The Sinner

never again

Lillian se po rozhovoru s Thorem vrátila do svého pokoje. Bylo už poněkud pozdě a ona únavou usínala za chůze, takže se rozhodla dnešní den již ukončit. Sebrala Thorovi z dosahu veškerý alkohol - což jí dalo docela práci, natož ho přemluvit k tomu aby se ho vůbec vzdal, aby se dal dohromady, ale zvládla to. Kdyby Asgarďané věděli, jak jejich král vypadá a v jakém stavu je, nejspíše by uspořádali vzpouru, což teď opravdu nikdo nepotřeboval.

Když do pokoje vstoupila, ucítila jakousi podivnou vlnu energie. Řekla by, že pocházela Lokimu, což však bylo nemožné a navíc..jeho přítomnost by poznala hned. Tohle bylo jiné. Lillian se nejistě rozhlédla po pokoji a když usoudila, že bylo vše v pořádku, zavřela a zamkla za sebou dveře.

Unaveně sebou plácla na postel. Obličej zabořila do polštářů a hlasitě vydechla. Poslední dobou ji unavovalo každé nadechnutí, natož pak domlouvání opilému Thorovi. Každý den byl stejný, neměla žádné rozptýlení. Kamkoliv a za kýmkoliv přišla, všude se nesl nádech Lokiho smrti. Všechno jí ho neskutečně připomínalo, jakákoliv zmínka o něm o něco více zatížila její mysl.

"Uhh." Zamručela bezradně. Do pusy se jí draly snad všechny nadávky, které dosud znala (a ono že jich nebylo málo). Přes záda jí v tu chvíli přejel prapodivný stud. Lillian se musela zavrtět, ale studu se nezbavila. Naštvaně se vyšvihla do sedu a znovu se rozhlédla po místnosti.

"Arrallis, přestaň mě špehovat. Jsem unavená. Jestli je to tak důležité, tak mi to řekni rovnou." Zahučela, ale odpovědí jí bylo pouze ticho. Skvěle, takže hrajeme na schovku, pomyslela si. Protočila očima, ale přesně v tu chvíli její pohled zavadil o jakousi..jakousi věc? Věc co do jejího pokoje rozhodně nepatřila.

Lillian nechápavě nakrčila obočí a vydala se ke stolku, kde ležel nějaký starý pomačkaný notes, jenž vypadal jako deník. Byl zabalený ve zvířecí kůži a obvázán koženým provázkem, aby se do něj hned tak někdo nedostal. V kůži byly vyryté různé znaky, včetně hada, který Lillian až moc připomněl Lokiho.

Chvíli váhala, ale nakonec jí zvědavost nedala a ona ho uchopila do ruky. Několikrát přejela po vyrytých znacích a následně rozvázala provázek, aby mohla nahlédnout dovnitř. Jak její intuice předpověděla, opravdu se jednalo o deník, avšak ne jen tak někoho. Patřil Lokimu. Poznala to podle malého podpisu hned na první stránce. V tu chvíli úplně zapomněla dýchat..co tohle proboha dělalo u ní v pokoji? Byla si jistá, že tohle by jí Thor nedal, natož někdo jiný.

"Co to sakra - " Ani nebyla schopná větu doříct. Ne svém rameni ucítila - ačkoliv velmi lehký, sotva znatelný dotek. V tu chvíli by se v ní krve nikdo nedořezal. Zůstala stát na místě bez jakéhokoliv pohybu a čekala na známku toho, že se jí to jen nezdálo. Po zhruba minutě dotek ucítila znovu, ale v ten moment už se otáčela s úmyslem podrazit dotyčnému nohy, což se jí však nepodařilo. Člověk za ní byl rychlejší a přitiskl jí ke krku dýku. Norny, tu zbraň by poznala všude a přesně teď jí to došlo.

"Co je to za vychování, prohlížet si deníky cizích?" Zašeptal jí ten božský hlas do ucha. Lillian to nevydržela a vrazila Lokimu loktem do břicha, aby ji pustil. Když se rychle otočila aby se ujistila, že se jedná opravdu o toho černovlasého bůžka, přistála mu facka k dobru.

"Taky tě rád vidím." Ušklíbl se Loki, mezitím co si mnul bolavou tvář.

"Co - jak? Ty - já myslela že - já se zbláznila?" Lillian v tu chvíli nedokázala vymyslet žádnou smysluplnou větu. Představa toho, že před ní opravdu stál Loki - který měl být tak mimochodem už nějakou dobu mrtvý byla k smíchu a pláči zároveň. Tohle je šílenství, definitivně jsem se zbláznila, křičel na Lillian její vnitřní hlas. Její tělo se začalo třást jako osika. Obsah jejího žaludku nyní cítila až v krku a za každou cenu se snažila, aby to všechno znovu nespatřilo světlo světa.

"Ne - ne já už se zbláznila. Já - já vidím Lokiho." Začala se nekontrolovaně smát, jak stupidně to znělo, přičemž jí po tvářích začaly stékat slzy. Její tělo se nyní třáslo ještě o něco více, sotva jí její kolena udržely.

"Shh Lill, já nejsem přelud. Jsem to já, opravdu.." Řekl Loki pomalu a nejistě Lillian chytil za předloktí. Ta na něj stále hleděla, jak kdyby viděla ducha - což teoreticky vzato viděla, ale v tu chvíli jí to nějak nedocházelo.

"Vidíš?" Zašeptal jemně a pohladil ji ve vlasech. "Jsem tady." Pokračoval. Lillian už se trochu uklidnila, ale stále se třásla. Loki čekal opravdu ledacos, ale takovouhle reakci rozhodně ne. Norny, Lillian na tom musela být omnohem hůř, než si myslel. Možná i víc než si byla ona sama schopná přiznat.