Box Is My Life; J.M.✔️

28.

Palmer Baldwin

Stále jsem se necítila dobře a mé nevolnosti jen rostli, zůstala jsem pro dnešek doma, ráda že si odpočinu od Miina podlejzání.  Seděla jsem v kuchyni a držela ovocný čaj, hleděla jsem na hrnek jako kdyby to byla má jediná spása. ,,Dáš si palačinku?" Usmála se mamka a mně se zvedl žaludek, potlačila jsem to a kývla na souhlas. Potřebuji do sebe dostat nějaké živiny.  Položila předemně talíř s palačinkou.  Dříve bych se do ní s chutí pustila, ale já jen nepříčetně zírala, navíc mi vůbec nevoněla.  Zvedla jsem se a v rychlosti běžela na záchod.

*

Ležela jsem na gauči, když Zara přišla na návštěvu s tím, že má o mně starost. Bylo to milé, mamka se zrovna chystala na odpolední a otec jako obvykle byl na nějaké služební cestě.

,,Jak ti je?" Pousmála se a usadila se do vedlejšího křesla: ,,Nic moc." Zasmála jsem se, ale falešně, nechtěla jsem znít  jako umírající koza.  ,,To bude dobrý, teda já se dnes taky mám na nic." Zazubila se. Mamka přiběhla dolů, její boty klapali po schodech a po přízemí, byl to strašný zvuk. ,,Jak to." Zasmála jsem se a vyhoupla tělo do sedu. ,,Dostala jsem to." Smála  se a držela se za břicho.

,,Já to měla dostat minulý týden." Také jsem se pousmála než mi to došlo, ztuhla jsem a pohledem zavadila o mamku, která si toho evidentně nevšimla, protože běhala po domě jako kuře bez hlavy. 

,,No nic, jdu holky. Přijdu večer pa." Rozloučila se a zmizela.

Zara si mě zkoumavě prohlédla, nahodila jsem milou masku, ale předem jsem věděla, že to bylo prohrané, Zara totiž zaregistrovala mou předešlou reakci.

,,Máš zpoždění?" Nakonec vyslovila sama, přikývla jsem: ,,Spala jsi s někým?" Vážně se na tohle ptala? Však to věděla.  ,,Jo spala, s Jasonem." Informovala jsem jí po druhé. ,,Víš ty co, skočím raději pro těhotenský test." Zvedla se a mířila do předsíně, následovala jsem jí: ,,ale Noták nechoď nikam, nejsem těhotná." Zasmála jsem se ironicky.  ,,Štěstí přeje připraveným." Zazubila se, popadla kabát a zmizela.

Nevěděla jsem co bych měla dělat pokud by test byl pozitivní, ale to je nějaká blbost, mám jen virózu.

Usadila jsem se zpět na gauči, ale klid se mi obloukem vyhýbal, byla jsem obalená ve stresu a, když zazvonil zvonek vyskočila jsem od leknutí. Běžela jsem otevřít a spatřila Zaru s motoru igelitkou v ruce. Vešla dovnitř a začala si svlékat kabát.

,,Jsem nervózní." Zasmála se a podala mi dvě krabičky: ,,dvě?" Vyzvedla jsem obočí a začínala si pročítat návod.  ,,Paní říkala, že je to víc jistější, když máš dva." Pokrčila rameny, přikývla jsem a společně s testama se vydala do koupelny a na záchod.

Váhala jsem zda ty testy nevyhodím oknem, nechtěla jsem to zjistit, byla jsem přesvědčená, že v tom rozhodně nejsem.

Testy jsem odložila na kraj umyvadla a vyšla ven, klepala jsem se: ,,Tak co?" Zvedla se z mé postele: ,,ještě nic, musím deset minut čekat." Připomněla jsem jí  A svalila se na postel a Zara vedle mě.

*
10 minut

Váhavě jsem se posadila a přemýšlela zda se tam mám jít podívat.  ,,Tak já se půjdu podívat první." Navrhla Zara, zakroutila jsem hlavou: ,,ne to je dobrý." S třesoucím krokem jsem došla do koupelny a zavřela za sebou dveře. Podívala jsem se na ty dva testy a důkladně je prohlédla.

II. dvě posraný čárky, které mi zkazili život.

,,Jasone ty idiote." Zakřičela jsem A svezla se po zdi na kachličkovou podlahu, Zara vtrhla do dveří a podívala se na test ačkoliv to muselo být jasný. Povzdechla si a sedla si po mém boku, obtočila kolem mě ruce  a já si přitiskla hlavu na její rameno. ,,To zvládneme, budu skvělá teta." Jo o tom jsem nepochybovala.  ,,Proč zrovna já?" Zamumlala jsem.

