NewAvengers

Tak to moc nešlo

Vylezli jsme z quinjetu, a každý se šel připravit. Nikde nikdo nebyl. První tým už byl uvnitř a měli skoro všechno hotovo. S Emmou jsme se schovaly za křoví a čekaly jsme co se bude dít. Na chvíli jsem se rozhlédla kolem. Jeremy  byl připravený na místě, a zkoumal okolí. Michael už ležel na kraji druhé budovy a něco zaměřoval. Zalezla jsem zpátky a sedla si vedle Emmy.

,,Něco je tu špatně, je tu moc ticho,, podívala jsem se kolem a opravdu to nebylo normální.

,,Máš pravdu, kdyby to bylo pokaždé tak jednoduché  chodila bych  častěji,, souhlasila se mnou Emma. Občas jsme zahlédly Pietra, který běhal tam a zpátky a nosil do quinjetu složky.

,,Máme hotovo,, ozval se Lee. Stiskla jsem sluchátko, aby věděl, že rozumíme.

,,Tak to bylo lehčí než jsem čekal,, přiznal Michael. Bohužel to, ale zakřikl. Ze všech stran se začali sbíhat agenti Hydry.

,,Jsou úplně všude, je jich minimálně sedmdesát, ale vypadá to, že ještě nejsou všichni.,, ozval se Jeremy.

 Kolem nás se postavilo nejméně čtyřicet agentů z toho dvacet bylo vylepšených. S Emmou jsme si stouply zády k sobě. Podívaly jsme se na sebe a každá se vrhla na jinou stranu. Nejdřív nám v cestě stáli normální, ty jsme zničily během několik vteřin. Některé jsem zastřelila střelou rovnou do hlavy, jiným jsem se obmotala nohama kolem krku a prudce škubla, čímž jsem jim zlomila vaz. Občas nějakého sejmul i šíp nebo rychlá střela, kterou jsem ani nezaregistrovala. Když jsem všechny odrovnala, šla jsem pomoc Emmě. Když byli všichni vyřízení, začali se na nás vrhat vylepšení. Střídala jsem schopnosti tak rychle jen to šlo. Emma po nich házela vše co našla. Dva jsem rychle nabodla na kus plechu co se ohnul. Hned byli mrtví. Emma po nich házela střepy z oken, které jim silou protlačila tělem. Byli odolnější než jsem čekala.

Už mi docházely síly, když jsem si nevšimla jednoho z nich, který mě odhodil deset metrů na zeď. Rychle jsem se zvedla a silou ho odhodila. Podívala jsem se kolem sebe. Všichni bojovali ze všech sil a už na nich bylo vidět, že jsou unavení. Potřebujeme odsud rychle vypadnout. Cestu k jetu nám zaterasili agenti. Naštěstí byli normální.

Šáhla jsem si náramek a vytáhl z něj svůj štít. Je o něco menší než měl táta. Přece jenom jsem menší a holka. Jinak je naprosto stejný jako tátův. Uprostřed je moje oblíbená hvězda. Vždy když ho používám se snažím myslet na rodiče. Jak strašně mi chybí, ale taky jak mě štve, že mě opustili. Jsem na ně naštvaná, že tu pro mě nebyli, že jsem nemohla mít normální dětství, že nemůžu přijít domu, říct ,,ahoj mami, ahoj tati, jo ve škole bylo super,,, a užívat si s nimi čas. Vím že za to nemůžou, že nevěděli co se stane, ale šli do boje, i když věděli, že to možná nedopadne dobře. Tu zlost jsem využila v boji. Postavila jsem se a vší silou hodila štítem po normálech. Všichni schytali zásah do hlavy a upadli do bezvědomí. 

,,To by bylo, teď už jen to nejhorší,, moje pozitivní myšlení.

,,Dochází mi šípy a Jeremy už má taky prázdno, musíme odsud rychle vypadnout,, ozvala se Lila. Za ní jsem slyšela výstřely. Měla pravdu musíme rychle pryč.

,,To nebude tak jednoduché, Rose, jsou všude kolem tebe. Musíme rychle něco vymyslet.,, hned co to  dořekl na mě začali střílet. Seděla jsem schovaná za zdí a rychle vymýšlela plán.

,,Všichni vypadněte.,, křikla jsem na ně. Měla jsem vymyšlený plán, ale potřebuju, aby byli z dosahu.

,,Zbláznila ses, my tě tu nenecháme,, křikla Emma.

,, Vypadněte, mám plán,, uslyšela jsem jen nesouhlasné brblání, ale všichni mě poslechli a běželi k jetu. Střelba už pomalu ustávala a to byla moje šance.

,,Můžeš,, ozval se Jeremy

Střelba už utichla a a já se rychle zvedla. U ruky jsem si nechala objevit modrou mlhu. Všichni agenti se rozeběhli ke mě. Než se však ke mě dostali, odhodila jsem je silnou vlnou dvacet metrů ode mě. Mlhu jsem jim poslala do krku a tak je udusila. Byli mrtví. Svezla jsem se na kolena a pomalu oddychovala. Když používám kameny, berou mi hodně energie. Slyšela jsem hlas. Co říkal už jsem neslyšela a upadla jsem do bezvědomí.