Večírek

558 24 1
                                    

ROSE

Vracela jsem se do obýváku za ostatními. Nakonec po mě doktorka chtěla potvrdit jen nějaké papíry. Bok už začínal být lepší, takže jsem ho cítila jen při prudších pohybech. Stála jsem ve výtahu a přemýšlela jsem nad tím, co všechno jim řeknu. Výtah se otevřel a já vešla do místnosti plné lidí. Jestli nás tu předtím bylo hodně, teď je nás tu opravdu hodně. Všechny jsem si prohlížela a užívala jsem si jejich úsměvy.

,, Tady jsi. Připrav se, od sedmi večírek na návrat rodičů. Za dvacet minut sraz u tebe.,, zakřenila se Meg a šla zpátky za ostatníma. Večírek, to tu dlouho nebylo. Podívala jsem se ke stolu, kde seděli Bartonovi. Jeremy seděl vedle táty a Lila u mámy. O něčem se bavili a smáli se u toho. Jeremy si mě všiml a věnoval mi svůj úsměv.

,, Je to krásný pohled.,, ozval se za mnou táta.

,, Jo, to je.,, usmála jsem se na něj.

,, Za dvacet minut je nějaký sraz u tebe. O co jde?,, zeptala se mě máma.

,, Večírek na váš návrat.,, vysvětlila jsem.

,, Tak to máme dvacet minut na to, abys nám řekla, jak jste nás dostali zpátky.,, chytla mě kolem ramen a šli jsme ke gauči. Sedla jsem si mezi ně a začala jsem povídání, znova.

,, Snažili jsme se o to už několik let. Většinou to bouchlo a stálo to miliony dolarů. Starkovi postavili něco jako bránu. Zbytek byl na kamenech nekonečna.,,

,, Jaký?,, přerušila mě máma.

,, Prostoru.,, zvedla jsem ruku a nechala jsem si ho objevit mezi prsty.

,, Naučila jsi se je používat?,, tentokrát se ozval táta.

,, No, ne úplně. A ani to nemám v plánu. Občas způsobí víc škody než užitku. Takže, ta brána se zavřela a já zůstala vevnitř. Kolem sebe jsem rozpínala mlhu, která se dostal až do toho místa, kde jste byli. Byl to takový hokus pokus.,, usmála jsem se na ně a hrála jsem si s kameny v ruce.

,, Jak jste věděli, kde nás hledat?,, upřel na mě zrak táta.

,, To by vám asi vysvětlili Starkovi, upřímně, ztratila jsem se u hypoter...něco. Pak byly slyšet hlasy. No a to je poslední, co si pamatuju.,, sevřela jsem ruku a tím zmizely kameny. Rodiče na mě koukali a já se lehce ošila.

,, Kde jste vůbec byli?,, zeptala jsem se na oplátku já.

,, Byla to pustina. Pár kamenů, voda a jídlo. Nic víc.,, řekla máma. Teda, to byl popis.

,, Rogersová, zvedej se. Máme jen tři hodiny.,, ječela na mě Meg.

,, To bude něco.,, povzdechla jsem si a nechala jsem se táhnout Meg do výtahu. Máma šla hned za námi a vysvobodila mě ze sevření Meg. Došly jsme až ke mně. Po cestě se přidala Emm s Wandou, Lila s Laurou a Pepper. Otevřela jsem dveře a nechala jsem je vlézt dovnitř. Máma se rozhlížela všude kolem a pohled jí zůstal na poličce s fotkami. Došla k ní a pozorovala je.

,, Nikdy jsem se tam nevrátila.,, prolomila jsem ticho, když máma pozorovala fotku. Stáli jsme tam před našim starým domem. Mě mohl být tak rok. Stála tam máma s tátou a každý mě drželi za ručičku.

,, Stejně už ho nejspíš zabavila banka.,, usmála se na mě.

,, Vlastně ne. Patří mě. Fury mi to pomohl zařídit. Od té doby, co jste pryč, v něm nikdo nebyl.,, podívala jsem se na fotku.

,, Někdy tam zajdeme.,, objala mě máma. Přikývla jsem a položila jsem fotku.

,, Pokecáte si potom. Teď nám musí Rose udělat ty svoje boží účesy.,, stáhla mě nedočkavá Meg.

NewAvengersKde žijí příběhy. Začni objevovat