Box Is My Life; J.M.✔️

57.

Palmer McCann:

Přestěhovali jsme se zpět k Jasonovi, ale pro menší jistotu jsem si nechala svůj byt v záloze. Stále jsme potřebovali prodiskutovat dva roky starou záležitost. Kdysi mě to tolik mrzelo a bolelo, ale vesměs jsme si byli vkit, přeci jenom jsem také byla s Mattiem.

,,To se takhle budeš stěhovat po dvou rocích?" Zasmál se Ryan, když zavíral dveře dodávky.  ,,Haha, děti potřebují tátu." Pronesla jsem ironicky a trochu do svého bratra strčila.  Obtočil paži kolem mých ramenou a přiblížil nás. ,,Jsem rád,  že Vám to konečně došlo." Ušklíbl se. 

Vešli jsme společně do vstupní haly, projela mnou vlna domova, rodinný klid, miluju to tu.

S blaženým úsměvem jsme vkročili do prostorného obývacího pokoje, Jason držel na paži Sofii a Nicholas dřepěl na pohovce a v ruce svíral dálkový ovladač. To ne.

,,Co jsem ti říkala o té televizi?" Zvedla jsem o trochu hlas na svého syna. Letmo se na mě podíval, pokrčil rameny a zpět se věnoval animovaným postavičkám na obří televizi. 

Sofie se také otáčela směrem k televizi.

,,Díky Ryane za pomoc." Přišel k nám Jason na což si vysloužil zakňučení od Sofie.  Jemně s ní pohoupal a sklonil hlavu, rty se otřely o vrh jejich blonďatých vlásků: ,,Copak je lásko?" Zeptal se jí šepotem, natáhla ruce mým směrem.

,,Mamii!" Vypískla. 

Převzala jsem si Sofii s úsměvem a Ryan jí pohladil po vlasech.

,,To nestojí za řeč. " zaznamenala jsem Ryana hlas za sebou, když jsem mířila k Nichovi.  

,,Běž si raději připravit věci na trénink a později uklidníme společně pokoj, ano?"  

Nicho vydal tiché protesty. Zamračila jsem se od kdy si ze mě dělal dobrý den? ,,Nicholasi, slyšel jsi maminku?!" Ozval se přísný hlas Jasona, Nicho se jako na povel zvedl a odešel po schodech s mumláním nahoru.

S povzdechem jsem spadla na pohovku a vypnula televizi. Sofia se zapřela o můj hrudník a vypadalo to, že bude asi spinkat.

Bouchli dveře, neobtěžovala jsem se otáčet byla jsem jako zamrznutá, nebyla jsem s Jasonem dva roky a najednou jsem zpět u něho doma jako kdyby nic.

Sofia zívla, zkontrolovala jsem rychlým pohledem čas, abych zjistila, že kolem této odpolední hodiny chodívá spinkat.  Vstala jsem opět s ní v náručí a zamířila ke schodům, za sebou jsem zaslechla kroky.

Objevila jsem se v nově připraveným holčičím pokojíčku, usmála jsem se tu jako několikrát předtím, když jsem ten pokoj viděla.

Převlékla jsem Sofii a uložila s jejím oblíbeným medvídkem do postele, Jason se konečně přiblížil, sklonil se pokládajíc koleno na postel a přitiskl polibek na čelo.  ,,Odpolední spánek." Objasnila jsem a popadla knížku s pohádkami.

,,Mohl bych?" Zeptal se, když jsem otevírala knihu a usadila se ke straně Sofii.  Přikývla jsem a předala mi knihu.

Stočila jsem se k Sofii nad přikrývku a přitáhla si naší dceru blíž k sobě.

,,Stejně večer přijde k nám." Přiznala jsem s úšklebkem a Jason se uchechtl.

Otevřel knihu a začetl se do děje, nemohla jsem si pomoci, ale z posledních dnů jsem byla vyčerpaná natolik, že se mi podařilo také usnout.