí až do doby, kdy neuslyšela kroky a následné zavření dveří.

"Včetně tebe, Loki." sykla, oči upírajíc na oblohu plnou hvězd.

"Nejsem nejlepší společník, ale možná se můžu hodit," svěsil ruce volně podél těla a pomalu k Lillian přistoupil. Ta ale stále pozorovala hvězdy a ani k němu nenatočila hlavu.

"Dnes je obloha obzvláště jasná, že?" řekla po chvíli velice tišše. Loki stočil zvědavý pohled k obloze a opravdu..nebe se pyšnilo miliardami jasných hvězd a třema obrovskými kulatými měsíci, "připomíná mi to doby, kdy jsem jako malá noční oblohu pozorovala z Noldoru. Obloha zde je tak jiná," zasnila se a v jejích očích se opět zaleskly slzy. Už nemělo cenu je skrývat.

Loki se jen lehce pousmál, ale po chvíli jeho úsměv vyhasl. I on měl na pozorování hvězd vzpomínky. vždy když se pohádal s Odinem nebo Friggou, či se nepohodl s Thorem a tou bandou jeho přátel - na Lokiho štěstí už mrtvých, vždy si sednul na balkón ve svém pokoji a přemítal, jaké to asi je cestovat vesmírem, jaké to je na různých planetách. Často si u toho kreslil do svého deníčku, o jehož existenci však nikdo samozřejmě nevěděl. Možná kdyby Loki trochu pohledal, ještě by ho našel..

"Chybí mi to. Chybí mi můj starý domov," Loki k ní zaujatě otočil hlavu. Tentokrát už i Lillianin pohled opustil oblohu a přesunul se k Lokiho očím, "zůstal jsi. Děkuji," řekla naprosto ze srdce. Loki chvíli váhal, jak má zareagovat, ale nakonec se jen usmál a kývnul hlavou.

"Co noční můry?" zeptal se, když mezi nimi panovalo delší ticho. Lillian na něho nechápavě pohlédla.

"Jak o nich víš?"

"Strávili jsme spolu měsíc zavření na několika metrech čtverečních. Nejsem hlupák," pousmál se.

"To nejsi," pokývala zamyšleně hlavou elfka a když už to vypadalo, že nic nedodá, odpověděla, "stále přetrvávají," zašeptala, snad jako by se za to styděla. Loki se její odpovědi ale nedivil, sám moc dobře věděl jaké to je. Jakmile máte potíže se spánkem jednou, už je máte nejspíše napořád.

"Mám zlý tušení Loki, ohledně obrů a Tesseractu. Nejradši bych se sebrala a utekla na druhý konec vesmíru, pryč od toho všeho."

"Takový chtíč mám pořád," uchechtl se Loki, ale když viděl že to Lillian myslí vážně, jeho výraz opět zvážněl.

"Víš, Arrallis byla jiná. Byla ustrašená, všude za sebe posílala mne a vlastně vše na co sáhla se zhroutilo. Tehdy jsem jí zachránila krk. Její čin jsem vzala na sebe, jako správná nejlepší kamarádka. Prosila mě o to, protože už tak se s ní nikdo kromě mě nebavil a měla dost svých problémů. Říkala jsem si, co by se tak mohlo pokazit? Byly jsme mladé, sotva dospělé. Myslela jsem, že na mě někdo bude chvíli křičet a pak se vše zase uklidní a bude to jako dřív, ale mýlila jsem se. Šeredně. Poslali mne pryč," odmlčela se a zavřela oči, jak se snažila posbírat zbytek své odvahy k tomu aby pokračovala.

"Bylo to něco hrozného. Když se mi podařilo z těch hlubin vyhrabat, byla jsem zničená. Trvalo mi několik let, než jsem se dala dohromady, usídlila se a víš co? Stejně ve mně kus toho života chybí. Ztratila jsem všechno, svou magii, domov.."

"Tvé vlasy -, " nadhodil Loki a nejistě se na ní podíval, snad jako by ho za to měla praštit. Elfka však zůstávala ledově klidná. Na Lokiho vkus až moc.

"Bývaly černé, ale s označením zrádce ztratíš všechno. Seberou ti vše proto, aby se ti mohli pomstít. Domov, schopnosti, osobnost, hrdost a dokonce i pigment z vlasů - úchvatné, že? Elfové z Noldoru nejsou takový národ, za který se vydávají. Jsou to bezcitná monstra která s tebou nemají slitování a nedají ti ani příležitost se před nimi obhájit, " usmála se falešně.

"Ty jsi měla magické schopnosti?"

"Ano. Na to jak mladá jsem tehdy byla, docela mi to šlo - ale na tom už nezáleží. Od té doby jsem nikoho ze své země už neviděla a najednou se to objeví ona. To co řekla - možná přeháním, ale jestli něco vážně nesnáším, jsou to nevděční lidé. Budu s ní spolupracovat kvůli záchraně téhle planety, ale pak už s ní nechci mít nic společného." řekla chladně.

"Ale to by bylo furt jenom o mě. Jak jsi na tom ty?"

"Tohle není moje silná stránka -," zašeptal a odvrátil pohled. Lillian ho chytila za předloktí a jemně stiskla jako gesto náklonosti, ale Loki sebou polekaně cuknul. Najednou vypadal zranitelně jako spráskané štěně.

Lillian mu pohlédla dlouze do očí. Když se jejich pohledy setkali a Lillian konečně mohla číst v jeho očích, bylo to jako by mohla nahlédnout do minulosti, kde viděla pouze bolest a nepochopení.