The Sinner

something new here

"Pusť ho!" ozval se Lokimu za zády Lillianin hlas. Král se zatvářil překvapeně. Loki natočil hlavu za sebe, aby na Lillian viděl. Spatřil vedle ní ještě jednu dívku - byla černé pleti, měla stejně uhlové vlasy a smaragdové oči jako on.

Ta dívka mířila lukem královi přímo mezi oči. Král si je přeměřil pohledem a prudce otočil Lokiho směrem k nim. Meč mu vyrval z boku a tentokrát mu ho přitiskl ke krku.

Černovlásek těžce vydechl. Bokem mu projela další vlna nepřesstavitelné bolesti.

"Jen do toho. Vystřel, a já přísahám, že ho podříznu," řekl král vyzývavě směrem k Arrallis. Loki se dlouze podíval do Lillianiných očí a následně do očí černovlasé dívky. V Lillianiných očích se zableskl strach, avšak v druhém, smaragdovém páru Loki nedokázal rozpoznat vůbec nic. Možná to také bylo proto, že se mu z boku řinula krev a její ztráta mu začerňovala smysly.

Stačil rychlý pohyb mohutné ruky a mohl odejít do věčných lovišť. Arrallis bylo jasné, že zanedlouho Loki nejspíše omdlí. Luk tedy rázem namířila na obrovský skleněný lustr, který visel na vysokém stropě přesně nad Lokim a tětivu pustila. Král Lokiho vyděšeně pustil a snažil se co nejrychleji vzdálit od padajícího lustru. Loki něco takového nečekal a když ho na zem srazilo křehké tělo Lillian, jež ho bleskurychle celou vahou odstrčila co nejdále, bolestně vyjekl.

Drahý lustr se roztříštil na milióny malých střepů, které se rozlétly po celé místnosti. Lillian si zakryla hlavu rukama, aby se jí žádný střep nedostal do obličeje. Loki udělal totéž. Než kdokoliv stačil cokoliv udělat, k Lillian a Lokimu přispěchala Arrallis. Obou se pevně chytila a rázem se vypařili. Nezbylo po nich nic, pouze krvavá šmouha která zaneřádila podlahu.

Stráže nechápavě zamrkali směrem k místu, kde se ještě před chvílí tato trojice nacházela. Král udeřil silou pěstí do sloupu, který mu byl nejblíže.

"Najděte je a přiveďte mi je. Všichni tři zemřou, spolu s Asgardem! Připravte vojska! " zahřměl.

—

Loki dopadl na měkký trávník. Zamotala se mu hlava a tělem mu projela neskutečná bolest. Snažil se zvednout a po pár marných pokusech se mu to dokonce povedlo, avšak s pomocí nedalekého stromu. Vší silou se do něj opřel a postavil se na nohy. Nejistě se rozhlédl kolem sebe a když spatřil Lillian a černovlasou dívku, ulevilo se mu. 

Obě dívky se začaly zvedat ze země a když Lillian spatřila Lokiho podpírajícího se o strom, okamžitě se k němu přihnala. Pevně ho obejmula, čímž černovláskovi imaginárně vyrazila dech.

Po chvilce se Loki odvrátil a radši se posadil zpět na zem. Nohy ho nesly o něco hůře, než očekával.

"Proboha," Lillianiny oči se zastavili na krvavé ráně, ze které se nepřestávala řinout krev.

"Bude v pohodě, je to bůh a navíc, magie mu pomůže ránu zacelit," ozvala se černovláska. Lillian i Loki po ní hodili lehce nepříčetné pohledy. Arrallis se jen ušklíbla a také se posadila na zem, "je to přeci jen Loki."

"Vy dva se znáte?" zeptala se Lillian zaraženě.

"Ano."

"Ne."

Ozvalo se naráz.

"O tom nic nevím" Lokiho obočí vyletělo velice vysoko, přičemž sjel Arrallis zamyšleným pohledem.

"Ty neznáš mne, ale já znám tebe. Je to prosté. Tvé činy se proslavily po celém vesmíru." pokrčila rameny Arrallis. Lokiho výraz se okamžitě změnil v otrávený.

"Nechci vás dva přerušovat, ale musíme zastavit to krvácení," ozvala se Lillian, "kde to vůbec k čertu jsme?"

