Modré sedmikrásky ✓

Poděkování

A je to tady. Modré sedmikrásky došly ke svému konci a já toho mám hodně na srdci, co bych vám všem chtěla říct.

Tohle nepíšu proto, že bych se chtěla nějak ospravedlnit. Myslím si, že něco takového jako autorka dělat nemusím a není k tomu důvod, ať je konec sebesmutnější. Protože to tak zkrátka mělo být. Nicméně jsou věci, které bych vám chtěla říct, protože je považuji za důležité.

Je mi jasné, že s tímhle koncem je hodně těžké se smířit. Já sama jsem měla velký problém s jeho napsáním a posledních pár kapitol už byl vyloženě boj, do kterého jsem se občas musela přemlouvat. Ale jsem už prostě jeden z těch lidí, kteří při vymýšlení příběhů rovnou znají i konec a toho už se drží ať je to sebetěžší.

Modré sedmikrásky jsou příběh, který původně vlastně vůbec nebyl v plánu. Jediné, co bylo v plánu, byla Tori, kterou jsem stvořila pro příběh Červené nitě osudu a při tvorbě jejího charakteru jsem si řekla, že by byla škoda, kdyby čtenáři neznali její životní příběh. Kdybych vám nedala šanci prožít to, co prožila ona, dost možná byste její charakter nepochopili do dostatečné hloubky.

Tori vznikla pro Chrise. Chtěla jsem pro něj někoho, kdo porozumí jeho bolesti. Někoho speciálního a zlomeného. Někoho, kdo mu konečně otevře oči a hlavně někoho, kdo stejně jako Chris potřebuje zachránit. Někoho, kdo bude schopný Chrisovi nastavil zrcadlo.

Zpočátku, když v průběhu psaní vznikal Lucas, neměla jsem k jeho postavě nijak velké pouto. Jeho vztah s Tori měl být mnohem komplikovanější a mnohem více se tam měl angažovat Austin, ale nakonec jsem si Lucase neskutečně zamilovala a dala mu mnohem víc prostoru než bylo původně zamýšleno. Nakonec jsem toho o něm ještě spoustu nestihla říct. Například to, že chtěl studovat medicínu, aby jednou mohl pomoct jeho mamce a dalším lidem, kteří trpí stejnou nemocí. Proto to pro něj byl hodně důležitý životní krok.

Při psaní často některé postavy vyloženě ožívají, vyvíjejí se v někoho úplně jiného a najednou vám dojde, jak moc vám přirostly k srdce. Společně s Lucasem vznikal nejen jeho příběh, ale vlastně všechno, co Modré sedmikrásky formovalo do nynější formy a mně neskutečně bolelo, že jsem se s ním musela rozloučit.

Možná si toho někteří z vás všimli, ale Lucasovu smrt jsem naznačila už v jedné z prvních kapitol. Moc by mě zajímalo, kdo si toho všiml.

Co se týče Jordyn, její postava je mnohem komplikovanější, než se na první pohled může zdát. Jordyn není jenom typická mrcha. Ve skutečnosti má psychickou poruchu, kterou jsem se ale rozhodla nakonec nespecifikovat a nechat to na následujícím příběhu, kde bych ji ráda vysvětlila.

Modré sedmikrásky celkově dospěly do úplně jiné podoby, než jsem chtěla. Hodně věcí jsem nedokázala do příběhu vměstnat a naopak pořád přicházela s úplně novými nápady v průběhu psaní, které převálcovaly ty původní.

Tenhle příběh jsem psala ze všech dost možná nejdéle. Psala jsem ho ještě na škole, kterou už mám hotovou. Psala jsem ho ještě v době, než začala celá tahle pandemie. Začala jsem ho pravidelně vydávat v lednu roku 2019 a teď jsme pomalu u konce roku 2021... Letí to, co? 

Takhle to natahovat jsem rozhodně neměla v plánu a uvědomuji si, že to není dobré. Spousta čtenářů ztrácí chuť čekat, nepamatují si děj a já pak dostávám sodu. Bohužel se toho v mém životě dost dělo, dlouho jsem nebyla schopná vůbec psát z mnoha důvodů a snažila jsem se znovu najít lásku ke psaní, což se nakonec povedlo. 

Tímto chci moc poděkovat všem, kteří trpělivě čekali až do úplného konce, aniž by měli potřebu mě tlačit do nových kapitol a odpustili si nepříjemné připomínky, které mi v té době vůbec nepomáhaly.

Asi jako většina mých příběhů, i tenhle vám měl předat určité poselství. Snad se dostalo alespoň k některým z vás. Modrými sedmikráskami jsem chtěla říct hlavně to, že někteří lidé si zaslouží druhé šance. Někdy dokonce i ty třetí a nikdy byste se neměli s lidmi, které milujete, rozcházet ve zlém. Ve výsledku bude jednou možná jedno, jak moc jsme se cítili v tu chvíli ublíženě. Nikdy nevíte, co si osud nachystal a jestli vůbec někdy bude ještě šance se udobřit. Těžko se žije s pocitem, že někoho pro vás moc důležitého, už nikdy neuvidíte a poslední vzpomínka se váže k hádce, neurovnání sporů nebo ještě horším věcem. Važme si všech našich blízkých. Rodiny, kamarádů i lásek. Jsou to především oni, kdo naše životy něčím naplňují.

Děkuji za přečtení tohohle i pro mě bolestivého příběhu, který v sobě nese kus mého smutku, ze kterého jsem se potřebovala vypsat.

S Tori se ještě neloučíme. Budu se na vás na všechny těšit u navazujících Červených nitích osudu, kde si dvě zlomené duše pomohou navzájem zahojit bolestivé rány nejen na srdci. Tento příběh bude psaný z pohledu Chrise a uzavře celou hlavní sérii.