,,Víš co, pojedeme za tím hajzlem, řekneš mu to." Řekla rozhodně, chystala jsem se na protesty: ,,Ne, Nic neříkej. Zaplatí ti eliminaci plodu." Zara nevěděla o jeho touze počít miminko, kdybych mu to řekla určitě by nebyl nadšený z toho, že je to nechci.  ,,nemůžu Zar. " pronesla jsem, když mě táhla do mé šatny.  ,,teple se obleč." Rozkázala mi A poté někam odešla.

Oblékla jsem na sebe bílé džíny a šedý svetr. 

Zara přišla s igelitovým sáčkem, který mi vrazila do rukou, byli to ty testy. Vzala jsem to A už jsem byla znovu tažená do jejího auta. ,,Co když není doma? Je to blbost." Histericky jsem se smála. ,,Určitě je." Mrkla a věnovala se vozovce, pravděpodobně cítila k Jasonovi stejnou zášť jako k Mie.

Dojeli jsme před jeho vilu a mně se svraštil žaludek, toto místo bylo prokleté.

Zara zazvonila, když stáhla okénko u auta.

,,Kdo je," ozval se jeho chraplavý hlas až mě zamrazilo: ,,Tady Zara a Palmer, potřebujeme s tebou mluvit." Na to nic neřekl, pouze se železná brána rozestoupila a my vjeli dovnitř. Hlavní dveře byli stále zavřené, polkla jsem a vystoupila z auta.

V tu ránu Jason otevřel dveře, vlasy měl do všech koutů stran a na sobě pouze šortky: ,,ty hajzle." Řekla Zara a Jason na ní nechápavě pohlédl. ,,Pojďte dál." Pustil nás bez jiných slov.

Prošla jsem do obýváku a posadila se na bílou pohovku. Igelitku jsem dávno zahodila takže testy byli v mé kabelce.

,,Doufám, že se k tomu postavíš jako chlap." Zara si stoupla předemně jako můj bodyguard. Jason nás nechápavě prozkoumal: ,,k čemu?"

,,Zary, mohla by jsi prosím odejít na chvilku?" Přikývla než střelila Jasonový smrtící pohled, který ho rozesmál. On mu úsměv spadne.

Seděli jsme každý na straně pohovky a bylo to divné, nevěděla jsem jak mám začít a vlastně jsem ani neměla v plánu mu něco takového říkat. Postavila jsem se a zašátrala v kabelce pro dva testy, vytáhla jsem je ven a předala je Jasonovi.

Ten ty testy nechápavě pozoroval než mu to pravděpodobně došlo, úsměv ovadl  a on  ztuhl. Vzhlédl a podíval se mi do očí, v těch jeho bylo překvapení a zázrak. ,,Miminko?" Přikývla jsem. Jeho rty se zvlnili do obrovského úsměvu, když se postavil a vykročil ke mně, uskočila jsem mu. ,,Nechci to dítě, nechám si ho vzít." Bolela mě ta slova, připadala jsem si jako  vrah, ale zničilo by mi to život. Jeho výraz byl šokovaný  a plný nenávisti: ,,nezabíjej moje dítě." Jeho dítě? Dovolte, abych se zasmála.  ,,To  dítě nosím já, je to mé rozhodnutí a zničím si tím život!" Vykřikla jsem víc než bylo v plánu. ,,Vše bych ti zaplatil, bydlela by jsi tu, staral bych se o vás. " jeho výraz zjemnil při pohledu na mé ploché bříško.  Poté padl nakolena a doplazil se ke mně: ,,Prosím Palm, udělám cokoliv. Odnos ho a nech mi ho, můžeš se pak věnovat dále svým věcem a dítě můžeš vidět kdykoliv budeš chtít." Zaškemral a jeho ruce se ovinuli kolem mých nohou, hlavu si položil čelem na bříško. ,,Jasone." Prerušil mě: ,,Prosím, pak ti třeba i zmizim ze života jenom to nezabíjej." Hlas se zlomil. Vyjeveně jsem se na něho podívala, tiskl se ke mně jako dítě, které se něčeho bojí a v očích měl slzy, trhalo mi to srdce. Skrčila jsem se k němu: ,,rozmyslím si to." Zašeptala jsem A otřela mu stékající slzy, Jason si opravdu přál  být otcem.