Box Is My Life; J.M.✔️

8.

Jason McCann

Před hodinou jsme přistáli v Los Angelos, Fredo se chystal do nějakého zdejšího nočního klubu oslavovat, ale řekl jsem mu, že já dnes nepůjdu. Potřebuji odpočinek a sílu na zítřejší zápas.

Stále mi vrtalo hlavou od kdy má blondýnka přítele, docela mi to kazilo plány. Však já na něco přijdu.

Ozval se klepot na apartmánové dveře. Neochotně jsem se vyšplhal z gauče do malé vstupní haly a otevřel dveře za, kterými na mě vykoukl Fredo: ,,Vážně nejdeš?"  Zavrtěl obočím. Jeho kolínská se donesla k mému nosu, zkřivil jsem obličej: ,,tyvole Fredo kolik jsi toho na sebe naplácal. " chytl jsem palcem a ukazováčkem nos, na jeho obličeji se objevil přitroublý úsměv: ,,Dost na To, abych si dnešní večer užil a ty jdeš semnou!" Jako kdyby nakázal, zakroutil jsem hlavou v nesouhlas: ,,nejdu, potřebuji mít energii na zítra, ráno v 7, půjdeme běhat a ty si do té doby dělej co chceš," Ironicky jsem se pousmál: ,,to mě jako necháš jít samotného? Sám nikam nejdu." Udělal vykulený obličej, připomínal mi trochu Kyllie: ,,nedělej ze sebe ženskou Floversi a běž kam chceš, já jdu spát čus."  Chystal jsem se zavřít dveře, ale ten magor je zastavil: ,,a co zítra?" Jeho hlava se objevila ve dveřích. Měl jsem hroznou chuť mu jí přivřít do dveří vzhledem k tomu, že je to můj nejlepší přítel jsem nemohl.

,,Zítra se můžeme tady klidně zdržet." Mrkl jsem na něho, aby se uklidnil a konečně mohl zavřít dveře.

Teď si stěžuje, že nemá s kým jít a Vestak půjde sám.

Vysprchoval jsem se a převlékl do pohodlných šortek, které využívám na spaní. Zalezl do postele a pustil na svém ipadu nějaký film u, které jsem usnul.

*

Dovázal jsem si tkaničky na běžeckých botách a naposledy zkontroloval čas: 6:57.

Vyrazil jsem z pokoje a přiložil kartu pro uzamčení.

K mému štěstí se vedle mě objevil Fredo, kruhy pod očima a opuchlé tváře, byl převlečený do běžeckého tak jako Já, ale nevypadal, že toho napsal hodně.

,,Vypadáš strašně." Vysmál jsem se mu na což po mě hodil varovný  pohled, kterému jsem se znovu zasmál: ,,Já Vím, trochu se to protáhlo. Mám jen čtyři naspaný hodiny," zakňučel jako malej. Protočil jsem nad ním očima a začal rozcvičovat kotníky: ,,Já ti říkal nechoď tam. Běž  si ještě zdřímnout místo běhu, pak  tě vzbudim."  Dodal jsem a přešel na kolena: ,,Nebudu rozcvičený," protestoval, jako malej: ,,Alfredo neser kurva mě, rozcvičíš se potom."  Procedil jsem zkrze zuby, nevím proč jsem byl tak nervní.

Pouze přikývl a ochotně se plazil do svého hotelového pokoje.

Pokroutil jsem hlavou a rychlejší chůzi došel ke schodišti, které jsem seběhl až dolů. Na recepci jsem si uložil kartu a vydal se ven.

Neznal jsem toto město do podrobna, tak uvidíme.

Pořádně jsem si protáhl obě nohy, párkrát zakroužil rukama, krkem a zasadil sluchátka do uší,  vyběhl jsem  mé neznámou ulicí a snažil se si utříbit myšlenky a přemýšlet nad mým plánem.

*

Když jsem se vracel do hotelu bylo něco málo po osmé hodině, zápas byl v deset.

Přiložil jsem pokojovou kartu ke snímači; zelené světlo a následný zvuk. Vstoupil jsem a vysvlékl se.

Hodím rychlou sprchu, trochu něco sním, připravím si věci a půjdu vzbudit Freda.

*

S taškou přes rameno jsem klepal na pokoj ob dvě místa odemně. Nakonec jsem vzdal klepání a vytáhl telefon, vytočil jsem Fredovo číslo a čekal.

Po chvilce se otevřeli dveře a mně se naskytl pohled na ochrápaného Freda.  Vlasy do všech koutů stran a zmačkaný obličej.

,,Dělej, vysprchovat a jdeme."

Probudil jsem k životu svůj mobil, abych zjistil čas: 8:59. Skvělý, zápasy začínají v deset.

,,Alfredo pohni." Už jsem byl vážně rozčilený.

Před pěti minutama mi přišla esemeska od Huntera, že získal auto ať jdeme domů a Fredo si stále připravuje věci: ,,jsi jako zpomalený film." Prskl jsem po něm když si konečně obouval svoje tenisky.

Otevřel jsem dveře a nečekajíc na něho šel dolů.