NewAvengers

PLÁNOVÁNÍ

NATASHA

Od jejich show uběhly už dva týdny. Sokovijskou smlouvu to sice moc nevyřešilo, ale děcka se aspoň pobavila. Seděla jsem na posteli a četla jsem si knihu. Napsal ji jeden lékař, který jezdí na mise s Lékaři bez hranic. Bylo to velmi zajímavé. 

Hlavně popisoval i část, kdy tam byla Rose. Stála v první linii a měla za úkol bránit jejich základnu. Popisoval jak stála se zbraní v ruce a odstřelovala protivníky. Šikovná holka. Četla jsem si to dál a úplně jsem přestala vnímat svět. Před očima se mi mihla Stevova ruka. Zvedla jsem pohled od knížky a podívala jsem se na něj. 

,, No?,, zeptala jsem se ho.

,, Vůbec jsi nevnímala.,, zasmál se. Jen jsem zakroutila hlavou a otočila jsem stránku. 

,, Co čteš?,, zeptal se mě.

,, Je to od jednoho doktora, který jezdí na mise. V téhle se potkal s Rose. Je hezké vidět, že jí konečně někdo popisuje jako hrdinu a ne jako vraha.,, usmála jsem se na něj. Opravdu mě to těšilo, protože všechny knihy, kde byla Rose, byly o tom, jaký je vrah. Nikdo nenapsal o pravé Rose, kromě tohoto doktora.

,, Přečti kousek.,, pobídl mě.

,, Přes den držela hlídku před hlavní branou. Všichni se střídali, jen ona tam stála celý den. Když se blížily večerní hodiny, konečně si dala pauzu. Většina vojáků seděla mimo naši společnost. Jen ona, jedenáctiletá holka, se přišla zeptat, jestli si může sednout s námi. Bylo příjemné konečně slyšet rodný jazyk. Dala si s námi jídlo a ptala se nás, jestli to zvládáme. Naše chatky nebyly moc vybavené, tak jsme si trochu postěžovali. Nabídla nám výměnu za chatky vojáků. Prý se tam vejdeme všichni. Jejich chatky byly o dost lepší než ty naše. Konečně jsme se po dlouhé době vyspali. Rose trávila svůj volný čas mezi lidmi, kde se ptala na jejich zdraví. Často chodila za pacienty a mluvila s nimi rusky. Většina jí rozuměla. U jiných kreslila obrázky. Půlka našeho týmu by nikdy neřekla, že tohle je pravá Rose Romanoff Rogers. Nebyl to žádný vrah. Byla to malá holka, která byla ochotná riskovat svůj život kvůli ostatním.,, dočetla jsem kapitolu. Steve se usmál a sedl si vedle mě. Podíval se na titul knihy a já se opřela o ruce. Jenže jsem o něco zavadila. Odkryla jsem peřinu a podívala jsem se na tu věcičku.

Byl to malý přívěsek. Otevřela jsem ho a viděla jsem mou a Stevovu fotku. Steve tam byl ještě za druhé světové, ale usmíval se. Já tam byla zase z nějaké fotky od S.H.I.E.L.D.u. Pod tím bylo napsané máma a táta. 

Zaklapla jsem přívěsek a schovala jsem si ho do kapsy. Musím jí ho vrátit. Objala jsem Steva kolem pasu, stejně jako on mě, a společně jsme se vydali k výtahu. 

,, Musíme nějak vyřešit tu svatbu.,, připomněla jsem mu. Když jsme chtěli zaplatit výzdobu, zjistili jsme, že naše kreditky jsou zablokované a na účtu nemáme nic. Takže jsme bez peněz. K tomu ještě pořád zločinci, takže nám v bance nepůjčí. 

,, Můžeme si půjčit od Pepper.,, navrhl. 

,, Vychovala nám dítě, za které utratila také dost. Nebudeme si od ní ještě brát peníze.,, zavrhla jsem to. Jen přikývl a zmáčkl tlačítko obýváku. 

,, Tak si holt počkáme.,, mykla jsem rameny. Výtah se otevřel a my vyšli do obýváku. 

,, Na co si počkáte?,, zeptal se nás Bucky. 

,, Nemáme peníze na svatbu.,, mávla jsem nad tím rukou. Sedla jsem si ke stolu a dívala jsem se na Starkovou, která si hrála s nějakou zbraní. Tohle je tady nejspíš normální. 

,, Kápo?,, řekla. Steve se na ni otočil a ona vystřelila. Jenže nic. 

,, Sakra, pořád to nefunguje. Dík.,, mávla na Steva rukou. Ten se na ni jen zaraženě díval.