Box Is My Life; J.M.✔️

14.

Jason McCann

Byl jsem u mamky už dva dny a dnes ráno byla sobota, šel jsem do pekárny koupit nějaké housky a jiné pečivo na snídani pro mamku, přišla z práce někdy kolem desáté večer a musí nabrat dostatek sil na malé děti mého bratra.

S taškou v ruce jsem vyšel ven z obchodu a nahmatal v kapse klíčky od auta.

,,To je Jason McCann!" Ozval se křik a následné ostré blesky, zakryl jsem oči a většinu obličeje, tohle jsem fakt nesnášel.

Rychlým krokem jsem došel k autu a nastoupil, bylo mi jedno, že jsem tašku musel odložit na vedlejší sedadlo, ale tohle se prostě vydržet nedalo. Rozjel jsem se co nejrychleji pryč, opět jsem byl rozzuřený na ty paparazzi co si neuvědomují, že i já mám své soukromí.

Dorazil jsem opět před barák mých rodičů a vystoupil. Obešel jsem kapotu a vzal tašku, zabouchl jsem a zmáčkl zámek na centrálním klíči.

,,Jee ty jsi Jason McCann." Byl to klidný hlas mladého kluka, hodil jsem po něm pohledem, bylo mu tak maximálně patnáct let a ten výraz fascinace v jeho očích byl něco co jsem už dlouho neviděl, všude samí otravní lidi s foťákama. ,,Jasně." Pousmál jsem se, na tohohle kluka nebudu zlý. ,,Myslíš, že bych se s tebou mohl vyfotit?" Zeptal se, byl jsem rád za otázku na, kterou se mě před malou chvílí neptali: ,,určitě."
Na jeho tváři se objevil blažený výraz: ,,tohle mi kluci neuvěří." Spustil a já se zasmál, vytáhla svůj mobil a namířil ho na nás, vyfotil nás. ,,Tak moc děkuju." Usmál se. Napřáhl jsem ruku a On si semnou plácl.

*

Jaxon před hodinou dovezl sebe i děti. Vtáhl mě do obětí hned jak mě viděl, bylo to zvláštní, ale vždy budu jeho starší brácha.

,,Tak co šampióni, pojedeme na výlet?" Navrhl jsem, když Jaxon odjel. ,,Joo." Vypískli oba dva. Byli to dvouvaječní dvojčata, takže jsem je rozeznal.

Pomohl jsem jim s oblečením: ,,Děkuji Jasone." Objala mě mamka kolem ramen a já se usmál, kluci mě chytli za ruce a já je vedl ven.

Tím výlet jsem myslel procházku zřejmě na nějaké hřiště nebo do obchoďáku, koupím jim nějakou hračku od strejdy.

,,Strejdo Ty jsi ten známej boxer viď." Snížil jsem pohled na hnědovlasého Maxe: ,,ano." Řekl jsem: ,,chci být jednou jako ty." Našpulil rtíky. Pousmál jsem se, tohle se hezky poslouchalo.

Palmer Baldwin

Zrovna jsem skládala nádobí do myčky a mamka uklízela nákup, když se ozval menší hluk u dveří a následný běh k nám. Otočila jsem se.

,,Pořídili jsme si s Jazzy pár bloků odsud v paneláku byt, bude dnes kolaudace." Zazubil se šťastně Ryan. Byla jsem ráda za svého bráchu: ,,To je hezké, ale proč ještě nepočkáte pár let na nějaký baráček?" Pousmála se mamka, vždy se chtěla montovat do života svým dětem, nebyla zlá, jen nás stále schovávala pod křídla.  ,,Mami." Povzdechl si a přešel ke mně což mě přivedlo do menších pochybností, přemýšlela jsem jestli mu mám uhnout, ale než se tak stalo, tak se mé tělo objevilo přitlačené na jeho hrudi, pevně okolo mě obalil své paže, nečekala Jsem, že se semnou začne konečně bavit.

,,Tak dnes večer v sedm určitě přijďte i s tátou," zasmál se a vyběhl schodiště do svého pokoje: ,,A že by jsi nám alespoň řekl, kde to je?" Zakřičela mamka se smíchem, také jsem se neubránila smíchu, byl roztržitý: ,,a jo vlastně," seběhl zpět a v rukou držel papírek s tužkou,  napsal tam adresu a podal mamce papírek s úsměvem, poté zase odběhl, pravděpodobně si šel zabalit své důležité věci, mamka vzala lísteček a přilípla ho pomocí magnetky na lednici.

Bylo to nefér, že mě tu Ryan nechal, ale co jsem mohla čekat, stále chodím do školy a On už před nedávnem začal pracovat, není divu, že chce vlastní byt.