Box Is My Life; J.M.✔️

43.

Palmer Baldwin

O rok a něco:

Seděli jsme v nově pořízeném autě, které Jason chtěl užívat čistě pro rodinné účely. Nicholas se po půl hodinové jízdě nepříjemně ošíval a vrtěl, rozepla jsem mu huňatou mikinu, abych mu trochu ulevila, ale stále se mračil a jeho obličej nabíral rudou barvu.  Chystaly jsme se k Jasonovým rodičům na oslavu narozenin Nicholasových bratranců a později se sejdeme všichni u  nás doma na vánoční hostinu.

Viděla jsem Jaxona a jeho dvě dvojčata dvakrát a jeho mamku s taťkou také. Jsou milý.

,,Co se děje?" Nakoukl Jason do zpětného zrcátka na nás dva, pokrčila jsem rameny: ,,nevím, asi mu vadí jeho autosedačka." Povzdechla jsem si, někdy jsem si připadala jako opravdu špatná matka. Jason zavrtěl hlavou: ,,mám zastavit?" Vyjeli jsme sotva na dálnici. ,,raději Ne, až bude nějaká benzína. " přikývl.

Nicho se začal vrtět ještě víc a svýma malýma rukama chytal popruhy jeho sedačky, zakroutila jsem hlavou a chytla ho za ruce na což vyjekl a zrudl: ,,Nicholasi, dost!" Řekla jsem přísně, ale v jeho očích se hromadily slzy vzteku.

Naše auto sjelo z dálnice na což má hlava vystřelila vzhůru. Stavěli jsme na benzíně, Jason vypnul motor a vystoupil, odepnula jsem Nicha z jeho popruhů a rázem se uklidnil. Ještě to bude muset přežít zítra odpoledne.  Jason otevřel dveře a vzal si našeho chlapce na ruce. Něco mu říkal A to jsem neslyšela.

Vystoupila jsem  z auta a opřela se blízko nich, povzdechla jsem si a zírala na ty dva. ,,To nic." Pronesl Jason v uklidňujícím hlase a přitáhl mě volnou paží k sobě.

Byl přímo nadšený z našeho syna, miloval ho celým srdcem a byl opravdu dobrým otcem. Staral se o nás a snažil se mi ulevovat od hlídání, hráli si spolu. Vážně byl člověkem, který si zasloužil být Rodičem.

Houpal s Nichem a ten se zdál v Jasonovém náručí tak klidný, opřel si hlavu o jeho hruď. ,,Ještě chvíli počkáme a pak můžeme vyrazit." Zašeptal Jason a já přikývla a zkontrolovala čas, přesně z tohohle důvodu jsme vyrazili už v sedm ráno, abychom tam stihli do půl druhé být a já stihla trochu pomoct Pattie.

Jason vložil Nicha opatrně do jeho sedačky a připoutal, náš syn se ani nehnul. Pravděpodobně se mu líbilo odpočívat v teplé náruči jeho otce. Usmála jsem se a objevila se zpět vedle Nicha. Jason nastartoval a konečně se rozjel.

***

Za deset devět, díky zácpě jsme konečně zastavili v malebné vesnici, s krásnými, malými přesto útulnými baráčky.

Vystoupila jsem, a zírala na hromadu sněhu, která se všude válela. Chlad byl ale ostrý, takže jsme se rozhodli nejprve odnést dárky a kočárek dovnitř než jsme se vrátili pro Nicha, který spokojeně spal. Ještě v autě jsem mu navlékla bundu, aby nezmrznul a přitiskla si ho co nejvíce k sobě. Zavřela jsem dveře a šla k vchodovým dveřím ve, kterých už stála Pattie s rozzářenýma očima. Usmála jsem se na ní a ona na nás, její pohled těkal mezi mnou a Nicholasem.

,,Ahoj." Řekli jsme jako jeden a ona nás pustila dovnitř. Jason svlékl bundu z Nicholase, protože já jsem ho držela.  ,,Panebože, ten je tak maličký." Zazubila se, její výraz byl toužebný, když zírala jak spinká zapřený o mou hruď: ,,mohu?" Pousmála se a darovala mi pohled. Rychle jsem s úsměvem přikývla a předala jí Nicha, který se ani neprobral.

Byla jeho babičkou a když ho chce držet ráda jí vyhovím. Popadla jsem volnější tepláčky a zamířila s Jasonem v patách za Pattie do obýváku, která seděla vedle Jeremyho, který kulil oči a držet Nicholasovi malou ruku, mé srdce se zahřálo ještě víc. Věnovala jsem Jasonovy svůj šťastný úsměv a on na oplátku ten stejný vrátil mně.

Podala jsem Pattie tepláky, protože trvala na tom, že ho sama převlékne.

Později než oslavenci dorazili Nicholas odpočíval na Jasonové hrudi, který ležel zády na pohovce a měl ochraně okolo délky našeho syna ruce, ale vypadalo to jako kdyby měl také každou chvíli usnout.

Pomáhala jsem Pattie s chlebíčky, jednohubky, děckými křupinkami.

Ozval se zvonek a někdo šel pravděpodobně otevřít. Poté křik malých dětí, byl to veselý zvuk, bouchnutí dveří a už jsem slyšela první výkřiky, následovaný horlivým pláčem. Povzdechla jsem si A Pattie se mile usmála, běžela jsem pro Nicha, který se svíjel v kočárku, vím že to není perfektní, ale nemohli jsme stěhovat jeho postýlku.  Byl celý rudý a dudlík daleko od sebe, zvedla jsem ho a přitiskla k sobě a houpala s ním a přitom se šla pozdravit s Jaxonem, který byl stále překvapený Nicholasem.

,,Tohle jsem si díky bohu už zažil." Zasmál se. Jason mu poslal smrtelný pohled. ,,Jee, můžeme si hrát?" Řekl jeden z Jaxonových chlapců.  Jaxon se sklonil: ,,ještě Ne, až trochu povyroste." Přikývla jsem s úsměvem.