Modré sedmikrásky ✓

Kapitola třicátá

„Můžeš mi říct, proč se tak děsivě usmívá zírá do stropu?" zeptala se Jade, která právě dorazila s Tonym ze skoro celodenního sjíždění sjezdovek. Oba měli červené tváře a špičky nosů od mrazu, který stejně jako po jejich obličejích maloval i po oknech jako prvotřídní malíř.

„Je rozbitá," konstatoval suše Tony a shodil za sebe bundu s hlasitým zafuněním. „Jsem mrtvej, jdu se naložit do vany a ty zatím zjisti, co se s naší modrovláskou stalo," zaúkoloval Jade a bez čekání na odpověď vlítl do koupelny.

„Jasně, takže teď budu čekat hodinu, než se uráčí vylézt, paráda," zahučela s nulovým nadšením a pak se podívala na mě a začala se vysvlékat z těžké zimní bundy a kalhot. „Takže, co se stalo, hm?"

„Jsem zamilovaná," vysoukala jsem ze sebe zasněně, když se vedle mě rozplácla na posteli.

Jade si mě změřila pohledem a ušklíbla se. „Jo, to ale dávno víme. Teď vysyp ty novinky, co se teda stalo?"

Převyprávěla jsem jí všechno, co se za doby jejich nepřítomnosti přihodilo a ona celou dobu pozorně poslouchala. Občas se mračila, občas se zase usmívala jak měsíček na hnoji, nebo na mě valila ty své velké oči.

„Tak se zdá, že jsi opravdu zkrotila divokého koně," poznamenala nakonec s úlevným výdechem. „Víš, na začátku jsem měla trochu strach a víc se mi líbila ta možnost, že bys skončila s Austinem. Jednoduše proto, že je to hodnej, spolehlivej kluk, kterej by na tebe nedal dopustit a konečně by odkopl tu namyšlenou krávu, která ho stejně celou dobu jenom využívá, jenže... ty a Lucas tvoříte něco mnohem víc. Když vás člověk vidí, nemůže to přehlédnout, víš?"

„Myslíš?"

„Já to vím, Tori!" skoro to na mě zakřičela nadšením. „Začněte spolu už chodit doopravdy, nebo mi z vás hrábne!"

„Dneska mu to povím!" vykřikla jsem zase já, plná odhodlání jako asi ještě nikdy.

„Jo, dneska mu to povíš!" zakřičela znovu Jade neméně odhodlaně. Musely jsme působit jako dva blázni a pravděpodobně to slyšeli i ve vedlejších pokojích, protože někdo agresivně začal mlátit do zdi.

„Co komu kdo poví?" ozval se Tony, který právě vylezl z koupelny jenom v ručníku kolem pasu, bez brýlí, voda mu ještě stékala z mokrých vlasů k mému obrovskému šoku na docela vypracované tělo. Upřímně, chvíli jsem pochybovala, jestli je to vůbec Tony, náš roztomilý, nerdovský kamarád.

„Kdo jsi?" vypadlo z nás sborově, načež se uraženě zamračil a naběhl zpátky do koupelny s tím, že se vrátil s brýlemi na nose. „Lepší?"

„To jsi ty? A já už si říkala, co je to za sexy fešáka," zamrkala na něj svůdně Jade a já v sobě dusila smích.

„Ty jsi fakt pitomá," zakroutil nad jejími slovy s pobaveným úsměvem, ale bylo zjevné, že se zastyděl.

Na malý moment mě napadlo, jaké by to asi bylo, kdyby spolu tahle dvojka chodila, ale ten nápad jsem hned zavrhla. Z nějakého důvodu jsem si je spolu nedokázala představit. Jade by se hodila k někomu jako je Austin. Vždyť i její ségra chodila s jeho bráchou, takže to vlastně ani nebyl tak divný nápad.

„Takže, už víš, v čem půjdeš na tu párty?" vytrhla mě ze zamyšlení Jade.

„Co?"

„Snad sis nemyslela, že budeme Silvestra slavit v tomhle pokoji," ušklíbla se.

„Aha... No, nevím. Asi v tom, co mám na sobě?"

„Zamítá se!" zděšeně na mě vykulila oči. „Večer přijde důležitý moment, pamatuješ? Musíš se na to pořádně oháknout. Přece tam nepůjdeš v tomhle," ukázala na moje černé triko s modrým nápisem ‚Jsem princezna, vole'.