Box Is My Life; J.M.✔️

39.

Palmer Baldwin

Po skončení výuky jsme společně se Zarou zašli na oběd do školní jídelny, nebyla to sice přepychová restaurace s bohatým jídelníčkem a skvělou chutí, ale co jste mohli dělat po útrpném dni a bez svačiny?

Namotala jsem na vidličku pár špaget a vložila si je do úst. Nebylo to tak špatné jako obvykle všechno ostatní, a nebo ze mě mluvil hlad. Zara si prohlédla s jasnou zvědavostí můj obličej, když  si vkládala do úst balík nudlí. 

,,Jsi dnes nějaká napnutá." Pronesla s úchechtem a zvedla volnou ruku, aby na někoho mávla. ,,To bude asi tím, že si na španělštinu ke mně přisedla Mia." Řekla jsem nervózně a zabodla pohled do talíře. Někdo se usadil vedle mě, poznala jsem Mattieho.  Zara vypustila šokovaný dech a její oči byli vykulené: ,,Palm, ser na ní. Máš nás!" Zvýšila hlas, byla skvělá kamarádka a snažila se mě jen chránit. ,,Jo já vím, neboj se." Pousmála jsem se, ale až tak pravé to nebylo. Mattie se pro jistotu nevyptával jen v tichosti jedl, než spustil. ,,Kdy si půjdem zaboxovat Palm?" Zeptal se s přeskakujícím pohledem mezi jídlo a mě. Polkla jsem  a vyhledala Zařin pohled pro pomoc, ta pouze propálila Mattieho pohledem. ,,Není na to čas, kvůli škole." Řekla hned. Přikývla jsem A pokrčila rameny. Byla jsem za ní opravdu vděčná, nikdo nepotřeboval vědět o mém těhotenství. ,,Dobře Dobře, ale za týden si určitě uděláte obě čas na mé narozeniny, rodiče jsou z domu bude to mega oslava." Sršel štěstím a já zmrzla.  Nemohla jsem si už užívat jako plno mých spolužáků, měla jsem určitou zodpovědnost za, kterou bych momentálně nakopala Jasona do zadku. Vzal mi mou pubertu společně s mojí matkou, je jen otázka času, kdy budu muset přejít na dálkové studium kvůli miminku a viditelnému těhotenství. Zadržela jsem slzy a omluvila se, že je mi nějak špatně, odnesla jsem tác i s jídlem a zamířila do šatny, kde jsem se oblékla a uchopila batoh. Mezitím přispěchala Zara se soucitným pohledem, také se oblékla a poté jsme společně vyšly ven.

Měla jsem v plánu jet autobusem domů, ale Zara mi vnutila odvoz.
,,Neměla bych jít s tebou? Když jsi tam sama?" Zeptala se, když zastavila auto na Jasonovém pozemku. Bylo pravdou, že v Tak velkém domě se možná i ztratím. ,,Můžeš přijít večer, teď si chci trochu odpočinout a zaplavat si, prý to pomáhá těhotným. " pokrčila jsem rameny s menším úsměvem na rtech a vystoupila ven.

Před pár dny mi Jason oznámil, že jeho dům vlastní malý bazén, tak jsem se to dnes hodlala vyzkoušet.

Navlékla jsem na sebe dvojdílné plavky a neubránila se pohledu do dlouhého zrcadla, které ukazovalo celou mou délku. Mráz mi proběhl po zádech, přitiskla jsem dlaně k bříšku a láskyplně jsem se usmála než jsem zašeptala: ,,neboj se miláčku, maminka se na tebe nezlobí."  To bylo poprvé kdy jsem využila termín maminka.  Zvláštně to znělo, ale v téhle pozici jsem si nemohla vybírat, už ne.

Popadla jsem telefon ležící na přikrývkách a natočila se k zrcadlu bokem a následně vyfotila svojí malou bouličku.  Chvíli jsem přemýšlela než jsem stlačila tlačítko pro odeslání fotografie.

Poté jsem mobil opět zahodila na postel, vzala ručník a zmizela po schodech až úplně dolů k bazénu, byl malý, ale pár metrů se uplavat v pohodě dalo.  Vzala jsem nafukovací obří kruh a hodila ho do vody, ještě dřív než jsem se mohla potopit, nebyla jsem si totiž jistá jak moje tělo bude reagovat na vodu, nerada bych šla břichem napřed.

***

Po mém lenivém plavání jsem se vydala zpět do hlavní ložnice. Svlékla jsem si plavky a zalezla do sprchy, kde jsem na sebe nechala dopadat teplé kapičky.

Po sprše jsem si vysušila tělo a vlasy, oblékla se a zamířila do ložnice, kde hrál můj mobil, než jsem stlačila chytit celou délku mobilu do ruky, zvonění utichlo.  S povzdechem jsem rozsvítila obrazovku a spatřila několik telefonátů od Jasona, přesněji patnáct. Vyděšeně jsem vytočila jeho číslo v obavě co se stalo.

,,Palmer! Konečně! Kde jsi Byla?" Vyjel rychle, polekaně jsem otevřela víc oči. ,,V bazéně, aby se mi uvolnilo tělo od nevolností." Řekla jsem po pravdě, z druhé strany se ozval silný nádech a pak výdech: ,,Bál jsem se, že se ti něco stalo." Povzdechl si A já se trochu usmála: ,,Ne nic, neboj se." Ujistila jsem ho.  ,,Mimochodem až se vrátím, chci se pomazlit s tvým bříškem. " spíše zašeptal což bylo divný: ,,proč šeptáš?" Zasmála jsem se: ,,Nejsem sám.  Je tu Fredo." Ujasnil mi, přikývla jsem, ale sama pro sebe. ,,Je ti hodně blbě?" Zeptal se najednou, v hrudi se mi rozlilo teplo díky jeho starosti. ,,Už ne." Zalhala jsem s menším úsměvem na rtech.  Z jeho strany se ozval další hlas, mužský: ,,Už musím jít. Jdeme běhat." Řekl mi než ukončil hovor.

Ani jsem nestačila cokoliv říct, místo toho jsem se vydala dolů a otevřela lednici, zachvátil mě hlad. Zvonek. Protočila jsem očima, jsem nenajedená a někdo zvoní. Přešla jsem dvě místnosti a otevřela dveře za, kterými stála usmívající se Zara s dvěma býlími taškami: ,,Mohla bych uvařit něco k večeři a přespat tu, pokud to nevadí." Zvedla obě tašky. Zasmála jsem se a přikývla, pustila jsem jí dál.

,,Ty si hezky lehni a odpočívej a já půjdu vařit." Rozkázala a vydala se do kuchyně a vybalit nákup. Pousmála jsem se: ,,to je blbý, Pomůžu ti." Protestovala jsem. Střelila mi přísný pohled: ,,mazej na ten gauč ať už tě nevidím." Poté se začala hlasitě smát a já s ní. S někým jako je Zara nedokážete být chvíli v klidu, byla prostě správná kamarádka.