The Sinner

the sun is shining

Byl večer a slunce již zapadalo za mohutné Asgardské kopce. Lillian ležela na posteli a prstem opisovala malby na vysokém stropu jejího pokoje. Přemýšlela o tom, jak rychle se otočily její životní karty. Jak se proboha ocitla v téhle situaci? Dnes se setkala s Lokiho bratrem, veličenstvem Thorem, který byl rozhodně mnohem přívětivější než jeho mladší bratr. Ale Norny, odkdy se ona baví s dvěma královskými potomky? Bylo to naprosto šílené.

Už teď jí chybělata bezstarostnost a volnost, kterou měla ve svém skromném domečku. Měla tam Noniuse a to bylo to jediné co potřebovala. S Noniusem trávila veškerý svůj čas a od doby, co ho má, se od něho nikdy neodloučila. On byl to jediné co měla, on byl jediný kdo při ní stál v těžkých časech, jediný komu mohla říct vše co chtěla a jediný pravý přítel. Odkdy bydlela v královském paláci? Za ty léta zvykla na svůj ne moc velký přepych tak moc, že jí tento palác začínal připadat nekomfortní.

Zrovna když měla chuť začít vzteky křičet, někdo zaklepal na dveře.

"Dále." promluvila rezignovaně. Hned na to se dveře otevřely a v nich nestál nikdo jiný, než náš oblíbený černovlasý bůh. Vypadal poněkud - nespokojeně? Zajímavé. Lillian pozvedla obočí a začala si Lokiho prohlížet. Čekala, že se zanedlouho na jeho tváři objeví ten typický úšklebek, ale nestalo se tak.

"Mohu?" zeptal se Loki po chvíli - už jen to bylo divné, protože on se na svolení nikdy neptal. Lillian jen němě přikývla a vyhoupla se do sedu. Loki se chystal si sednout do honosného křesla vedle postele, ale Lillian ho zastavila uprostřed pohybu. Poplácala rukou na postel a ušklíbla se. Loki ji sjel nevěřícným pohledem.

"Neboj, já nekoušu." zazubila se Lillian a několikrát za sebou rychle zamrkala.

"O tom by se dalo diskutovat." zakřenil se Loki ale usadil se na onu postel

Mezi Lokim a Lillian nyní panovalo hrobové ticho. Oba si jen navzájem hleděli do očí, přičemž se z nich snažili cokoliv vyčíst.

"Co potřebuješ? Myslím, že pro mé krásné oči tu nejsi," prolomila ticho Lillian.

"Potřebuji tvou pomoc," odvětil černovlásek.
—

Thor s Heimdallem stáli u bifrostu, vyčkávajíc na Lokiho a Lillian. Thor je nedočkavě vyhlížel, dokud neuviděl bílého koně pělášejíc si to přes duhový most. Lillian nejdříve protestovala sednou si s Lokim na jednoho koně, ale nakonec usoudila, že lepší než to jít pěšky.

Když kůň společně s Lillian a Lokim na hřebetě dorazil k Thorovi a Heimdallovi, vzepřel se na zadních. Lillian se musela více přitisknout zády na Lokiho hruď, aby nespadla. Když kůň opět stál všemi čtyřmi pevně na zemi, Loki se z něho sklouzl, ihned následován Lillian. Lillian se vydala k Thorovi, zatímco Loki několikrát jemně pohladil jeho bílou klisnu po krku a předal ji strážím.

"Připraveni?" zeptal se Thor. Loki přikývl a Lillian po chvilce váhání přikývla taktéž. Thor se otočil na Heimdalla a pokynul mu, aby otevřel bifrost.

"Vzhůru na Josirheim!" Zvolala Lillian. Loki jen protočil očima, chytil Lillian nuceně kolem pasu a i s ní vstoupil do otevřeného Bifrostu. Lillian Bifrostem nikdy necestovala. Dokonce začínala závidět Lokimu a Thorovi, že jím mohou cestovat prakticky kdykoliv, protože vesmír, který s Lokim míjeli obrovskou rychlostí byl nádherný. Lillian se nevědomky k Lokimu přitiskla co nejvíce to šlo - protože co si budeme - skončit někde na druhé straně vesmíru a ještě k tomu sama by nemuselo být příjemné. Naštěstí než se stačila stát jakákoliv katastrofa, ucítila Lillian opět pevnou půdu pod nohama. Kdyby jí Loki nedržel, nejspíš by se teď válela na zemi v prachu a špíně.

Když se Lillian od Lokiho odtrhla, začala se rozhlížet. Ukázalo se, že stojí na obrovské louce. Krajina ve které se nacházeli se dosti podobala Asgardské přírodě, ale s jistými rozdíly. Tahle krajina byla mrtvá, zpustlá, bez známek života, nebylo slyšet zpěvu ptáků a byla zahalena do temnoty. Kdyby byla jakákoliv možnost na návrat do Asgardu, Lillian by ji využila. Bohužel však na návrat domů bylo příliš brzy - nejdříve musela ona i Loki splnit svůj úkol.

"Tohle místo se mi nelíbí," prolomila Lillian ticho a otočila se směrem k Lokimu.

"Přísahám, že hned jak se vrátíme, zakleju Thora do žáby," procedil Loki skrz zuby.

"Jestli se vůbec vrátíme," doplnila ho Lillian a vydala se luční cestou pryč, Loki jí byl v patách. Nejhorší na tom všem bylo, že museli spolupracovat, což bylo v případě Lokiho, jakožto egoistické, sarkastické samostatné jednotky a tvrdohlavé Lillian téměř nemožné. Navíc se nedalo ani říci, že by oni dva byli zrovna velcí přátelé. V jednu chvíli se k sobě chovali mile, v Lokiho případě dokonce ne tak odtažitě a následně by se nejradši oba zabili navzájem. V jednu chvíli byla Lillian a Loki vcelku vděční za společnost toho druhého, avšak v další chvíli by každý nejradši odcestoval do úplně jiného vesmíru.