NewAvengers

Taky jste mi chyběl, Fury

Jeremy

,,Rose!,, pomocí kamene vytvořila obrovský výbuch. Když mlha pominula, uviděl jsem jak se  Rose podlomila kolena. Rychle jsem se za ní rozeběhl. Než jsem k ní doběhl upadla do bezvědomí.

,,Rose?...Rose, neusínej...to tak.,, chytl jsem jí do náruče. Nereagovala.

,,F.R.I.D.A.Y. jak je na tom?,,

,,Životní funkce detekovány. Slečna Rogersová je jen v bezvědomí. Doporučena návštěva lékaře.,, 

Ulevilo se mi. Vzal jsem jí to náruče a odnesl ji do quinjetu. Tam už Megan připravila lůžko s kapačkou. Opatrně jsem Rose položil a ujal se pilotování. Meg jí připnula na kapačku a pár dalších přístrojů, které monitorovaly srdeční tep. 

Letěli jsme už dvě hodiny a Rose byla pořád v bezvědomí. Cestou jsme zavolali Lukovi, aby se připravit. Doletěli jsme na základnu, kde už čekali zdravotníci, kteří se ujali Rose. Odvezli ji na JIP, kde si poleží nejspíš pár dní. Sedl jsem si na křeslo vedle ní a chytl ji za ruku. Vypadala tak klidně. Jen si tak ležela, jakoby jen spala.

,,Pane Bartne, pan ředitel Fury si s vámi přeje mluvit.,, ozval se Jarvis. V S.H.I.E.L.D.u si nechali Jarvise, ale v Toweru jsme si pořídili FRIDAY.

,,Hned tam budu,, odpověděl jsem. Ještě jednou jsem si ji prohlídl a políbil ji na čelo. 

,,Musím za Furym, ale neboj vrátím se a až se probudíš budu tu,, pustil jsem její ruku a šel do zasedačky. 

ROSE

Bolelo mě celé tělo. Snažila jsem se otevřít oči, ale moc to nešlo. Nechala jsem to být a soustředila jsem se na zvuky kolem mě. Slyšela jsem pípání. Pomalu jsem zvedla ruku a dala si ji před oči. Otevřela jsem oči a zjistila jsem, že jsem na základně, konkrétně na nemocničním oddělení. Jak to vím? No jsem jedna z nejlepších agentek S.H.I.E.L.D.u a občas tu trávím víc času jak doma. Pomalu jsem se posadila, když v tom přišel do pokoje Luke. 

,,Ty se prostě nemůžeš jednou vrátit z mise v pořádku, že?,, podíval se na mě a lehce nadzvedl obočí. V ruce měl nějaké papíry, kterých do této chvíle listoval.

,,Taky tě ráda vidím. A ne, to bych nebyla já.,, usmála jsem se na něj a on mi úsměv oplatil.

,,Tak jak to se mnou vypadá.,, zeptala jsem se, když už mě to ticho začalo štvát. Luke ještě chvíli zkoumal papír a nakonec spustil.

,,Máš lehký otřes mozku, dvě zlomená žebra a pár modřin. Jinak jsi v pořádku.,, možná se divíte, proč tam dodal to v pořádku. No to je jednoduchý. Většinou se vracím s otřesem mozku, aspoň pět zlomených kostí a spím většinou týden. To mi připomíná.

,,Jak dlouho jsem byla mimo?,,

,,Pět hodin. Tentokrát to bylo rychlé. Volal jsem do Toweru, aby tam připravili jeden pokoj v lůžkové části. Ještě si tě radši nechám na noc, na pozorování. Jinak týden bez misí a trochu se šetřit. Znáš se.,, dodal a lehce se na mě zamračil.

,,No nic, musím za Furym. Hádám, že jsou v zasedačce.,, kde jinde by asi byli, že? Podívala jsem se na Luka, pohledem prosím. Ten si jen povzdechl a odpojil mě z kapačky. Ještě jsem mu poděkovala a slíbila, že hned potom se vydám do Toweru.

Vyšla jsem z oddělení a namířila si to k zasedačce. Cestou jsem narazila na pár agentů, kteří mě zdravili a ptali se jak jsem na tom. V S.H.I.E.L.D.u jsme v podstatě vyrůstali. Hodně lidí nás tu zná osobně. Třeba Carterová, já vím, Kapitán a Carterová, ale ta nás, když jsme byli malí brala na zmrzlinu do Itálie. Ano, lítali jsme na zmrzlinu do Itálie. Jak jsem říkala, naše dětství bylo trochu jiné. Když jsem prošla spletitým bludištěm, zastavila jsem se před zasedačkou, pořádně se nadechla a vešla jsem dovnitř.

