Modré sedmikrásky ✓

Kapitola dvacátá čtvrtá

„Takže? Co mi chcete říct?" zeptala jsem se těch dvou dospěláků, kteří seděli naproti mně u jídelního stolu. Ještě nikdy jsem mámu neviděla takhle zahanbenou, takže jsem si tu už tak dost trapnou situaci, ve které mě Lucas nechal samotnou, docela užívala. „Není mi deset, řekla bych, že chápu, o co tady jde," promluvila jsem k nim s nakrčeným obočím.

„Tori, poslouchej," vypadlo z mamky konečně po několika minutách trapného ticha a zírání. „Tohle je Ethan, říkala jsem ti o něm, pamatuješ?"

„Ne?"

„Přece jsem ti říkala, že jsem konečně našla někoho, koho bych ráda přivedla domů."

No jo, takže tohle je ten chlápek, který měl narušit naše společné Vánoce? To mě teda podrž.

Ostražitě jsem si prohlédla chlapíka sedícího naproti. Vlastně vypadal docela sympaticky. Měl mátově zelené oči, které sice působily neskutečně mile a chápala jsem, že mámě učarovaly, ale se mnou to nehnulo ani trochu, a to pravděpodobně z toho důvodu, že jsem k mužům, které máma přivedla domů, zkrátka nedokázala chovat ani kapku důvěry. Konec konců to byly oni, proč máma pokaždé balila kufry.

„Takže vy jste můj nový táta?" zeptala jsem se nevinně a Ethan se v ten okamžik div nezadusil kávou, kterou celou dobu nervózně upíjel.

„Tori!" okřikla mě zděšeně máma a obočí je málem vylítlo až ke stropu. „Ty svoje vtípky by sis mohla odpustit," pokračovala káravým tónem.

„No co? Chtěla jsi, abychom spolu trávili Vánoce. To většinou dělá rodina, ne? Tak nevím, co se ti nezdá," nenechala jsem se. Možná jsem byla drzá, nepříjemná a vůbec jsem jim tu situaci neulehčovala, ale proč bych měla? Ten chlap pro mě představoval hrozbu.

„Podívej, Tori, já ti tátu rozhodně nahrazovat nechci," vložil se do toho konečně Ethan. „Ale tvoji mámu mám vážně moc rád a byl bych rád, kdybychom spolu vycházeli už jenom kvůli ní."

Nevěřícně jsem se na něj podívala a pak na mámu, která se usmívala jako měsíček na hnoji. Jasně, že jsem byla ráda, že je šťastná a záleželo mi na ní, ale ze strachu z toho, že jí zlomí srdce jako všichni ostatní, jsem se prostě nedokázala radovat s ní. Zvítězila moje skeptická stránka.

„Tak co myslíš?" zeptala se mě nadšeně. Pravděpodobně čekala, že mě jeho slova oblomila.

„Že je to jedna velká komedie," odpověděla jsem suše a zvedla se. „Nechápu, proč se mě vůbec ptáš, když si stejně budeš dělat co chceš."

„Tori!" okřikla mě s ublíženým pohledem. Moje slova působily pravděpodobně jako kudly do zad, ale nedokázala jsem to zastavit.

„Co jsi čekala? Já jsem konečně někde zapadla, jednou to není jenom o tobě a tvých románcích, mami!" vyhrkla jsem a v očích mě pálily slzy. Jenom myšlenka na to, že tohle bude další vztah, který zase nevyjde a já se budu muset vzdát všeho, co tady mám, mě děsila. „Víš, Eethane, nejsi první chlap kterýho máma přivedla a pravděpodobně ani poslední. Máš nějakou představu, jak to dopadá, když jí to s někým nevyjde? Sbalí si kufry a ze dne na den se vypaří. Mě pak vláčí sebou a nezajímá jí, jak se vlastně cítím já a co vůbec chci. Takže můžeš být sebeúžasnější, ale pro mě budeš vždycky představovat hrozbu. Tak to prostě je."

Oba na mě zírali s vyvalenýma očima, které byly jako okna do duše. Zklamání, smutek a šok z nich přímo čišely.

„Ale..." pokusila se mi máma odporovat, jenže jí nenapadaly žádná slova. Nejspíš proto, že moc dobře věděla, že mám pravdu.