NewAvengers

Jdeme na to!

ROSE

,,Rogersová,, slyšela jsem ten hlas, ale nechtěly se mi otvírat oči. Hlas se ke mě blížil a pokaždé byl ještě ráznější.

,,Ještě pět minut,, byla jsem tak unavená, že jsem sotva mluvila. Najednou jsem uslyšela smích, otevřela jsem oči a zjistila proč se všichni smějí. Smáli se totiž mně. Přede mnou stála učitelka. Měla dlouhou sukni s lehkým nádechem růžové a volnou halenku s dlouhým rukávem po kterém se plazily vyšívané růže. Stála pár centimetrů přede mnou a koukala na mě přísným pohledem.

,,Paní učitelko, dobrý den,, jediné co jsem ze sebe v tu chvíli dostala. Achjo Rose začni přemýšlet, PROSÍM.

,,Dobré ráno, slečno Rogersová, jak jste se vyspala?,, stále na mě koukala svým přísným pohledem s lehkým náznakem sarkasmu. Po třídě se rozléhal tlumený smích, od mých spolužáků.

,,Dorůžova, sice by ta lavice mohla být trochu pohodlnější, ale lepší než nic,, pronesla jsem naprosto upřímně a nahodila nejlepší falešný úsměv jaký umím. SAKRA Rose nemůžeš být občas zticha?

,,Po hodině můžete svou stížnost nahlásit panu ředitelovi, nebojte určitě vás velice rád vyslechne. A teď mi odpovězte na otázku, prosím.,, po třídě se stále linul smích, ale já jsem dcera člověka co spal sedmdesát let v ledě, dokážu mít chladnou hlavu i v takových situacích.

,,A smím se zeptat, na co jste se ptala?,, a teď jsem to pokazila úplně. Učitelka se na mě jen podívala a řekla větu, kterou jsem čekala už od začátku naší konverzace.

,,Jste poškole a do té ředitelny můžete vyrazit hned teď,, podívala se na mě a já jen kývla hlavou že chápu. Vzala jsem si tašku ze země, hodila do ní penál a učebnici a vyrazila jsem směr ředitelna.

Když jsem tam došla byl vevnitř nějaký kluk. Sekretářka mi řekla ať se posadím a počkám až bude mít pan ředitel volno. Už jsem tam seděla dobrých dvacet minut a dveře se pořád neotevřely. Chudák kluk, musel mít pořádný problém, když je tam tak dlouho.

Už jsem se nudila, opřela jsem si hlavu o zeď a koukala na strop. Vydrželo mi to asi pět minut. Oči se mi zase začaly zavírat, když jsem uslyšela hlas.

,,Rogersová, Rogersová, Rose vzbuď se!!,, někdo se mnou třásl. Otevřela jsem oči a první koho jsem uviděla byl Jeremy. Koukal na mě svým starostlivým pohledem. Klečel přede mnou a držel mě za rameno.

,,Já usla?,, ani nevím proč jsem se ptala. Asi protože mě to trapné ticho začalo štvát. Pak jsem si to všechno uvědomila. Měli jsme misi, Hydra. Jasně, teda dneska mi to pálí. Otevřela jsem pořádně oči a všechny je viděla. Stáli tam ve svých oblecích připraveni splnit úkol. Seděli jsme v quinjetu. Pilotovala Friday, umělá inteligence, kterou vyrobil pan Stark, ale Meg ji zdokonalila. Podle mapy jsme byli padesát kilometrů od našeho cíle. Všichni na mě koukali a čekali co ze mě vypadne.

,,Jo usnula, ale to jde teď stranou, musíš vymyslet plán,, řekla mi Emma, která si nejspíš všimla jak je mi trapně. Podívala jsem se na ni s děkovným úsměvem, který mi oplatila.

Postavila jsem se před mapu základny Hydry a zkoumala ji zblízka. Když jsem  vymyslela  plán, lehce jsem se usmála. Ostatní si toho všimli a hodili na sebe zděšené pohledy. Mé plány byly dobré, ale občas riskantní. Postavila jsem se před ně, pořádně se nadechla a začala rozdávat rozkazy.

