NewAvengers

FOTOALBUM

ROSE

Letěla jsem jen chvíli. Proto používám jen jet. Je rychlý a hlavně vás nepotkají žádné zácpy. Rozklikla jsem si mapu. Už jsem byla skoro v Midlletownu. Malé městečko v Delaware. Letím tam, protože se tam kdysi stavil vojenský sklad. Jenže nesplňoval bezpečností pravidla. Armáda ho tam nechala stát. Věděla, že se jim jednou bude hodit. 

Mělo se odtamtud odvést úplně všechno, jenže tak se nestalo. Je tam spousta zbraní a munice. Tam musí brát zbraně. Nikdo to tam nehlídá. Všichni se k tomu bojí jen přiblížit. Kdybych byla terorista, schovala bych se tam. Musí tam něco být.

Klesla jsem v bezpečné vzdálenosti od skladiště. Nechtěla jsem na sebe upozornit. Jet jsem schovala a pěšky jsem se vydala ke skladu. Prošla jsem celým městem, ale zastavila jsem se na náměstí. Vzpomněla jsem si na Tower. Podívala jsem se do jedné kamery a tím jsem jim dala mou přesnou polohu. Jestli mě v Toweru začali hledat, tak teď jsem jim dala přesnou polohu. Když se chcete schovat před vládou, je to dost těžké, protože satelit vás pořád hlídá.

Přidala jsem do kroku. Zastavila jsem se až dvě stě metrů před skladem. Vylezla jsem si na menší kopeček, abych měla dobrý rozhled, a schovala jsem se za křoví. Vykoukla jsem ven. Měla jsem pravdu. Jsou tady, ale určitě to nejsou všichni. 

Zrovna přijížděla auta. Z každého vylezli čtyři chlapi. Začali vynášet nějaké bedny. Co v nich je? Sklad se otevřel a v něm se objevily stovky dalších beden. Co to je? Ze skladu vyšel nějaký chlap. Něco říkal ostatním a ti jen přikyvovali. Takže on to tu nejspíš vede. Už jsem mu skoro viděla do obličeje, když se ozval výstřel a mě těsně vedle hlavy proletěla kulka.

,, Sakra!,, zaklela jsem. Za mnou se ozval rámus. Tohle není dobré. Co jsem si myslela? Vytáhla jsem zbraň a pokusila jsem se je ode mě odlákat. Jenže jsem byla sama proti asi stovce chlapů. Nesmíme zapomenout, že vedle mě je muniční sklad, který může, kvůli jedné zatoulané kulce, vyletět do vzduchu. Blížili se ke mně. Jsem schovaná za malým keřem, jsem sama a mám zašitou díru v břiše. Proč jsem si s sebou nevzala aspoň Emmu?

Už byli skoro u mě, když jejich pozornost odvrátil jeden výbuch. Na nic jsem nečekala a vyběhla jsem ven. Běžela jsem jak rychle to jen šlo. Ani jsem se za sebe neohlížela. Tohle byla moje cesta ven a já jí musela využít. Doběhla jsem, co nejdál to šlo, ale abych na ně stále viděla. Střílelo se po někom, ale nikdo tam nebyl. Stála jsem na místě a ani jsem si nevšimla...

,, Co sis sakra myslela?,, chytl mě za loket Jeremy. Co ten tady dělá? Má být v New Yorku. Jenže ne, on si mě musí hlídat, že? 

,, Co tu děláš?,, vyjekla jsem na něj. Byla jsem celkem naštvaná, že mě sledoval, ale zase mi zachránil život. Uh, emoce. 

,, Co já tady dělám? Co ty tady krucinál děláš?,, chytl mě pevně za ruce. Vytrhla jsem se mu a naštvaně jsem se otočila na patě. Nechtěla jsem na něj křičet. To si nezasloužil. Proto jsem se radši stáhla. 

,, Kam jdeš?,, ozval se zase za mnou. 

,, Třeba...ty víš kam.,, řekla jsem naštvaně. Nechtěla jsem být sprostá. Uchechtl se a šel za mnou. Přidala jsem do kroku, aby mě nedohonil. Došla jsem k jetu a začala jsem zběsile mlátit do tlačítka. Proč se to sakra otevírá tak pomalu? Chtěla jsem do toho vrazit pěstí, ale musím se nějak dostat domu. Vedle mého jetu stál ten Jeremyho. Jeremy stál za mnou a pozoroval mě. 

Když se to konečně otevřelo, sedla jsem hned za řízení a letěla jsem, co nejrychleji to jen šlo. Jeremymu jsem uletěla hned. Nechtěla jsem se s ním teď bavit. Přistála jsem na střeše a zvedla jsem se na nohy. V tu chvíli jsem se bolestí sesunula zpátky na sedadlo. Rána na břiše se ozvala. Úplně jsem na ni zapomněla. Dost to bolelo. To mám z toho běhu. Nemohla jsem se téměř pohnout.