Box Is My Life; J.M.✔️

31.

Palmer Baldwin

,,Slečna Baldwin?" Otevřeli se bílé dveře a z nich vykoukla žena ve středních letech s hnědými vlasy staženými do drdolu a v modré uniformě s jmenovkou připnutou na hrudi. 

Přikývla jsem a zamířila do těch dveří za ní. Působila mile a byla usměvavá.

,,Prosím, odložte si." Pousmála se a rukou naznačila na věšák, kde jsem odložila svůj šedý kabát.

,,Dobrý den." Pozdravila jsem doktora, který se krčil nad klávesnicí a zíral do obrazovky.  ,,Dobrý den slečno Baldwin." Sestřička mi pokynula rukou na sedadlo před stolem, usadila jsem své tělo a nervózně zkoumala lékaře předemnou, jaká kolik lékařská kontrola mi byla nepříjemná, dlaně se mi plnili potem.

Lékař vzhlédl. ,,Takže tedy, o čem jste potřebovala hovořit?" Sestřička zvědavě poslouchala.  Polkla jsem: ,,Nechtěně jsem otěhotněla," zakousla jsem se do spodního rtu nervózně: ,,A jsem ještě mladá na to stát se matkou." Jeho výraz se proměnil v uvědomělý, zamračil se: ,,žádáte mě tedy o interupci?" Nadzvyhl obočí a já přikývla, neschopná slov. ,,Tak tedy," promluvil.   ,,Slečno  jste si opravdu jistá? Jste sice mladá, ale dítě je dar. Později by jste kvůli potratu nemohla mít děti možná." Skočila do rozhovoru sestřička, doktor jí střelil zvláštní pohled a ona utichla.

Cítila jsem se najednou jako pitomec, myslela jsem na svůj život a na to jakou bych jednoho dne mohla mít kariéru. Zatímco jsem zapomněla dát šanci nenarozenému děťátku, mé srdce nebylo z kamene.

,,Sestřička má pravdu." Promnul si palcem a ukazovákem kořen nosu, unavený starý muž.   ,,Ale dobře." Sehnul se pro něco do zásuvky, vytáhl bílý kus papíru a posunul ho blíže ke mně.  ,,Zde to podepište a pozítří se budete hlásit u nás na klinice, kde proběhne prohlídka a později zákrok, Ano?" Jeho výraz byl nezaujatý.

Přisunula jsem si papír blíže k sobě a začetla se do prvního odstavce, hlava se mi zatočila a hořkost pokořila má ústa, tohle nedovolím.

,,Víte Co, rozmyslela jsem se. Nechám si to."  Odstrčila jsem papír a hrdě se narovnala.

Lékař na mě s obdivem pohlédl a vzal si zpět papír, jeho chování se najednou proměnilo v milejší.

,,Dobrá tedy, takže bych Vás rovnou prohlédl, když jste tu?"  Přikývla jsem.

Stále nejistá svým záměrem, v kabině jsem odložila bílé džíny a zamířila na sedadlo.

***

S lékařskou správou a těhotenskou knížečkou zamířila ven.

Jenomže u vchodu na mě čekalo nepříjemné překvapení. Jason A má matka.

Nenáviděla ho a nyní jsou přátelé.

Jason se mračil a matka vypadala naštvaně.

,,Palm, jak jsi mohla o něčem jsme spolu mluvily." Spražila mě ihned a odtáhla bokem.  ,,Já-" snažila jsem se jim odpovědět na rozlobenou otázku.  ,,Zklamala si mě Palmer." Jason vypadal krůček před zhroucením.

,,Dost, musím s vámi mluvit." Zvýšila jsem hlas, aby mě oba dva přestali ignorovat.  ,,Nechám si To, byla jsem na kontrole." Z kabelky jsem vytáhla knížku a papír.  Mamka se natáhla po papíře a četla.  Jason vypadal váhavě, podala jsem i jemu knížku a on jí s vděčným úsměvem přijal a rozevřel.

,,Oh bože, děkuju ti." Vydechl a přitiskl mé tělo k tomu jeho. Cítila jsem se zranitelně.  ,,Ochráním Vás. " zašeptal mi do ucha a odtáhla se. Mírně jsem se pousmála.

,,Co kdybychom zašli na šálek čaje a dortík?" Navrhla Mamka, přikývla jsem.

***

,,Zary, Nechám si to." Pronesla jsem do telefonu, ozvalo se šumění a ticho. ,,Zaro?" Zkusila jsem znovu. ,,Panebože Ano!" Vypískla nadšeně.

Byla jsem ráda za takovou kamarádku, ale stále jsem se trápila s Miou.