NewAvengers

Musím to vymyslet.

ROSE

Probralo mě lehké cuknutí, když se quinjet dotknul země. Otevřela jsem oči a všimla jsem si, že jsem přikrytá dekou. Vedle mě seděla Lila. Spala a taky měla deku. Všichni se pomalu zvedali a šli do obýváku. Lee přišel k Lile a vzal jí do náruče. Usmála jsem se na něj a ujistila jsem se, že jí zvládne. Postavila jsem se a dívala se na tým, jak pomalu jde do budovy. 

,,Šípková Růženka se vzbudila. To jsem tak hrozný pilot, že tě to vzbudilo?,, zeptal se Jeremy. Trochu zvedl obočí a držel mě za ruku. Koukala jsem mu do očí a přemýšlela nad zítřkem. Pořád mi to vrtalo hlavou. Možná zítra uvidíme naše rodiče. Nejradši bych tam jela hned, asi jako všichni ostatní, ale věděli jsme, že po dnešku si potřebujeme odpočinout.

,,Rose, posloucháš mě?,, 

,,Ehh...ne...promiň, co jsi říkal?,, opravdu jsem netušila co říkal.

,,Ptal jsem se tě, jestli jsi si jistá, že to zítra zvládneš. Přece jenom jsi dnes použila hodně magie. Nechci aby se ti něco stalo.,, tvářil se starostlivě. Měl pravdu, dnes toho bylo hodně, ale můžeme konečně potkat naše rodiče po patnácti letech. Musíme to aspoň zkusit.

,,Jen se pořádně vyspím a budu v pořádku. Neboj, zvládneme to. Jeden za všechny,,

,,Všichni za jednoho,, usmál se a políbil mě. Byl to krátký polibek, ale tu chvíli jsem si vychutnávala jak to jen šlo.

,,A teď pojďme dovnitř, musíme se dohodnout na zítřku. A taky musíme přesvědčit Pepper, že jsme v pořádku, jinak nás zítra nikam nepustí.,, usmála jsem se a rozešla se k budově. Pepper neví, že jsme stavili všechny ty stroje. Neví o co se snažíme. Nechtěli jsme jí dávat naději, a asi to tak bylo lepší.

Došli jsme do kuchyně, kde už všichni seděli u stolu. Povídali si o zítřku. Nikdo jsme nevěděli co si máme myslet. Máme být šťastní a natěšení a nakonec skončit zklamaní a zničení. Nebo tomu nemáme dávat ani šanci. Najednou cinkl výtah a z něj vyběhla Pepper. Netvářila se moc nadšeně. Všichni jsme věděli jak tohle dopadne.

,,Bože můj, jste v pořádku, strašně jsem se o vás bála. Tohle už mi nikdy nedělejte, jasný?,, rychle k nám doběhla. Nejdřív obejmula Meg a Tonyho, přece jenom jsou to její děti. Pak obejmula i nás. Všichni jsme se posadili zase ke stolu. Pepper se posadila taky, sundala si svůj kabát a položila ruce na stůl.

,,Tak a teď mi hezky od začátku řekněte co se stalo.,, nastala chvilka ticha, která nás všechny tížila. Podívali jsme se na sebe a čekali jsme, kdo začne. Nakonec se slova ujala Emma. Všechno odvyprávěla, včetně mého výbuchu a zranění. Pepper si jen povzdechla a podívala se na mě.

,,Jsi celá po své matce. Ta taky hodně riskovala a většinou se vracela s úrazem.,, povzdechla si a usmála se na mě.

,,To věřím, přece jenom riskovala, že už mě neuvidí a stejně přesně věděla, že musí jít bojovat.,, dodala jsem trochu podrážděně. Tohle bylo pro mě silné téma. Byla jsem na rodiče naštvaná, že tam šli, že mě předali Pepper, aby se o mě postarala dokud bude potřeba.

,,Víš že to není pravda. Rvalo jim to srdce, když odcházeli. Mysleli na tvoje dobro. Obětovali se pro svět.,,

,,To je jedno. Promiň Pepper. Musíme vymyslet plán na zítřek.,, věnovala jsem jí omluvný pohled, který mi oplatila. S Pepper jsem vždy vycházela dobře, starala se o nás jako o vlastní. Trávila s námi hodně času, a co si budeme, ne vždy jsme byli vzorní děti. 

,,Na co?,, zeptala se 

,,Máme zítra nějakou práci na Antarktidě. Je to jen posbírání pár složek ze staré základny Hydry. Jen tam přiletíme a vše posbíráme. Nic víc.,, mykl Tony rameny. Nerada jsem Pepper lhala. Dělala toho pro nás hodně a my se jí takhle odvděčíme. Ale my musíme. Nemůžeme jí říct pravdu a dát ji naději.

,,Takže zítra v osm sraz na střeše. Všichni tam budeme včas,, podívala jsem se na Meg a Tonyho, protože ti měli v oblibě chodit vždy pozdě. Něco jako Starkovské pravidlo.

,,No jo no, děláš jako bychom chodili všude pozdě.,, podívala jsem se na ní pohled to nemyslíš vážně. Meg zvedla ruce do gesta míru a dál se v tom nerýpala. To bylo divný, protože ona je Starková a ti se ve všem rýpají.

,,Jinak jak si se měla Pepper?,, snažila jsem se odvézt téma od naší mise a zřejmě se mi to dařilo. Pepper nám vyprávěla o svém dnu, ale moc jsem neposlouchala. Chtěla jsem to už mít za sebou. Okolo desátý jsem šla spát. Dala jsem si rychlou sprchu a umyla si hlavu. Oblékla jsem si krátké pyžamové kraťásky a tričko, co jsem dostala od Jeremyho. Musela jsem jít do lůžkové části. Po cestě jsem potkala Jeremyho, který si šel ověřit, jestli tam opravdu půjdu. Před pokojem jsme se rozloučili a Jeremy zmizel ve výtahu. Lehla jsem si do postele a přemýšlela jsem. Musela jsem pořád myslet na zítřek.  Jak moc budu muset použít kámen? A vyjde to? Přemýšlela jsem asi hodinu a pak jsem usnula a propadla se do říše snů.