Box Is My Life; J.M.✔️

11.

Palmer Baldwin

Ležela jsem s mobilem přitisknutým k hrudi na posteli, poslouchala Eda Sheerana a v depresy přemýšlela co mu napíšu jako další zprávu.

Někdo otevřel mé dveře, zděšeně jsem trhla hlavou tím směrem až mi z toho křuplo za krkem, byla jsem tolik soustředěná na své myšlenky a hudbu, že jsem si ani neuvědomila, že mě nikdo nepřepadl.  ,,Ryane! Klepej! Vykřikla jsem a posadila se na posteli do tureckého sedu.  Zasmál se mi, ale hned na to přestal a přisedl si na mou postel: ,,brečela jsi?" Mezi jeho obočím se objevila ta známá vráska, která nás určitě spojovala stejně jako barva vlasů, očí. Vypadali jsme jako dvojčata a to byl o pár let starší.  Pokrčila jsem rameny a odvrátila pohled na své nohy. Jeho prsty se zahákly pod mou bradou a okamžité zvednutí, mé oči se vpili do těch jeho zmatených.  ,,Co se děje?" Vyřkl potichu.  ,,Já ani Nevím," znovu jsem pokrčila rameny: ,,Palmer." Povzdechl si.   ,,Mezi mnou a Eliotem to není taková jako to bývalo, navíc mám podezření, že spal s nějakou vesničankou," použila jsem až moc slušný výraz na což se Ryan uchechtl.  ,,To bude dobrý, proč si sním o tom nepromluvíš?" Nadzvedl  obočí. Díky bratře bez tebe bych to neměla ani v úmyslu. Protočila jsem oči: ,,co mám asi v plánu?" Zvedla jsem telefon v mé ruce a Ryan chápavě přikývl: ,,Jdu s Jazzy ven, chceš se přidat?" No jasný, chci vám dělat křena: ,,ne to je v pořádku, půjdu brzy spát. " mrkla jsem, přikývl a objal mě, poté se zvedl a opustil můj pokoj. Přetočila jsem si znovu svou píseň a odhodlaně uchopila telefon, musela jsem jednat rychle dokud jsem měla v sobě tolik odhodlání.

For Eliot: Nutně s tebou potřebuji mluvit, kdy máš čas? ;)

Odeslala jsem a okamžité začala pochybovat o své jistotě.

From Eliot: třeba hned  :*

Protočila jsem očima nad tou pusinkou.

For Eliot: Ok, kdy a kde?

From Eliot: za půl hoďky pro tebe přijede ;)

Neodpověděla jsem mu na to a místo toho se rychle zvedla z postele, dobelhala jsem se do koupelny a zírala na unavenou a ubrečenou osobu předemnou, vykulila jsem na sebe oči a ihned přetáhla přes hlavu mé vytahané pohodlné tričko.

Poté jsem si opláchla obličej a otřela do ručníku, použila trochu korektoru na zakrytí pytlů pod očima, přemalovala řasenku a jemně přebalzamovala své rty.

Nepotřebovala jsem se před ním tolik předvádět, takže jsem na sebe vzala jednoduché oblečení a v pokoji popadla mobil, klíče a vyběhla z domu.

Venku stál Eliot opřený o své hnědé auto a zíral na mě jako na obrázek. Co tak najednou?

Přiblížil se a chtěl se mě dotknout, jenomže já ucukla, vytáhl obočí a v ten okamžik mu vše asi docházelo.

Nasedla jsem do auta a on také, vyjel někam do ulici: ,,kam pojedeme?" Zeptal se, když zastavil na nedaleké křižovatce: ,,to je vesměs jedno." Prohodila jsem rameny a chtěla to mít za sebou: ,,tak pojedeme na ten dobrej koktejl, ve městě." Mrkl na mě s úsměvem a už jel.

