Modré sedmikrásky ✓

Kapitola pátá

Sedět v jedné místnosti se dvěma osobami, které jsem prostě totálně nemohla vystát, bylo jedno velké utrpení. A nezachránila to ani Jade a její nekončící vtípky mířené na Jordyn. Očividně ji taky zrovna nemilovala.

„Takže," odkašlal si Austin a postavil se. „Na začátku bychom měli znovu zvolit nového zástupce studentské rady."

„Samozřejmě, že jím budeš znovu ty. Tady není o čem uvažovat," ozvala se Jordyn.

„Budeme hlasovat, aby to bylo fér. Rovnou tedy ale musím říct, že zástupcem musí být někdo z druhého ročníku a víš. Prváci ještě úplně školu neznají, takže se musí teprve rozkoukat."

Oba zástupci prvního ročníku mlčky přikyvovali, očividně byli z toho všeho na větvi stejně, jako já.

„Na co hlasování," odporovala znovu Jordyn.

„Co kdybych chtěl být zástupcem já, hm?" broukl s úšklebkem Parker a zapíchl do ní provokativní pohled.

„A chceš?" zeptal se Austin pobaveně a nevěřícně zároveň.

„Ne," odpověděl na to Parker prostě a položil si nohy na stůl. „Je to moc práce a velká otrava, ale třeba by o to stála naše ledová královna."

„Starej se o sebe," promluvila jsem nakvašeně a věnovala mu jenom další z mnoha hnusných pohledů. Tenhle týden už si jich vysloužil nespočet.

„Bennetová je tady nová, takže se počítá jako prvák," hned ho utnula Jordyn. Na moment jsem vážně dostala chuť kandidovat. 

„Jmenuje se Tori," spařil jí káravým pohledem Austin, a to ji očividně vůbec nepotěšilo, ale každopádně na chvíli umlčelo. „Budeme teda hlasovat, každý řekne jméno člověka, kterého by zvolil.

Tři lidi včetně Jordyn zatím jmenovali Austina, dokud nedošla řada na Parkera. „Tori Bennerová," prohodil se spokojeným úsměvem a mně se v kapse otvírala pomyslná kudla.

Jade sedící mezi námi se šibalsky ušklíbla. „Tori Bennetová."

„Co?" sekla jsem po ní pohledem, jestli se náhodou úplně nezbláznila, ale ona v sobě jenom dusila smích a plácla si s Parkerem.

Takže Parker chce hrát hru. Moc dobře jsem věděla, že těch pár zbývajících holek sedících po mé levici nad ním slintají.

„Lucas Parker," usmála jsem se na něj tím nejsladším úsměvem, který jsem ze sebe byla schopná vyloudit.

A pak už to jelo. S každým dalším vyvoláním jeho jména mu mizel úsměv z tváře a střídal ho výraz totálního vzteku. Atmosféra v místnosti zhoustla tak moc, že by se dala krájet, ale já nemohla být spokojenější.

„Tak to vypadá, že máme nového zástupce," promluvil po chvilce trapného ticha Austin. „Lucasi, získal jsi o hlas víc než já, takže je to na tobě."

Mezitím, co Lucas téměř zbělal vztekem, tak mně cukaly koutky. Měla jsem co dělat, abych se hned nezačala ďábelsky smát, protože pomsta byla tak sladká.

„Zástupce má vždy svou pravou ruku, která ho doprovází na jednání s vedením školy a mimořádné schůzky s rodičovskou radou," vysvětlil Austin dodatečně. „Takže si někoho vyber."

A sakra.

Viděla jsem ten jiskřící pohled, který na mě upřel. Skoro jako kdyby mu plály oči ohněm. „Tori Bennetová," ušklíbl se spokojeně.