NewAvengers

Rodiče

ROSE

Probudila jsem se, když se jet dotkl země. Pomalu jsem se postavila. Jeremy ke mně rychle došel a podepřel mě. Poděkovala jsem mu a pomalu jsme se vydali ke dveřím. Když se otevřely úplně zarazil se mi dech. To není možný. Jsou to oni. Stojí tam jen tak, jakoby se nic nestalo. Pohledem jsem vyhledala mámu s tátou. Máma si dala ruku před pusu a rozbrečela se. Táta na mě koukal s otevřenou pusou. Všichni jsme stáli zaražení a nezmohli se ani na slovo.

,,No do prdele. Rose, ty jsi to dokázala.,, vyjekl z ničeho nic Tony

,,Mluv slušně.,, nemohla jsem si odpustit poznámku. Všichni se jen zasmáli.

,,Dokázali jsme to.,, řekla jsem po chvíli.

,,Zvládli jsme to.,, řekl nevěřícně Lee.

,,Dokázali jsme to.,, vykřikli jsme všichni najednou. Rodiče se jen smáli, když jsme se objímali. Ale pořád jsme se k nim nepřiblížili. Nevěděla jsem co si myslet. Byla jsem zmatená. Jsem strašně šťastná, že jsou zpátky, ale ten vztek, co jsem v sobě měla patnáct let, mě ovládl. Odvrátila jsem od nich zrak a čekala jsem, až někdo něco řekne. Bohužel začal někdo, komu jsem se chtěla vyhnout.

,,Rogersová! Podejte hlášení.,, nevím, jestli mám Furymu poděkovat, nebo ho zabít.

,, Omlouvám se Fury, ale bude to muset počkat. Rose na ošetřovnu!,, ajéjé to bude problém. Luke se tvářil, jako by se mě chystal zabít. Jak to vím? Takhle se na mě dívají všechny mé cíle.

Luke si mě přebral od Jeremyho a šel se mnou na ošetřovnu. Ještě jsem se otočila a užívala si pohled na ostatní. Emma a Pietro se objímali se svými rodiči. Lee a Michael ukazovali Buckymu zbraně. Oliver ukazoval tátovi jak dopadá při skocích. Meg a Tony si zvyšovali ego s panem Starkem. Jeremy s Lilou byli v objetí s Clintem. Jonathan s Thorem zmizeli na Asgard něco vyřešit. K Lukovi se přidal doktor Banner, s kterým jsem se pozdravila a obdivovala jsem, jak si s Lukem rozumí. Rodiče si něco říkali. Táta byl nešťastný a máma brečela. Bylo mi jich líto, ale pořád jsem byla naštvaná.

Luke mě cestou k mému nemocničnímu pokoji celou dobu podpíral. Ano mám tu pokoj. Občas tu trávím víc času než u sebe v pokoji. Posadili mě na postel a šli si pro nějaké přístroje. Stále se mi špatně dýchalo, tlačil mě každý nádech. Lehla jsem si a přemýšlela. Rodiče. Jediná věc, která mi vrtala hlavou. Co to dělám? Celý život jsem je neměla a teď, když jsou konečně zpátky, je jen odháním. Chci je obejmout, říct jim všechno co jsem zažila. Ale je to jejich chyba, že tu nebyli, neměli jít bojovat. Z přemýšlení mě vytrhl Luke.

,, Co se stalo?,,

,, Já nemám tušení.,, opravdu jsem zmatená. Nevím co se to děje. Je to vůbec skutečné?

,, Chápu, ale teď se nesoustřeď na rodiče. Řekni mi přesně co se stalo.,,

,, Byla tam obrovská brána. Stoupla jsem si tam, kam mi Meg ukázala. U ruky jsem si nechala objevit kámen. Prostoru. Kolem mě byla modrá mlha. Pak přišla bolest, která se postupně stupňovala. Otevřela jsem portály, z kterých se ozývaly hlasy. Hlasy rodičů. Potom si pamatuju jen strašnou bolest. Měla jsem pocit, že se mi lámou všechny kosti v těle. Pak jsem ucítila krev na obličeji a pak byla jen tma. Probrala jsem se až v jetu.,,

,, Co tě bolí?,,

,, Špatně se mi dýchá, jako by na mě pořád někdo tlačil a bránil mi se nadechnout.,,

,,Uděláme ti rychlý rentgen.,, poprvé promluvil doktor Banner, který do teď jen pozoroval Luka. Začal na mě zeleně zářit přístroj. Pak pípl počítač. Oba se k němu nahrnuli a čekali co se na něm zobrazí.