Modré sedmikrásky ✓

Kapitola desátá

„Kde se flákáte? Čekáme tu na vás jak pitomci," prskla po nás naštvaně Jordyn. Nebo spíš po mně.

„Trochu jsme se zdrželi," prohodil Parker s nezaujatým pohledem a jeho ruka pořád okupovala moje ramena.

„Že by se naše modrovlasá superstar ztratila?" ušklíbla se na mě posměvačně Jordyn a znovu se pohodlně opřela o měkké opěradlo, přičemž si hodila nohu přes nohu a vraždila mě pohledem. Nechápala jsem, co jí přelítlo přes nos.

„Prosím tě, uklidni se," zahučel nabroušeně Austin a nehezky jí tak dal najevo, že to přehání. To bylo něco, na co Jordyn opravdu nebyla zvyklá, takže jí spadla brada až někam na zem. Vlastně tu na to nebyl zvyklý nikdo, takže svoje brady jsme tam po zemi sbírali asi úplně všichni. Tohle že byl ten milý Austin?

„Jsme tu jenom chvíli," přerušila ten divný moment Jade a poplácala vedle sebe na židli, abychom se už posadili. „Zase tě zdržel matikář?"

„Hm," přikývla jsem souhlasně a konečně se vymanila s Lucasova sevření. Usadila jsem se vedle Jade a unaveně si povzdechla ignorujíc vraždící pohled mířený na mou osobu.

Byla to pravda. Náš mladý učitel matematiky si mě k sobě neustále volal po koncích hodin a pokaždé mi kladl dotěrné dotazy a nabízel doučování. Jo, matika mi zrovna třikrát nešla, ale nebyla jsem jediný anti talent ve třídě, a i přes to s tím dorážel jenom na mě. Spousta holek by nejspíš vraždila proto, aby byly na mém místě, protože náš matikář byl vcelku fešák, ale mě to opravdu maximálně obtěžovalo.

„Cože?" zeptal se Austin s nakrčeným obočím. „Obtěžuje tě učitel?"

Než jsem na to stačila odpovědět, vložila se do toho Jordyn. „Určitě si vymýšlí. Zase tak zajímavá nejsi, kočičko."

Zástupci z prváku a druháku nás sledovali v naprosté tichosti. Byli zaražení jak prdi a jediné, co v tu chvíli mohli dělat bylo napjatě pozorovat celou tuhle nepříjemnou situaci.

„Co máš za problém?" zeptal se pohotově Lucas a předběhl tak Jade, která už se nadechovala, aby něco řekla. „Kopeš kolem sebe od první chvíle, kdy jsme přišli. Máš krámy, nebo co?" položil řečnickou otázku a v ten moment ji nejspíš totálně dodělal.

Jade vyprskla smíchy a z očí jí vytryskly slzy. Já na něj užasle valila oči, kdežto zástupci mladších ročníků, jejichž jména jsem si nepamatovala, vypadali, že by nejradši zmizeli. 

Přísahala bych, že kdyby Jordyn moha, proměnila by se vztekem na Hulka a všechny nás tady umlátila k smrti. Upřímně, zelená na to byla v tu chvíli dost.

„Debile!" vykřikla. Sebrala ze stolu kabelku a nasupeně odkráčela z místnosti ven.

„To jsi nemusel," napomenul Lucase Austin se zamračeným výrazem.

„Kdyby se chovala normálně," pokrčil Lucas rameny a stejně jako posledně si hodil nohy na stůl. „Takže, co se bude řešit dneska?" zeptal se s nehraným úsměvem a spokojeností.

***

„Jsi zástupce studentské rady, tak proč za tebe všechno musel udělat Austin?" zpražila jsem Lucase káravým pohledem.

„To víš, ještě v tom nejsem úplně zběhlý. Příště budu plně připraven," mrknul na mě spokojeně když mě pronásledoval chodbou. Měla jsem pocit, že se na všechno spíš z lenosti vykašlal.

„Určitě," pronesla jsem výsměšně a omotala si za pochodu kolem krku teplou šálu s károvaným vzorem.

„To si piš. S mojí pravou rukou po boku budu připraven na všechno!" zakřenil se a já se nezmohla na nic jiného, než bylo otrávené protočení očí. „Chceš hodit domů?" zeptal se ignorujíc můj výraz.