Box Is My Life; J.M.✔️

56.

Palmer McCann:

Klepala jsem se už čtvrtý týden v těhotenství a to proto, že dnes musím potkat Jasona a předat mu Nicholase. Neskutečně jsem se bála, že to na mě nějak pozná, ale to určitě ne.

Co nejdýl to půjde oddálit, tak nikomu nic neřeknu.

,,Nicho, táta je tady." Podařilo se mi udržet pevný hlas. Vypískl šťastně a běžel zamnou do chodby. Otevřela jsem dveře a Nicho se procpal mezi mnou a dveřmi.

Vzhlédla jsem a zírala jsem do Jasonových očí, laskavé a přesto milující, když se usadili na mě. To nemohu dopustit, nemohli mě přemoci emoce, dnes ne.

Nicho něco zamumlal směrem k Jasonovi a vrátil se pro svou tašku pravděpodobně, nemohla jsem nic udělat, byla jsem mimo.

,,Palm." Jeho výraz mluvil za vše; zraněný výraz. Hah on nemusel vypadat takhle. ,,Ne." Zakroutila jsem hlavou a otočila se bojující se slzami.

Rozloučila jsem se s Nichem a, když jsem za nimi zavírala dveře, rozplakala jsem se. Sjela jsem po dveřích na zem, nohy si přitáhla k tělu a odložila hlavu na kolena. Tolik mé srdce bolelo.

***

,,Mami. Já jsem ve čtvrtém týdnu." Řekla jsem spíše potichu, nevěděla jsem za kým jít, kde složit hlavu a vybrečet se na rameni. Mamka byla mamka i, když to mezi námi nebylo vždycky tak růžové. ,,Zlato ty jsi těhotná?" Jako kdyby se v ní něco posunulo, začala na mě být milá, věděla co semnou emoční stav prováděl.  Přikývla jsem.

Podala mi mátový čaj, který udělal mému žaludku dobře.

,,Čí je to?" Vážně se ptala čí? co ze mě dělala. ,,Jasona." Co když mu to řekne? ,,Ale neříkej mu to, nechci aby o tom věděl." Její výraz říkal, že se jí to nelíbí: ,,Dobře zlato." Její pohled byl neutrální, vypadala mile.  ,,Pomůžu ti jak jen budu moci."

Byla jsem vděčná.

O dva a půl později:

V dubnu se mi narodila krásná holčička, byla mnohem menší než Nicholas. Měla světlé vlásky po mě a karamelové oči po Jasonovi. Nemělo to tak být, nepředstavila jsem si tehdy, že budu vychovávat dvě malé děti úplně sama.

Nichovi bylo šest let a zatímco Sofii skoro dva roky. Tutlala jsem před Jasonem jeho dceru a díky boxu se mi v tom i dařilo.

Jenomže Nicho byl Nicho. Prozradil Jasonovi moje malé tajemství, jenomže ten neví, že je jeho.

,,Sofi, miláčku musíš mě pustit." Už jsem kňourala. Sofia se odmítala pouštět mého boku, byla na mě neustále přilepená, dokonce semnou spávala i v posteli. 

Ozval se zvonek, se Sofii na boku jsem se rozešla otevřít dveře. Stál tam Jason a Nicholas. Usmála jsem se vyčerpaně, už jsem nedokázala Jasonovi odolávat, protože stále byl mým manželem, nemluvili jsme spolu o rozvodu.

,,Nechceš jít dál?" Zeptala jsem se, Nicho překvapeně vyvalil oči. Pousmál se. ,,Rád. " vešel.

Sofia zírala na Jasona s rozšířenýma očima, byla příliš malinká na to, aby si ho v minulosti zapamatovala.  Už jsem se smířila i s tím, že se mě teď nepustí.

Když jsme se usadili na pohovce s kafem a čajem pro mě se Jasonovi oči upřeli na naší dceru.  ,,Čí vlastně je?" Optal se zlomeným hlasem, Sofiiny oči k němu vystřelili, zkoumala ho se zálibným pohledem. Jediný muž, který jí kdy držel byl můj bratr.  ,,Tvoje." Zakousla jsem se do rty. ,,T-to jako fakt?" Zakoktal se. Nikdy jsem mu neřekla o té jednorázovce s Mattiem a nikdy neřeknu.  Přikývla jsem.

,,Jsem už unavená, stále se mě  drží a nechce pustit." Sklonila jsem oči: ,,viď miláčku." Vtiskla jsem jí pusu na vrh hlavy.

Jason po chvilce natáhl ruce a ona jej chytla za prsty, krásný pohled. Nicho přišel a posadil se na pohovku vedle Jasona. Sofii si nakonec vzal na paže a doslova se s ní mazlil.

Mohla jsem si oči vybrečet, když jsem ty tři spatřila vedle sebe. Jason obtočil druhou paži okolo Nicholase, oba k sobě tiskl a zavřel oči.