Základ vztahu [MadaNaru] ✓

2. Začátek

Černovlasý muž za sebou potichu zavřel vchodové dveře svého bytu a zul si boty. Klíčky pověsil na malý věšáček, pro ně určený. Stáhnul ze sebe venkovní oblečení a pověsil ho na věšák. Venku byla opravdu kosa, hlavně teď večer nějak přituhlo. Ruce měl celé prokřehlé a rudé a to na čerstvém vzduchu nestrávil tolik času. Dostal chuť na horký bylinkový čaj s medem, jen tak preventivně, aby předešel možným nemocem.

Pomalu se došoural do kuchyně, kde se potkal s tím blonďatým protivou, který momentálně přešlapoval před mikrovlnou troubou a netrpělivě hypnotizoval světlo v ní.

,,Ty jo! Dneska si málem trhnul osobní rekord v příchodu domů. Nečekal bych, že dorazíš tak brzo!" rejpnul si.

Černovlásek jenom protočil očima a jeho poznámku ignoroval. Lepší přivítání snad ani nečekal. Přistoupil k rychlovarné konvici a zapnul jí. Ze skříňky vyndal velký hrnek a z poličky sundal krabičku s čajem. Hodil jeden sáček dovnitř hrnku, ze šuplíku vytáhnul lžičku a natáhnul se pro sklenici sklenici s medem, kterou měli na lince položenou v těchto zimních dnech.

,,Hodláš mě jako ignorovat?" dovtípil se Naruto, když se mu nedostalo žádné odpovědi.

Mikrovlnka spokojeně cinkla a dala tak vědět, že pokrm v ní je ohřátý.

,,Pokud se hodláš chovat jako idiot, tak ano," prohodil černovlásek, aniž by o něj zavadil pohledem.

Uzumaki se k němu otočil čelem a založil si ruce na prsou. Navztekaně se na něj díval modrýma očima. Nebo respektive na jeho záda.

,,Já, že se chovám jako idiot?" vyprsknul.

,,Chceš se hádat?" odpověděl mu Madara otázkou.

Zněl poměrně unaveně. Nebylo divu. Tyhle hádky a rejpání a sarkastické poznámky byly skoro na denním pořádku a on už z nich byl vážně unavený.

,,Ne," zachmuřil se blonďák, i když jeho chování nejspíš tvrdilo opak.

Najednou, jako kdyby z něj lusknutím prstu špatná a rejpavá nálada opadla. Zatvářil se poněkud provinile a zezadu svého přítelem objal kolem pasu. Tvář mu natisknul mezi lopatky a smutně si povzdechl.

,,Promiň, přehnal jsem to. Choval jsem se jako vůl," zamumlal sklíčeně.

Madarův nepřístupný výraz poněkud roztáhl a jemně se pro sebe usmál. Aspoň, že uznal chybu.

,,Jen... Byl jsem prostě nasraný, že mi ten idiot dal céčko, neměl jsem si to vylívat na tobě, když si za to nemohl."

,,Tak proč si mě nepožádal o pomoc, když ti to vrátil?" zeptal se ho starší.

Blonďák tiše zakňučel.

,,Protože jsem to chtěl dokázat já sám, rozumíš mi? Chtěl jsem taky udělat něco sám a ne se pořád spoléhat na tvou pomoc. Vím, že máš obrovskou zásluhu na tom, že jsem vůbec udělal maturitu a dostal se na vejšku a tak jsem ti chtěl prostě ukázat, že já sám něco dokážu taky. Nechci, aby si mi musel věčně stát za zadkem a kontrolovat mě. Chci, abys byl na mě taky někdy pyšný," mručel lítostivě a tváří se mu jemně otíral o záda, jako kdyby se kočka lísala k nějaké příjemné měkké věci.

Černovlasý muž se mu pomalu otočil v náruči. Ruce mu samovolně sklouzly na pevné kulaté pozadí a zadíval se do těch provinilých azurových kukadel.

,,Nemusíš se stydět říct si o pomoc. Od toho tu jsem. Partnerství je o tom, aby si ti dva vzájemně pomáhali," promluvil k němu po krátké odmlce.