NewAvengers

Kapitán Amerika

ROSE

Hodiny jsem se probírala starými složkami tátových misí. Byly to stovky dokumentů jenom z doby druhé světové. Ležela jsem s Jeremym na stole. Hlavu jsem měla položenou na jeho břiše a pročítala jsem další složky. Jeremy měl jednu ruku pod hlavou a druhou držel složku o mámě. Dočetla jsem další a došla jsem k naší tabuli. Jednu půlku měl Jeremy a druhou jsem měla já. Vždy jsme zapsali jména cílů, místo a datum. Zapsala jsem další jméno a přidala jsem k němu fotku. Vrátila jsem se k Jeremymu a zase jsem si lehla. Jeremy položil další složku a zapsal si něco do sešitu. Nechtělo se mu pokaždé vstávat, takže jsem mu sehnala bloček. 

,, Jak jsi daleko?,, zeptal se mě a jednou rukou mě chytil za břicho. 

,, Pořád druhá světová.,, podívala jsem se na něj utrápeně. Chytla jsem ho za ruku a vzala jsem si další složku.

,, Co ty?,, zeptala jsem se.

,, Už jsem za půlkou.,, podíval se na hromadu složek vedle jeho hlavy. Usmál se na mě a já mu úsměv oplatila.

,, Nechcete pomoct?,, zeptala se máma od dveří. Otočila jsem se na ní a usmála jsem se.

,, Nemůžete do toho zasahovat.,, podívala jsem se na ní omluvně.

,, Proč?,, podivil se táta vedle ní.

,, Kdybychom něco zjistili s vámi, mohli by nás obvinit, že to není pravda, že je to ovlivněné a měli bychom po srandě.,, vysvětlila jsem jim. Jen přikývli a pokračovali v cestě do kuchyně. Natáhla jsem se pro další složku a přečetla jsem jméno.

,, Abraham Erskine.,, zašeptala jsem.

,, Kdo?,, zeptal se mě Jeremy.

,, Abraham Erskine. To on vytvořil sérum supervojáka. Byl to jeden z nejlepších doktorů své doby. Zastřelili ho chvíli potom, co se z táty stal Kapitán Amerika. Víc toho nevím. Vše je dobře schované.,, povzdechla jsem si a zavřela složku. Kvůli tomuhle nebudu vstávat k tabuli. Stejně tu složku znám nazpaměť. Složku jsem položila za sebe, abych na ní nezapomněla a natáhla jsem se pro další. Pořád jsem se šoupala časem dál a dál. Ale myslím, že teď už bych mohla být na úplném začátku. Podívala jsem se do složky, kde byla tátova fotka před experimentem. Začala jsem se smát a všichni na mě nechápavě koukali.

,, Co je?,, zeptala se mě máma. 

,, Jen je tady jedna fotka.,, uklidnila jsem se. Máma se natáhla a podívala se na ní taky. Obě jsme se znovu začaly smát a táta nás jen nechápavě pozoroval. Podíval se taky a došlo mu.

,, Jen se smějte.,, podíval se na nás. 

,, Slavný Kapitán Amerika.,, zasmála se máma. Podívala jsem se na ní a pak na tátu. Můj smích ho nakazil a usmál se taky. Odložila jsem složku a přitiskla jsem jí na tabuli, úplně dopředu. Napsala jsem jméno a malou hvězdičku k tomu. Podívala jsem se na tabuli a začala jsem se radovat.

,, Konec druhé světové!,, zvolala jsem nadšeně. Jeremy nadzvedl hlavu a díval se na mě jak na blázna. Rodiče se usmívali a kroutili hlavou.

,, Teď už jen ta... velká hromada dalších složek.,, podívala jsem se na velkou hromadu. Bylo toho snad ještě víc než předtím. 

,, Proč musíš být superhrdina? To si nemohl být normální úředník?,, podívala jsem se na tátu.

,, Kdybych jím nebyl, tak by ses nenarodila.,, podíval se na mě vážně. 

,, Na to nemám co říct.,, sedla jsem si na židli a natáhla jsem se pro další složku. Táta se vítězně usmál a máma do něj šťouchla. Ušklíbla jsem se na něj a on mi úšklebek vrátil. Otevřela jsem složku. Zabývala se vytáhnutím z ledu. Byla u toho fotka táty, jak je zamrzlý v ledě. Oči měl zavřené a vypadal, že jen spí. V ruce držel štít a na sobě měl svou starou uniformu. Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, jaký to muselo být. Znali jste svět, který jste měli rádi a najednou je úplně jiný.