*

,,Víš, nějak mi přijde, že nám to už tolik neklape." Překvapeně přikývl: ,,Co kdybychom si dali pauzu?" Zkousla jsem nervózně ret, jeho pohled byl víc než zlomený a naštvaný: ,,proč?" Zašeptal. Zahodila jsem prázdný kelímek do koše a přiblížila se k němu, položila jsem mu ruku na loket a on uhnul což mě zamrzelo: ,,podvedl jsi mě?" Nadhodila jsem. Byl mou otázkou evidentně zaskočený, ale nakonec přikývl. ,,Věděla jsem To," pousmála jsem se, ale falešně, do očí se mi nahrnuly slzy. Strčila jsem do něho a on narazil do svého auta, zamračil se na mě: ,,a přesně proto nám to už neklape." Skoro jsem až vykřikla ačkoliv jsem nechtěla. 

,,Je definitivní konec." Prskla jsem mu do tváře a obrátila se k němu zády.

Čekala mě dlouhá cesta domů, ale byla jsem štěstím bez sebe, že tohle celé mám už za sebou.

Šla jsem zrovna ulicí, když protijedoucí auto na mě párkrát zablikalo což mě oslepilo a poté zatroubilo, následně se ozvaly brzdy. 

,,Ale ale, není to malá sestra mého kamaráda?" Ozval se hlas Jasona, poznala jsem ho. Pousmála jsem se na něho ačkoliv mi do smíchu moc nebylo: ,,ano to jsem já." Ozval se z jeho strany uchecht: ,,kam máš namířeno, takhle sama?" Divil se snad? ,,domů." Prohodila jsem rameny: ,,nasedni si, svezu tě." Přikývla jsem A nastoupila na místo spolujezdce: ,,jen si ve městě něco vyzvednu a můžeme zpět jet jo?" Zeptal se a věnoval mi zvláštní pohled, přikývla jsem a snažila se odvrátit hlavu od něho: ,,Stalo se ti něco?" Rozjel se.  ,,Ne." Zakroutila jsem hlavou a cítila jak se do mého krku žene vzlyk.  ,,Vážně?" Zrychlil.   ,,Rozešla jsem se s klukem, který mě podvedl." Vložila jsem obličej do dlaní. Jeho ruka se k mému překvapení objevila na mých lopatkách: ,,dychej." Jeho hlas zazvonil v mých uších, dlaně jsem smáčela slzami.  ,,Víš také jsem se rozešel se svou manželkou a podávám žádost o rozvod." Řekl jako kdyby nic.

Donutilo mě to vymrštit své tělo do rovného sedu, setřela jsem své slzy a zadívala se na něho: ,,to mě opravdu mrzí." Přiložila jsem ruku na rameno a on jako kdyby dostal elektrický šok, rychle jsem stáhla ruku zpět k tělu: ,,promiň." Přikývl.

Venku začalo poprchávat no skvělé.

*

Když mě Jason vezl domů vypadal zkroušeně, byl to nejlepší přítel mého bráchy a já nerada viděla jeho takhle zničeného.  ,,Budu dnes sám, kdyby jsi chtěla tak-" nenechala jsem ho to dopovědět, Věděla jsem co by přišlo: ,,Zavolám  Ryanovi?" Řekla jsem v otázce a dělala ze sebe hloupou: ,,vím, že jsi mě pochopila." Mrkl. ,,Oba budem dnes sami, zlomený." Pronesl otráveně, nakonec jsem na to přikývla. Proč ne?

Jason McCann

A měl jsem jí tam kde jsem chtěl. Eliot byl ze hry a ona byla zlomená a sama, nechtěl jsem jí ublížit nebo jí nějak zničit, chtěl jsem si s ní užít, byla krásná a sladce voněla, její blonďaté vlasy vypadaly jako andělské, jenom křídla jí chyběla.

Neříkám, že jsem bezhlavě zamilovaný, ale ta dívka se mi líbila. Byla sice mladá, ale dítě s ní by bylo přenádherné.