Modré sedmikrásky ✓

Kapitola dvacátá druhá

Válela jsem se na velkém gauči s nohama přehozenýma přes opěrku a zírala do bílého stropu. Nechtělo se mi uvěřit tomu, že jsem se v tomhle domě ocitla už po druhé v jednom dni. A nechtělo se mi věřit tomu, co mi Lucas řekl. Bylo až směšné, jak moc mi srdce poskočilo radostí a nedokázala jsem se přestat usmívat i přes to všechno, co se momentálně dělo.

„Jakou chceš pizzu?" zakřičel Lucas z kuchyně s telefonem na uchu.

„Sýrovou," křikla jsem nazpátek a snažila se přestat pitomě usmívat.

„Co? Sýrovou?" zhrozil se tak moc, že jsem se musela zasmát. „Můžeš si vybrat z tolika skvělých variant, ale vybereš si tu nejnudnější?"

„Prostě mám ráda klasiku," odvětila jsem s úšklebkem a vyšvihla se do sedu, abych na něj viděla, protože se právě vynořil v obýváku. „Pořád lepší než pizza s ananasem, ty barbare."

„Pff, nevíš, co je dobrý," vyplázl na mě jazyk. „Dvakrát sýrovou," zahuhlal nespokojeně do telefonu a zase zmizel do kuchyně.

„Proč sis nevzal pro sebe jinou?" zavolala jsem za ním zaskočeně.

Lucas se vrátil do obýváku a v jedné ruce držel skleněný džbán s vodou a citronovými plátky, zatímco v druhé nesl dvě sklenice. „Sýrovou pizzu mám taky rád," pokrčil rameny a všechno položil na stolek.

„Tak proč ty blbý řečičky?" tázavě jsem nadzvedla obočí a pozorně sledovala jeho výraz.

„To, že ji mám rád nic nemění na tom, že je nudná," šibalsky se ušklíbl. „Od tebe bych zkrátka čekal něco originálnějšího," vysvětlil a přisedl si ke mně. Mezi prsty sevřel pramen mých modrých vlasů a nepatrně se pousmál.

Srdce mi bušilo o sto šest. Při pohledu do jeho očí jsem snad dokonce ztratila dech a veškerá slova.

„Mimochodem, na net se dostalo tvoje video," vypadlo z něj jakoby nic a rázem bylo po atmosféře. „Nemám ponětí, komu se to povedlo, ale už jsem to řešil s Austinem. Prý tak trochu tuší, o koho šlo a něco s tím udělá."

„No jo, teď už je to stejně asi jedno, musela to vidět celá škola," vydechla jsem otráveně. „Snad z toho nebude problém..."

„Zas taková tragédie to není, nejsi tam ani nahatá, ani neděláš něco totálně pohoršujícího. Vlastně na rozdíl od Kate tam ani nevypadáš opile."

„Jenže Kate tam není vidět do obličeje a nahatá tam sice nejsem, ale polonahá už skoro jo," zahuhlala jsem nervózně.

„Neboj, modrovlásko," přitáhl si mě k sobě a opřel si bradu o mou hlavu. „Každopádně jsem si to musel stáhnout, než to zmizí z netu. Byla to fakt podívaná," zachechtal se.

„Cože jsi udělal?" vykřikla jsem zhrozeně a dala mu bez přemýšlení loket do žeber.

„Au, au, dělal jsem si srandu," rozesmál se a zároveň asi rozplakal bolestí. „Proboha, ty máš páru," zakňučel a svalil se na bok, přičemž mi hlavu položil do klína. Nasucho jsem polknula. Lucas se otočil na záda a zadíval se mi do tváře. „Jsi nějaká červená, je ti dobře?"

Do hajzlu. Do hajzlu. Do hajzlu. Dýchej, Tori. Dýchej!

„Co? Ne, jsem v pohodě. Nic mi není," zamumlala jsem a odvrátila od něj obličej.

Srdce mi bušilo tak, jako kdyby mi mělo každou chvílí vylítnout z hrudi a rudá jsem byla nejspíš až na zadnici. Takže takhle to vypadalo, když si člověk zcela připustil svoje pocity. Nebyla jsem si jistá, zda se mi to líbilo.