,,Rogersová, nemáte ležet?,, první slova od Furyho, samozřejmě to řekl se svojí kamennou tváří. Hillová za ním se lehce pousmála, ale nic neřekla.

,,Taky jste mi chyběl, Fury. A ne, dostala jsem povolení od doktora.,, usmála jsem se na něj a sedla si na své místo. Dříve patřilo Kapitánovi, ale teď je moje. Ostatní se na mě usmáli a porada začala.

,,Tak, Nickouši, proč jste s námi potřeboval mluvit?,, zeptal se Tony. Všichni jsme se snažili nesmát, ale pohled na Fury byl k nezaplacení.

,,Pane Starku, chtěli jsme se vás zeptat jak jde stavba toho stroje?,, zeptal se Fury a sedl si na své místo. Asi bych vám měla vysvětlit, o čem mluví.

Meg a Tony vymysleli stroj, který by měl dokázat vrátit naše rodiče zpět. Už je to asi šedesátý prototyp. Tentokrát si ale myslí, že to opravdu vyjde. Jde o to, že všichni lidi, co Thanos vymazal, neumřeli. Jsou jen v nějaké červí díře, kde čas neutíká. Vysvětlovali nám to, ale u čtvrtého latinského slova, jsem se ztratila. Stroj stavíme na Antarktidě, protože už nám to párkrát vybuchlo. Už jsme blízko od toho, aby se stroj dostavil. Podle Tonyho tak dva, tři týdny a budeme ho moc vyzkoušet. Všichni jsme počítali minuty, přece jenom, za zkoušku nic nedáš.

,,Už je hotov.,, odpověděl Tony v naprostém klidu. 

,,Počkat. Co?,, tohle mě zarazilo myslela jsem, že ještě minimálně týden si budeme muset počkat. Tohle jsem nečekala.

,,Je hotový už dva dny. Nechtěli jsme vám to říkat dokud nebude i nastavený, ale už je vše připravený. Teda skoro vše.,, dodala Meg a podívala se na mě.

,,Co nám chybí?,, zeptal se Oliver.

,,Jde o to, že ten stroj musí pohánět kámen nekonečna.,, Tony se na mě podíval. Věděla jsem co to znamená. Aby stroj mohl fungovat, musím použít kámen. Je v tom vždy riziko, ale kvůli tomuhle to risknu.

,,Fajn, zítra vyrazíme na Antarktidu. Sbalte si pár věcí na víc možná se zdržíme.,, koukla jsem se po ostatních, všichni byli najednou o trochu šťastnější. Fury schůzku ukončil a my se vydali směrem ke quinjetu. Přemýšlela jsem nad tím co řekli. Je tu šance, že uvidíme rodiče. Ale co když to nevyjde, zase se všichni zhroutí. Musí to vyjít, protože naděje ve všech jen rostla. Z přemýšlení mě vytrhla něčí ruka, která chytla tu mou. Podívala jsem se kdo to je. Byl to Jeremy.

,,Jak se cítíš? A určitě ti Luke dovolil jít, znáš se, všem tvrdíš, že jsi se s doktorem dohodla, ale doktor si pamatuje něco jiného.,, s tímhle měl pravdu. Občas jsem tvrdohlavá a neposlouchám.

,,Je mi fajn, a s tím doktorem to byla pravda, ale noc strávím ještě na lůžku. Naštěstí v Toweru. Ale teď se musíme soustředit na zítřek. Musí to vyjít, Jeremy. Tentokrát už to musí vyjít.,, dodala jsem a stiskla mu pevněji ruku.

,,Neboj, vyjde to. Meg a Tony to počítali snad milionkrát. Vyjde to, je to na nich vidět.,, usmál se na mě a já mu úsměv oplatila. Natáhla jsem se k němu a spojila naše rty. Byl to úžasný okamžik, ale to by nebylo a by to nikdo nezkazil.

,,Hele, vy dvě hrdličky, hejbněte zadkem, nebo z vás dostaneme cukrovku.,, ušklíbl se Michael.

Přímo jsem ho vraždila pohledem. Zvedl ruce do obranného gesta a šel si sednout. Chytla jsem Jeremyho ruku a šla jsem si sednou. Jeremy se ujal pilotování, Opřela jsem si hlavu o zeď. Celou cestu bylo ticho. Všichni přemýšleli nad tím co řekli. Pak už si moc nepomatuju. Usnula jsem a jediný co vím je, že přes mne hodili deku.