Box Is My Life; J.M.✔️

30.

Palmer Baldwin

Vyhrabala jsem z regálu poslední knihu, kterou jsem potřebovala k maturitě a šla jí zaplatit. Ohlédla jsem se přes rameno: Zara si stále prohlížela stojan s knihami o naší historii a hned vedle její oči sklouzávali k těm jejím romanťárnám. Bohužel něco jako romantika nebo snad pravá láska se nacházela pouze ve filmech a nebo knihách, někdy bylo fajn omámit svou mysl falešným příběhem, představami.  

Po chvíli čekání se Zar konečně ukázala s knihou v levé ruce, úsměv na rtech. 

,,Konečně." Zasmála jsem se a ona také. 

Vyšly jsme z obchodu do toho příšerného chladu venku. Byla jsem doopravdy nabalená jako sněhulák, sice jsem se toho miminka chtěla zbavit, což neznamenalo, že mu chci rovnou ublížit ještě před interupcí. 

Procházely jsme menší uličkou k Zařinýmu autu, když se nám naskytl pohled na nově z rekonstruovaný obchod pro děti, polkla jsem. Zary koutky stouply vzhůru do převelikého úsměvu, měla děti ráda obvzlášť ty malé. ,,Půjdeme tam? Prosím." Zazubila se a nahodila svůj štěněčí výraz, snažila jsem se uvolnit při vstupu dovnitř. 

Rozhlédla jsem se zde. Dvě maminky pravděpodobně vybíraly nějaké oblečení, jedna z nich se na nás otočila s úsměvem na rtech, měla zaoblené bříško až příliš veliké a sotva oddechovala. Zara se rozutekla za první věcí, která jí zaujala, smála jsem se tomu, ale zůstala stát jako přikovaná  k podlaze. 

,,Omlouvám se, že vyrušuji, ale vaše kamarádka bude mít malé?" Zaculila se, vypadala že se její termín porodu blíží. Otočila jsem se na ženu pořádně zřejmě všechny měly ve zvyku komunikovat s dalšími maminkami. Chystala jsem se něco říci,ale byla jsem přerušena. ,,Ano, čekám malé." Pohladila si bříško, dusila jsem se smíchy, ale nemohla jsem dát na sobě nic znát, jinak by její malá lež nikomu nepřipadala k uvěření. ,,Páni, děťátko je dar, vypadáte mladě, ale to vůbec nevadí." Zara zrudla, tentokrát vypadala ona, že se dusí. ,,Ano to je." Pousmála se sladce, musela jsem se otočit a dělat, že si vybírám nějaké kousky s úsměvem na rtech. ,,To já, když rodila poprvé, tak mě můj manžel na rukou nosil. Miminko mi osvětlovalo den." Ještě malou chvíli se vyměňovali pár slov, až se mi z toho v očích zaleskly slzy. Najednou mi bylo líto mých úmyslů zbavit se malého miminka.

***

Odemkla jsem dveře a opatrně vstoupila do hlavní chodby, vyzula jsem se z bot a svlékla kabát a šálu. ,,Konečně." Vylekal mě mamky hlas, nadskočila jsem. Podívala jsem se na její tvář, která byla pokrytá vztekem a zároveň obavami, takže buďto zjistila, že mám trojku z angličtiny a nebo mé tajné těhotenství, ale jak by na to přišla kromě mě a Zary o tom nikdo neví. 

Došla jsem do kuchyně, kde seděl i můj bratr s vražedným výrazem. A tehdy mi došlo, kdo to ještě věděl: Jason. 

Tvrdě jsem dopadla na zadek a s ostrým nádechem jsem jim věnovala pohled.  

,,Palmer! Co jsi sakra dělala!" Vykřikla máma. Ryan po ní střihl pohledem, který jí mihl emoci v očích. ,,Prostě to byla nehoda, opila jsem se a vyspala se s Jasonem, ani jsem to nevěděla. Mohl být rozumný on." Držela jsem se zuby nehty, abych nezakřičela na matku zpět.  ,,Hlavní je, že máš pro každou věc výmluvu." Znovu spustila, neměla jsem na to říct pouze jsem protočila očima. Posadila se vedle Ryana a její výraz zjemnil: ,,Jason mi říkal, že si to malé chceš nechat vzít," Přikývla jsem pouze neschopná slov. Jason byl takový neskutečný hajzl. ,,To dítě si necháš, pak ho třeba dáme k adopci nebo Jasonovi, ale naše víra zakazuje potraty." Upozornila mě. Vykulila jsem oči, ona chce, aby se mi všichni posmívali? ,,Ne, nehodlám si kvůli někomu jako je on zkazit život, jdu se objednat k lékaři." Zvedla jsem se od stolu, nenechám si zasahovat do života od nikoho. ,,Tím pádem máš domácí vězení, pokud to porušíš nepromluvím s tebou." Zakřičela ještě za mými zády. Nečekala jsem od ní, že se bude zastávat Jasonova názoru, vykašle se raději na vlastní dceru. Byla jsem krůček od vybouchnutí vzteku. 

Mračila jsem se a hledala číslo na svého gynekologa, poprosila jsem ho o termín konzultace padl na zítřejší den. Obeznámila jsem Miu, jestli by mě tam neodvezla. 

Tentokrát to Jason přehnal, když on mi ubližuje skrze rodinu, tak přitvrdím i já, on mi do života rozhodně nebude zasahovat. Naštvaně jsem se svalila na záda, dýchala jsem zhluboka až se mi roztočila hlava. Mé ruce zabloudili k bříšku, které stále neexistovalo. 

Poté jsem popadla telefon a napsala Jasonovi dlouhou zprávu o tom, že by bylo lepší kdybychom se už nikdy neviděli, že mě neskutečně naštval, že vše co mezi námi mohlo být je dávno zavrhnuté a, že si dítě nechám vzít.