The Sinner

the scream is too loud

Utekly zhruba čtyři dny od návratu na Asgard. Thor dal svolat většinu schopných mužů, aby se připojili k Asgardským legiím. Počty vojáků značně narostli, ale stále jich bylo mizerně málo. Ovšem, měli tu ještě dva velice schopné mágy v podobě Arrallis a Lokiho, bojeschopnou a vytrvalou Lillian, neporazitelného boha hromu a někde v paláci se možná plácala věčně opilá Valkýra. V celém Asgardu kromě cvičišť, na kterých neustále podupávali vojáci panoval naprostý klid. Většina Asgarďanů zůstávali zavření doma a vycházeli z domu jen v případě nejvyšší nouze. Všichni vyčkávali na nějakou známku přítomnosti obrů, ale nic se nedělo.

Lillian si nechala do královských stájí přivést svého uhlově černého hřebce, ale zatím nenašla energii k tomu do za ním dojít. V noci kvůli nočním můrám téměř nespala, byla neustále unavená. Měsíc strávený v naprosto nechutné cele bez možnosti základních potřeb člověka ji poznamenal více než si myslela.

Ona i Arrallis zůstaly v paláci s Thorem a Lokim. Lillian ze své komnaty moc často nevylézala, pouze když se šla najíst nebo se chtěla zeptat, zda-li je něco nového. Čas od času si k ní přišel někdo popovídat, ale jinak byla Lillian naprosto uzavřená, narozdíl od dvou černovlasých mágů. Zdálo se, že našli společný zájem a byli si upřímně dosti podobní - co se chování týče.

Pokaždé když byl někde Loki, Arrallis mu byla v patách. Lillian v takovém případě nenápadně na malou chvíli semkla víčka, nadechla se a nasadila ten nejdokonalejší úsměv, jaký dokázala na tváři vytvořit. Žárlila. Nevěděla pořádně proč a sama si to nechtěla moc přiznávat, ale stalo se. Možná žárlila na to, že byla momentálně všem naprosto ukradená, přičemž její nejlepší kamarádka byla středem pozornosti až moc? Arrallis neustále vyprávěla nějaké příběhy, které při cestování vesmírem zažila, nebo předváděla všlijaké magické kousky. V takovém případě na ní Thor s Lokim mohli oči nechat.

Dělo se to převážně u jídel, nejčastěji u večeří kdy byla Lillian už tak moc zapšklá myšlenkami, že se jen vidličkou šťourala v jídle a vůbec nevnímala okolí. Když se pak někdo z těch tří zeptal co se děje, usmála se, nabrala si do pusy to největší sousto jídla a s plnou pusou odvětila, že se jen zapřemýšlela. Všichni to většinou jen chápavě odkývali a nic víc neřešili - dokonce ani Loki, který by při trochu chtíče okamžitě poznal, že je něco v nepořádku.

Všichni čtyři zrovna seděli u večeře a Arrallis opět předváděla něco s těmi jejich čáry. Lillian na ní (ikdyž spíše skrze ní na protější zeď) upírala pohled a snažila se ignorovat smích jejích přátel. Lokimu a Thorovi na tváři visely široké úsměvy, stejně tak jako Arrallis.

"Loki, ukaž nám taky něco!" povzbudila ho Arrallis když dokončila své nejoblíbenější kouzlo. Loki nejdříve se smíchem odmítal, ale nakonec byl přemluven k tomu, aby udělal iluzi kozy, která na zadních tancovala na stole. Arrallis se hlasitě zasmála, u čehož bouchla pěstí do stolu a Thor, který sotva popadal dech, šťouchl do Lillian. Ta jen zatřepala hlavou aby se vzpamatovala z transu a pousmála se.

"Děje se něco, Lill?" zeptala se Arrallis zvědavě a těkala očima mezi Lillian a kozou, přičemž koza zanedlouho zmizela.

V Lillian se najednou zvedla vlna neskutečného vzteku.

"Děje se toho víc než dost!" vyštěkla na ní bezmyšlenkovitě. Ani si neuvědomovala, co řekla a jak se zachovala. Její vlastní pusa se jí zdála jako cizí a myšlenky? Ty byly ještě cizejší.

Tři páry očí se k Lillian nechápavě otočily, ale to už se elfka bleskurychle zvedala od stolu takovým způsobem, že omylem shodila židli na které seděla. Lillian sebou při zvuku těžké dopadající židle na zem trhla, ale netrvalo dlouho a už se za ní zavíraly dveře místnosti.

"Promluvím s ní," řekla Arrallis pevně a vyrazila za Lillian. Vyběhla na chodbu a vydala se směrem ke komnatě bělovlasé elfky. Po cestě míjela služebnictvo, které se za ní jen zvědavě otáčelo.

Když ke komnatě doběhla, lehounce zaklepala na dveře a když se jí nedostalo odpovědi, rozhodla se i tak vvstoupit. Otevřela ony dveře a okamžitě se jí naskytl pohled na Lillian, která seděla v rohu místnosti. Kolena měla přitažená k tělu, pažemi je objímala a hlavu v nich měla složenou. Vzlykala tak, že se černovláska divila, kdy se mezitím stíhá nadechovat.

"Hej, Lill?" promluvila na bělovlásku opatrně, mezitím co došla až k ní a klekla si tak, aby měli obličej ve stejné úrovni. Lillian k ní zvedla uslzený pohled, avšak v očích jí plála zlost, "musíš se uklidnit, nebo se udusíš. Pak si o tom můžeme promluvit," prokračovala Arrallis v rádoby uklidňování, ale mělo to naprosto opačný účinek. V tu chvíli už ale bohužel dorazil i Thor s Lokim. 

"Ty! Ty mi už nikdy nebudeš říkat, co mám dělat! Nic ti nedlužím! Možná jsi nás z tý díry dostala, ale víš co? Měla jsi mě tam radši nechat!" vyjela na ní hlasitě Lillian, až z toho všem zazvonilo v uších. Černovláska zkoprněla.

"Co to povídáš?"

"Víš kvůli komu se teď cítím jako nikdo? Ještě hůř než když jsem skončila v Hluboké temnotě? Kvůli tobě! Zachránila jsi nás? Bezva!" uchechtla se falešně, přičemž jí po tváři stekla další slza, "ale bylo v plánu mi sebrat snad jediné dva přátele, které jsem od vyhnanství měla?" zvedla se v zápalu hádky naštvaně.

"O čem to sakra mluvíš?" upírala na ni Arrallis ještě nechápavější pohled a také se postavila.

"Ptala jsi se co se děje ne? No tak tady máš odpověď! Ty se děješ! Takhle se odvděčuješ kamarádce, která ti zachránila krk, protože kdyby do Temnoty poslali tebe, už by jsi světlo života nespatřila?"

"Tohle sem netahej!" osočila se Arrallis. Snažila se zůstat v klidu, ale už jí to upřímně moc nešlo, "byl to tvůj problém, že jsi řekla, že jsi to udělala ty!"

"Tak můj problém? Opravdu? A kdo mě tenkrát prosil pomalu na kolenou, abych to vzala na sebe?"

"Nesmysl!" zasyčela Arrallis.

"Ale ano! Ano, prosila! Víš jaká muka to byla? Kvůli tobě jsem ztratila všechno a ty se mi teď odvděčuješ tak, že mi přijdeš do života podruhé a děláš z něj znovu noční můru!" z ničeho nic se na černovlasou elfku vrhla.