,,Naším úkolem je najít co nejvíce složek a vzít je do S.H.I.E.L.Du. Podle informací od našeho informátora z Hydry, by se mělo na základně nacházet nejméně sto agentů Hydry. Ty musíme zneškodnit. Víme, že Hydra začala pokusy na lidech s novým sérem S17, které by se mělo u lidí projevovat nezranitelností,,

,,Jak je teda máme zabít?,, zeptal se Oliver. Hodil po mě pohled cotomásakraznamenat?¨

,,Pokusy nebyly úspěšné, tedy ne úplně. Jsou pouze odolnější. Pomocí schopností bychom je měli dokázat zabít,, dodala jsem a ještě jednou promyslela celý plán. V tom mě z mého přemýšlení vytáhl Lee.

,,měli bychom...to je tak na kolik procent, na patnáct? To není moc velká šance. Co když to nevyjde?,, měl pravdu, je to opravdu malá šance, ale museli jsme něco dělat. Rozhodla jsem se narušit to nepříjemné ticho a pokračovala jsem se svým plánem.

,,Takže se rozdělíme na dva týmy. Jeden tým Lila, Megan, Michael a Pietro vy půjde dovnitř najít ty složky. Meg stáhni co nejvíce složek z počítačů. Lilo ty budeš hlídat, měj připravený luk a vem si i radši glock. Ne že bych ti nevěřila, že to s lukem zvládneš, ale jistota je jistota.,, podívala se na mě a kývla, že rozumí. S Lilou jsme si vždy rozuměly, ale občas je tvrdohlavá a myslí si, že luk je jediná věc co potřebuje. Znovu jsem se nadechla a pokračovala.

,,Michaeli ofoť toho co nejvíce a Pietro ty odnes co nejvíce zvládneš do quinjetu. Druhý tým John, Lee, Oliver, Emma, Jeremy a já, máme za úkol zneškodnit co nejvíce agentů. Jeremy ty půjdeš na tuhle budovu, budeš tam mít dobrý rozhled. Budeš nám podávat informace o tom co se děje. Lee ty půjdeš na tuhle budovu. Budeš si hrát na snippera. Johne ty využij co nejvíce blesky a snaž se zničit jejich bunkry. Olivere ty metej sítě, ale dávej bacha na Johnovi blesky. Já a Emma budeme bojovat ze zdola, když potkáte vylepšeného, tak ho nasměrujte k nám. Emmo házej po nich co ti přijde pod ruku. Snažme se je unavit a hlavně neumřete.,, mile jsem se na ně usmála. Moje poslední slova nebyly zrovna moc povzbuzující, ale co všichni víme do čeho jdeme.

,,Tak jo jdeme se připravit, jsme tam za deset minut,, dodal Jeremy a všichni se rozešli ke svým zbraním a já stále stála a zírala na plán. Najednou se kolem mého pasu obmotaly silné paže. Otočila jsem se a podívala jsem na Jeremyho, který už měl na zádech svůj toulec. Měl tam asi padesát šípů, nikdy jsem nepochopila, kde je pořád bral. Na každé misi jich aspoň čtyřicet vystřílel. Chytla jsem ho kolem krku a jen tak na něj zírala. Usmál se na mě a já mu úsměv oplatila.

,,Tak už se polibte, ať můžeme jít!,, vyrušila nás Meg. Všichni jsme dostali záchvat smíchu. Nakonec všichni odešli  podívat se kde to vlastně jsme.

,,Nemyslel jsi si, že by to nikdo nezkazil, že ne?,, zvedla jsem obočí a podívala se na něj, už jsem se nadechovala, že něco dodám, ale umlčel mě polibkem. Když se odtáhl stihl ještě dodat větu, kterou důvěrně znám.

,,Že ty radši chvíli nejsi zticha, Rose.,, pustila jsem ho a hrála jsem uraženou. Jeremy se na mě ještě usmál a tomu jsem neodolala. Usmála jsem se na něj taky. Byli jsme na místě. Rychle jsem si strčila glock do boty, tak aby mi nepřekážel. Pak jsem si připnula náramek od Meg, ve kterém jsem měla zmenšený štít. Bylo skoro stejný jako měl táta. Ještě jsme si popřáli štěstí a vydali jsme se splnit úkol.