Modré sedmikrásky ✓

Kapitola patnáctá

Před očima se mi zjevil vysoký, černovlasý kluk ve volném, tmavě šedém triku a povýšeně na mě shlížel. Musel být ještě o něco vyšší než Austin. V ústech měl z poloviny vypálenou cigaretu, která už vážně potřebovala odklepnout. Na malý moment jsem nedokázala odtrhnout pohled od těch zvláštně šedých očí, které v tu chvíli působily spíše potemněle, ale to mohlo být klidně tým přítmím, které tady převládalo.

„No..." nějak mi došla slova. Vůbec jsem nevěděla, co mu mám říct a Jade, která normálně neuměla zavřít pusu, na tom byla úplně stejně.

„Nejsi ty náhodou ta nová holka, co zmlátila celej fotbalovej tým?" tázavě nakrčil obočí a čekal, co ze mě vypadne.

Čekala jsem všechno možný, ale ne to, že by na mě vytáhl tuhle kravinu. „Jasně, taky jsem si podmanila celý vedení školy, chodila s vysokoškolákem a vedu nebezpečný gang," pronesla jsem těžce ironicky.

„A fakt máš modrý vlasy," poznamenal jen tak do větru.

Zmateně jsem se na něj podívala a zamračila se, protože jsem netušila, k čemu tohle konstatování bylo. „No... jo, konečně ses v něčem trefil, Sherlocku."

Hayden mi věnoval nespokojený pohled, ale než stačil cokoliv říct, objevil se vedle mě Lucas, který si mě k sobě majetnicky přitáhl s rukou omotanou kolem mého pasu.

„Nazdar, Chrisi, jak to jde?" pozdravil a do ruky mi vrazil kelímek s neidentifikovatelnou tekutinou, která těžce zapáchala alkoholem.

„Čau, ale jo, pohoda. Za chvilku jdeme na to. To je tvoje nová známost?" kývl hlavou mým směrem a pobaveně se ušklíbl.

„Takže už jste se seznámili?"

„Ani ne," poznamenala jsem suše a vytáhla Chrisovi z pusy to směšně vypálený cigáro, který mě totálně rozčilovalo, hodila ho na zem a zadupla podrážkou. „Sorry, ale už se na to nedalo dívat."

Chvíli na mě zíral jako opařený, ale docela rychle se vzpamatoval s tím, že znovu nasadil fasádu frajera. „No, našel sis trochu přidrzlou slečinku," odvětil jednoduše a zapíchl do mě ten svůj potemnělý pohled. „Na škole o ní kolují docela zajímavý báchorky."

„Víš přece, že nemám rád nudné holky," pokrčil Lucas rameny. „Tori je všechno možný jen ne nudná."

„To bych řekl."

„Snad nezávidíš," popíchl ho Lucas, jako kdybych tady vůbec nebyla, a to mě rozčilovalo.

„No, Tori, kdyby tě tady náš školní šprtík omrzel, tak víš, za kým jít," mrknul na mě a bez dalších zbytečných slov kolem nás prošel s pouhým pokývnutím věnovaným Lucasovi.

„Tak ses dočkala," ozval se vedle mě Parker.

„Ten kluk je idiot," konstatovala jsem chladně a sledovala ho, jak vybíhá po schůdcích na pódium.

„Ale krásnej idiot!" vyhrkla Jade. „Nemůžeš popřít, že jenom mluvit s ním je fakt sen."

„Ne, to je noční můra," odsekla jsem a vážně začínala pochybovat o její duševní pohodě. „Neumí se chovat a tváří se jako mistr světa. Je to idiot."

„To neříkej, Tori," napomenul mě z nenadání Lucas a nečitelným pohledem Chrise pozoroval. „Chris to doma nemá jednoduchý. Nebudu zacházet do detailů, ale on je vážně ten poslední člověk, kterýho bys měla tak jednoduše soudit."

Vidět Lucase s takhle vážným pohledem v očích mě trochu znepokojilo. Bylo to jako vidět jeho stránku, kterou jsem neznala a nedokázala jsem se rozhodnout, jestli se mi to líbilo nebo ne.