NewAvengers

ZRZKA

ROSE

Vždyť jsem to tam viděla. Něco tam bylo, muselo být. Vystoupila jsem z výtahu a ještě zamávala. Počkala jsem až se zavřou dveře a pak jsem se složila k zemi. Břicho mě bolelo, hlava mi třeštila a do toho ta věc na obloze. Je možné, že jsem si to jen představila?

Zakroutila jsem hlavou a postavila jsem se na nohy. Zalezla jsem k sobě do pokoje a napustila jsem si vanu. Vlezla jsem si do ní a půl hodiny jsem nic nedělala. Jen jsem poslouchala písničky a broukala jsem si do rytmu.

Když voda vychladla, byla jsem donucena vylézt. Nejradši bych tam zůstala ještě tak den, ale musím něco dělat. Měla jsem až moc energie. Řeknu vám takovou zajímavost o mně.

Občas mám pocit, že mě nohy neudrží. Proto se mi motá hlava, včetně horečky, a sotva se hýbu. Pak si třeba na hodinu lehnu do postele, aby si tělo odpočinulo. No a po hodině mám až moc energie. Za to můžou séra. Děje se to celkem často.

Vysušila jsem si vlasy a oblékla jsem se do sportovního. Dlouho jsem se rozhodovala, jestli půjdu běhat nebo jen do tělocvičny. Nakonec vyhrála tělocvična. Seběhla jsem schody a odemkla jsem si mou nejoblíbenější místnost. Teda až po Jeremyho pokoji.

Rovnou jsem si vzala pytel a zavěsila jsem ho na háček. Vytáhla jsem obvaz a obvázala jsem si klouby. Nemusím je mít sedřený. Nejlepší terapie je mlátit do pytle. Myslela jsem na Jeremyho, jak mi neřekl pravdu. Myslela jsem na U.N.K.N.O.W.N., která se snaží zabít mou rodinu. Myslela jsem na Furyho, že mi neřekl, co se tady děje. Myslela jsem na ten výbuch, kdy jsem se bála, že tam Jeremy umře. Myslela jsem na Monaco, kde málem umřel šestiletý kluk. Myslela jsem na toho doktora. Myslela jsem na ten soud. Ale hlavně jsem myslela na rodiče. Oni to taky vědí a tváří se, že nic. Tolik vzteku a lhaní.

Najednou pytel vyletěl do vzduchu. Odletěl až na protější zeď a po cestě se rozsypal všechen písek z něj. Vydýchávala jsem svůj vztek. Nakonec jsem si povzdechla a opřela jsem se o kolena. Podívala jsem se nalevo. Cukla jsem sebou, protože jsem nečekala, že tam bude stát táta.

,, Co tady děláš?,, narovnala jsem se.

,, Jen si tě kontroluju.,, usmál se a šel ke mně.

,, Potřebuješ vybít emoce?,, zeptal se.

,, Jo. Nejlepší terapie je bušit do pytle.,, sebrala jsem to, co zbylo z pytle. Jenže najednou se mi kolem krku obtočila něčí ruka. Instinktivně jsem za ní chytla a pokusila jsem se dostat ze sevření. Kopla jsem dotyčného do nohy, ale s ním to nehnulo. Jen si sykl bolestí.

,, Máš sílu.,, podotkl táta, který mě pevně držel. Neškrtil mě, to ne. Spíš mě jen nenechal se pohnout.

,, Dostaň se z toho.,, pobídl mě. Znovu jsem ho kopla, ale tentokrát jsem se protočila. Vytrhla jsem se mu a ještě jsem ho podkosila. Jenže je to Kapitán Amerika. Zase se postavil a protočil mě ve vzduchu. Na zem jsem ale nedopadla. Táta mě chytil.

,, Pěkné.,, pochválil mě a vytáhl na nohy. Už jsem si myslela, že jsme skončili, jenže oni se na mě domluvili. Najednou mě máma podkosila. To jsem ale na zemi už skončila. Máma se znova napřáhla a já se odvalila. Postavila jsem se na nohy a rozeběhla jsem se. Mámě jsem se vyhnula a vrhla jsem se na táta. Jednu nohu jsem mu zahákla kolem krku a strhla jsem ho k zemi. Jenže máma už byla v pozoru a já dostala pěknou ránu do zad. Už jsem zůstala na zemi, protože stáli nade mnou připraveni zaútočit.

,, Co jsem vám provedla?,, postěžovala jsem si.

,, Nebyla jsi v pozoru.,, podotkla máma.

,, Protože jsem nečekala, že mě můj otec zradí.,, bránila jsem se. Máma se zasmála a nabídla mi ruku, stejně jako táta. Usmála jsem se a chytla jsem se jich. Mámu jsem stáhla pouhou silou a tátu jsem podkosila. Svalili se vedle sebe. Já sebou třískla mezi ně.