NewAvengers

FLEŠKA A JMÉNA

STEVE

Vrátili jsme se na základnu a seděli v zasedačce. Čekali jsme až přijde Fury. Rose seděla na židli a hrála si se svým náramkem. Pořád jsem měl v hlavě tu větu. Co tam vzala? Proč to tak promyslela? Musím uznat, že to zahrála skvěle. Za tohle má plusové body. Mínusové za lhaní.

,, Omlouvám se za zdržení.,, vešel do místnosti nějaký muž. Byl starší, ale vypadal zkušeně.

,, Jsem ministr obrany Harold Nekriston.,, představil se a posadil se na židli.

,, Takže jste to zajistili. Výborně. Samozřejmě se vás netýká trest za porušení smlouvy. Byli jste poslání vládou.,, oznámil nám. Tak proto jsme mohli jet.

,, Ale vy.,, podíval se na Rose. Ta nadzvedla obočí a skenovala ho pohledem. Nedala na sobě nic znát. Jen se na něj dívala a čekala, co řekne.

,, Víte, přepravovali toxický odpad a ještě jednu důležitou věc. Mysleli jsme, že ji s sebou mít nebudou, proto jsme vám o tom neřekli. Byly to spíše jen dohady. Agentko Rogersová.,, podíval se na Rose.

,, Už jsme tu dvě. Musíte nás lépe rozeznávat.,, skočila mu do toho. Ministr se zarazil a podíval se na Natashu.

,, Ano, samozřejmě. Moc gratuluju.,, usmál se na nás. Jen jsem přikývl a čekal jsem, co Rose udělá.

,, Takže Rogersová mladší.... potvrdily se naše dohady?,, zeptal se jí. Nastalo ticho a já se podíval na Nat.

,, O ničem nevím.,, zakroutila Rose hlavou. Ministr se na ni podíval a pak se podíval na nás.

,, Pokud vím, tak jsme to ani nehledali, protože jsme o tom nevěděli. Měli byste prohledat ty letadla. Třeba něco najdete.,, usmála se na něj povzbudivě Rose. Ministr se na ni nějakou dobu díval, ale s Rose to nehnulo.

,, Dobře. Mimochodem, paní Rogersová, je tu nějaká žena, která už dostala k zemi půlku mých mužů.,, podíval se na Natashu. To bude Melina. Ten popis dost sedí.

,, Zajdu za ní.,, zvedla se a odešla z místnosti.

,, Já už taky půjdu. Musím se přivítat s babičkou.,, usmála se Rose a odešla. Taky jsem se vymluvil a vyšel jsem ven. Sledoval jsem Rose. Prošla kolem všech hlavních místností až k výtahům. Jenže do nich nenastoupila. Místo toho prošla až do kanceláří. 

Sedla si k jednomu počítači a zapojila tu flešku. Pozoroval jsem ji přes sklo a čekal jsem, co otevře. V těch souborech bylo hodně jmen. Stovky, možná tisíce. Rose je v rychlosti projížděla a přikyvovala. Rozklikla poslední soubor. 

Byla to složka o ní. Takhle zdálky jsem tam pořádně neviděl. Bylo tam jméno, její fotka, pár informací, zdravotní záznamy a pak záznamy z misích. Bylo tam jedno políčko, u kterého jsem neviděl číslo pod tím. Počet zabitých.

Rose začala mazat všechny ty soubory. Jediná kopie. Postupně to smazala vše a nakonec zničila flešku. Vymazala historii počítače a zvedla se ze židle. Otočila se mým směrem. Netvářila se moc šťastně. Viděl jsi i slzu na tváři. Před dveřmi z místnosti se zastavila a nadechla se. Nahodila falešný úsměv a vyšla ven. 

Zavřela dveře a šla směrem ke mně. Dal jsem se do chůze, aby nic nepoznala. Jenže jsme se srazili v rohu. Mě teda nic nebylo, ale Rose se držela za hlavu. 

,, Z čeho jsi? Z betonu?,, stěžovala si, když mnula bolavé místo. 

,, Tolik to bolet nemohlo. Taky máš sílu.,, podíval jsem se na ni vážně. 

,, Stejně to bolí.,, brblala si. Chytl jsem ji za ruku a podíval jsem se na to místo. Nic tam neměla. 

,, Nic tam nemáš.,, dal jsem jí na to místo pusu.