"Jsme uprostřed jednoho z Josirheimských lesů, dost daleko od paláce a rozzuřeného krále. Tyhle lesy jsou ale zrádné, proto by bylo nejlepší se odtud co nejrychleji dostat," odpověděla pohotově černovláska, mezitím co začala prohrabávat brašnu kterou měla předtím přehozenou přes ramena.

"Musíme zpátky na Asgard," řekla Lillian rozhodně, "zítra ráno se tam Bifrostem přesuneme, dnes ne."

"Bez Tesseractu odtud odejít nemůžeme," vložil se do jejich rozhovoru Loki a stále si svíral krvácející ránu. Ta krev už byla doslova všude.

"Nebyl jsi to náhodou ty, kdo ho Jókaiům dal?" osočila se na Lokiho Lillian.

"Myslíš, že bych jim ho dal jen tak? Ovšem že jsem měl plán, ale pak to někdo pokazil a my skončili v cele," ohradil se Loki a věnoval jí významný pohled který jasně říkal, koho za to viní.

"Takže je to moje vina?" vyštěkla naštvaně, "na to že jsi před chvílí umíral, máš až moc keců, nemyslíš?"

"Nechte toho!" okřikla je Arrallis, za což schytala dva pěkně jedovaté pohledy, "je jedno čí je to vina. Důležité je dostat se co nejrychleji na Asgard a postarat se o to, aby všichni věděli, že jim hrozí nebezpečí. Král proti vám chystá válku a teď, když jsme ho naštvali ještě více, je to mnohem horší. Má proti nám navrch. Má Tesseract a to ho dělá mnohem mocnějším. Přenocujeme zde, Loki se dá mezitím dokupy a zítra ráno odtud vypadneme."

"Nevíš ty toho nějak moc? Kdo vůbec jsi?" Loki přimhouřil oči a nedůvěřivě si černovlásku prohlížel.

"Arrallis k vaším službám, veličenstvo," udělala malou nucenou poklonu a následně se plácla do čela, "oh, málem bych zapomněla. Dej pryč tu ruku."

Posunula se blíže k němu a rukou udělala jakési gesto pravou rukou. Lokiho bok pohltilo teplo, přičemž se rána začala ihned zacelovat. Po chvilce tam zbyla jen krev, která už však odnikud netekla a díra v tunice.

Loki věděl, že většina druhů magie má léčivé schopnosti, ale až takto rychlé při takto velké a složité ráně? On sám by nebyl schopný takto velkou ránu tak rychle vyléčit.

Znovu se na ní nedůvěřivě zadíval.

"Rozděláme oheň, zanedlouho se začne stmívat. Bez ohně v tomhle lese? To nemí dobrý nápad," řekla černovláska po chvíli. Jako na zavolání se před ní objevilo přichystané ohniště, které už jen čekalo na podpal.

Lillian zmateně zamrkala, jenomže Arrallis tomu nevěnovala žádnou pozornost. Lehla si zády do trávy, vedle sebe položila svůj černý luk a zavřela oči.

"Udělejte si pohodlí," mávla ledabyle rukou, ale bůh falše i bělovlasá elfka stále seděli jako přikovaní.

"Víš Lill," rozpovídala se najednou a u toho jedním pohybem ruky zapálila dřevo před ní, "když jsi se ponořila do Hluboké temnoty, rozhodla jsem se, že z Noldoru odejdu a že tě najdu. Procestovala jsem neskutečný kus vesmíru, viděla neznámé, procestovala všemožné světy, o kterých se vám ani nezdálo -" Loki při poslední části věty pozvedl obočí. Jemu se o nich zdálo až moc..

"Hledala jsem tě a pak jsem se jednoho dne dostala sem. Přišla jsem tě zachránit. Cítila jsem zde tvoji přítomnost. Za tu dobu co jsem cestovala vesmírem, jsem nabrala ohledně magie spousty zkušeností. Dokážu věci, které téměř nikdo jiný. Mohu vám pomoci," dokončila svůj monolog.

"S tím počítám," Lillian zprvu seděla naprosto zkoprněle - bylo vidět, že to bylo citlivé téma, ale postupně se uvolnila a její odpověď vyšla zcela přívětivě.

Loki zamyšleně přeskakoval pohledem z jedné dívky na druhou. Hluboká temnota?