The Sinner

the living maniac

"Není to nádhera, Nídhöggu?" Usmál se král a spokojeně si prohlížel krvavou spoušť před sebou. Nídhögg kráčel vedle něj s děsuplným výrazem. Jeho šupinami pokrytá kůže byla jako spáleniště uhlíků, oči kouzelné, ale zároveň vyprahlé jako Sahara. Křídla složená podél dlouhého mohutného těla avšak už nejspíše nepoužitelná. Za ta staletí nepoužívání zakrněla, ale i přesto drak svou kouzelnost neztrácel. Byl svým způsobem nádherný, jeho tělo se neslo jako listí ve větru. Šupiny se leskly, jak byly poseté kapkami dešťové vody.

"Myslíš, že nás díky němu dokážeš porazit?" Zasyčela Lillian, která stála za králem a Nídhöggem, samozřejmě v bezpečné vzdálenosti. Král se zvědavě otočil a ušklíbl se. Nídhögg pouze natočil hlavu a z tlamy se mu vydralo hrdelní zavrčení.

"Kde máš svoje kamarády?" Zasmál se král a vyhnul se tak odpovědi. Vytasil svůj velký meč, dokonale lesklý a nabroušený. "Sama mě nikdy neporazíš, natož jeho." Poukázal na Nídhögga, který znovu zavrčel a ukázal své lesklé, nebezpečně vyhlížející zuby.

"Není sama." Ozvalo se tentokrát z druhé strany. Za králem už stál Heimdall s Valkýrou. Oba v ruce svírali své meče a byli odhodlaní zabíjet.

"Možná máš to své monstrum..ale zatím ti žádný boj nevyhrálo a to se dneškem nezmění." Ozval se Lokiho hlas, který se vynořil zpoza stínů nedalekého stromu následován Arrallis. Jejich ruce pohltil zelený plamen, jeden kouzelnější a mocnější než druhý. Na královo tváři se v tu chvíli mihlo zaskočení, ale zmizelo stejně rychle jako se objevilo.

"Zab je.." Rozkázal král Nídhöggovi, který se bezhlavě vrhl Lokiho a Arrallisiným směrem. Lokimu od ruky vyšel zelený plamen, který doteď pouze dřímal a zasáhl Nídhögga, kterého to akorát ještě více naštvalo. Loki věděl, že tohle ho jen tak nezabije..pouze potřebovali zaměstnat draka, než bude král mrtev.

Mezitím co Arrallis s Lokim odráželi a zaměstnávali Nídhögga, Lillian, Valkýra a Heimdall se vrhli na krále. Ostří jeho meče svištělo hrdinům těsně kolem těl, nebo se zasekávalo do jejich mečů. Králův meč byl vyroben ze speciálního kovu, ještě mnohem silnějšího než třeba vibránium. Hrdinové se teď prakticky v boji střídali, útočili postupně nebo dva najednou. Snažili se krále vyčerpat..věděli že nemají moc času, protože Loki s Arrallis nemohli Nídhögga zaměstnávat do nekonečna. Už tak byli mágové vyčerpaní.

Valkýra se znovu ohnala svým speciálním mečem Valkýr a podařilo se ji zasáhnout krále do boku, ze kterého se začala řinout černá krev. Král bolestně zasyčel a volnou rukou se ohnal po Valkýře. Ta to však nečekala a nestačila se vyhnout. Přistála jí obrovská rána, která ji odmrštila několik metrů daleko. Zůstala nehnutě ležet na zemi, omámená tak silnou ránou do hlavy. Heimdall se k ní vrhl a snažil se jí probrat, mezitím co však Lillian nepřestávala bojovat. Byla oproti králi sice menší, ale byla rychlejší a mrštnější, což jí hrálo do karet.

Vyskočila do vzduchu a odrazila se od jeho těla celou svou vahou. Král odklopýtl pár kroků dozadu, ale nenechal na sebe dlouho čekat. Rychle našel ztracenou rovnováhu a silně se rozmáchl mečem. Lillian nestihla udělat výhybný manévr a tak nastavila ten svůj. S velkým zařinčením se meče srazily. Její meč se rozlomil v půli čepele. Lillian na to zůstala zírat a než stihla cokoliv udělat, král jí podkopl nohy. Lillian spadla na zem a uhodila se do hlavy. Než opět stačila zakročit, král ji bez milosti několikrát kopl do břicha a odhodil stranou. Bělovláska se nezmohla na nic jiného než zalapat po dechu a zůstat v křečích ležet na mokré zemi.

Tepající bolest jí sice zatemňovala smysly, ale dokázala rozpoznat Heimdalla, jak se na krále vrhl, ale neúspěšně. Král zabodl meč do jeho břicha a Heimdall se s posledním výdechem skácel k zemi.

"Ne! Ne ne ne! Ty zrůdo! Za tohle tě zabiju, slyšíš!" Zařvala Lillian a do očí jí vytryskly slzy. Její tělo se začalo třást, sotva bělovláska popadala dech.

"Zbýváš mi jen ty..Nídhögg už se o tvoje kamarády postará." Ušklíbl se král a jistým krokem se k Lillian rozešel. "Víš, původně jsem tě nechtěl zabít, ale nakonec..byla by škoda tě ušetřit." Zasyčel. Lillian se mu chtěla nějak vzdálit, ale tělo ji vyčerpáním zradilo. Král k ní došel a bez milosti ji pevně sevřel pod krkem. Vyzvedl ji lehce do vzduchu, jako by to byla jen malá moucha. Lillian v tu chvíli z plic vyrazil všechen vzduch. Začala sebou mrskat, ale nebylo to k ničemu.