NewAvengers

CENTRUM PRO VETERÁNY

STEVE

Druhý den jsem se šel podívat do centra pro veterány. Chtěl jsem se ujistit, že jsou všichni v pořádku. Což naštěstí byli. Rovnou jsem si tam vzal jednu schůzku. Připravil jsem židle, aby si měli kam sednout. Po chvíli se ke mně přidala jedna starší paní, která se zde stará o veterány. Všechny vřele vítala a nabízela jim bábovku, kterou pro ně upekla. 

Seděli jsme už hodinu v kruhu a já poslouchal jejich příběhy. Většina z nich tu byla, protože ztratili někoho ve válce. Někteří kvůli armádě ztratili hodně. Někteří přišli o všechno. Byla tu jedna paní, která za celou schůzi ani jednou nepromluvila. Když na ni přišla řada, usmál jsem se na ni. 

,, Ztratila jsem manžela. Zabili ho přímo přede mnou a před mými dcerami. Byl to špatný chlap. Milovala jsem ho z celého srdce, ale on vedl jedno zlo. Jednoho dne ho dohnala spravedlnost. Nevěděla jsem, že to dělá. Když se v našem domě objevil nájemný vrah, přemlouval manžela, aby se vzdal. Jenže on se s ním začal prát. Neměl šanci. Ten vrah ho musel zabít, jinak by přišel o život sám. Pak si sundal masku a podíval se na nás.,, odmlčela se. 

,, Pokud nechcete....,, začal jsem. 

,, Byla to Rose Romanoff Rogers.,, vydechla. V tu chvíli jsem se úplně zarazil. Rose?  To snad ne. 

,, To mě mrzí.,, zašeptal jsem. 

,, Nemusí. Stála tam před námi a omlouvala se. Říkala, že to takhle nechtěla udělat, ale že neměla na výběr.,, obhajovala Rose. 

,, To ona evidentně nemá nikdy.,, poznamenal jeden chlap. Z jeho hlasu bylo dost jasně znát, že chová k Rose odpor. 

,, Ne, ona opravdu neměla na výběr. Postarala se o nás. Zařídila nám bydlení, bezpečí. Mým dcerám zaplatila všechno vzdělání. Doteď nám volá a ptá se, jestli se máme dobře.,, usmívala se konečně. Tohle mi k Rose sedí. 

,, Měla na výběr. Je to vycvičený zabiják. Ona tohle dělá sama.,, kroutil tem muž hlavou. Chtěl jsem něco říct, ale teď jsem nemohl bránit svou dceru. Tady může mluvit kdo chce. 

Další hodinu se už k tomu tématu nikdo nevracel. Stejně mi to pořád vrtalo hlavou. Ta paní tady popsala pravou Rose a on stejně na ni má jiný názor. Rose možná udělala několik chyb, ale to je spousta let zpátky. 

,, Rosie, drahoušku, nechceš jít k nám?,, ozvala se ta paní, co upekla bábovku. Otočil jsem se tím směrem, kam se dívala. Rose seděla v rohu a něco si psala do bloku. Zvedla od toho hlavu a podívala se na nás. 

,, Ne, díky.,, zakroutila hlavou. 

,, Rosie, pojď.,, kývl jsem na volnou židli. Chvíli mě jen pozorovala a nakonec se zvedla. Sedla si na židli a sklopila hlavu. Nervózně si mnula ruce a mlčela. 

,, Jsi na řadě.,, připomněl jsem jí. Zvedla pohled a tak zvláštně se na mě podívala. Pak se podívala po všech kolem a zůstala pohledem na tom muži. Ten se na ni mračil jak to jen šlo. 

,, Ne.,, zakroutila hlavou. 

,, Rose, něco o tobě. Sedíš v kruhu.,, položil jsem ji otázku jako všem. 

,, Já jsem sem dobrovolně nepřišla. Schválně jsem seděla mimo všechny pohledy.,, řekla nervózně. Bušila nohou do podlahy a stále si mnula ruce. 

,, Tak proč jsi přišla?,, zeptal jsem se jí. 

,, Jen jsem chtěla vědět, jestli jsou všichni v pořádku. Pak jsem vlezla sem, čehož dost lituju.,, poznamenala. 

,, A proč jsi vlezla sem?,, zeptal jsem se jí. 

,, Tohle nemá cenu.,, zvedla se a odešla z místnosti. Hned na to se rozezněl zvonek, který oznamoval konec sezení. Se všemi jsem se rozloučil a pak jsem se rovnou vydal na recepci.