Základ vztahu [MadaNaru] ✓

21. Čas zahojí všechny rány 1/2

V hospůdce nepotkal nikoho jiného, než mladíka, který si k němu před několika týdny přisedl, a který byl nejspíš tou pomyslnou poslední kapkou do Madarova poháru trpělivosti s ním. Právě s tímhle mladíkem se tenkrát zdržel a opil. Ale... Neměl mu to za zlé, jeho chyba to určitě nebyla.

,,Ahoj," vydechl a i přes bolestnou grimasu se pokusil aspoň o malý vřelý úsměv.

,,Copak se děje? Přijdeš mi smutný," zkonstatoval Neji a bez dovolení si přisednul k němu.

Tak nějak soudil, že tu stejně sedí sám. Přesně jako kdysi.

A Naruto si začal vylívat srdíčko. Co na tom, že to pro něj byl pořád téměř cizí kluk. Potřeboval se koneckonců někomu vyzpovídat, i když tušil, že tenhle příběh bude říkat ještě několikrát.

***

A skutečně tomu bylo tak. Jen co pozdě nad ránem dorazil domů a dobrých dvacet minut mu trvalo, než našel svůj pokoj a hlavně svojí postel, jen co se odpoledne vzbudil, byl podroben pečlivému výslechu a poté pevnému láskyplnému objetí a šeptání konejšivých slov od jeho rodičů.

,,Mohl... Mohl bych tu bydlet ještě pár měsíců? Než si něco vydělám a půjdu do vlastního?" zaprosil se smutnýma prázdnýma očima a bledým obličejem.

Hlava mu ještě třeštila z požitého alkoholu. Včera se totiž vůbec nešetřil.

,,Ale jistě, zlatíčko," usmívala se na něj hřejivě Kushina, ,,můžeš tu být jak dlouho chceš."

,,Nechci otravovat. Jen si potřebuju našetřit na kauci a pak zmizím. Nechci přidělávat starosti," stál si za svým Naruto.

Rudovlasá žena ho jenom konejšivě hladila po zádech. Sice se do svého syna nedokázala úplně vcítit a chápat jeho nynější rozpoložení, protože ona nikdy takové trable nepoznala, avšak věděla, že mu musí ukázat, že jsou tu s Minatem pro něj. A vždycky budou.

***

Posledním v pořadí, kterému se musel svěřit, avšak neméně důležitým člověkem, byl Sasuke. Upřímně se jeho reakce trochu obával, protože si moc dobře pamatoval, jak svému strýci vyhrožoval, pokud mu ublíží. Jenže tady byl takový malý rozdíl. To Naruto ublížil, respektive ubližoval, Madarovi, nikoliv naopak.

Sasukeho tvář byla po celou tu dobu nepříjemně stažená a chladná, temné hloubky vyvolávaly spíše hrůzu, než soucit, když poslouchal to, co mu jeho nejlepší kamarád vyprávěl.

,,Zabiju ho," procedil nakonec skrze zaťaté zuby výhružně.

,,Neblázni Sasuke, on za to nemůže," pousmál se smutně Naruto, ,,choval jsem se k němu jako kokot. Vlastně si za to všechno můžu sám a zpětně se divím, že mě do hajzlu neposlal už mnohem dřív."

,,Co když tě ale s Hashiramou skutečně podvádí?" nadhodil zamyšleně Sasuke.

,,Myslíš, že by toho byl skutečně schopný?" odpověděl mu otázkou blondýnek.

,,Nevím," pokrčil rameny Sasuke, ,,je pravda, a ty to víš, že střídal jednu zadnici, ať už tu dámskou nebo pánskou, za druhou, ale... Snad nikdy se nestalo, že by udržoval dva poměry najednou. Nebo o tom aspoň nevím."

,,Ať tak nebo onak, teď už je to stejně jedno," povzdechl si smutně.

Sasuke mu přátelsky položil ruku na rameno a pevněji stiskl.

,,Jsem tu pro tebe a vždycky budu, to víš, viď? Kdykoliv budeš potřebovat s něčím pomoci, můžeš se na mě obrátit."

Naruto ho obdařil upřímným šťastným úsměvem.

,,Díky, Sasuke... Možná... Možná bych na tebe jednu malou prosbu měl."

,,Poslouchám."

,,Myslíš, že bys mi mohl dojet k Madarovy pro věci a dovézt mi je k našim? Já... Necítím se na to, že bych tam musel jet znovu."

,,Spolehni se, zařídím to."

,,Jsi nejlepší."

,,Já vím," ušklíbnul se Sasuke.

***

Dny pomalu a líně plynuly dál a Naruto svůj čas a hlavně stále tu živou rozedranou a bolestivou díru v srdci zaplňoval prací a volným časem stráveným se Sasukem nebo s Nejim, se kterým se sblížil prozatím jen ve velmi přátelském duchu. Rozhodně se nyní vázat nechtěl, a Nejimu to po pár schůzkách, kdy k němu mladík projevil jakousi bližší náklonnost, dal jasně najevo. Hnědovlásek to vzal s klidným výrazem ve tváři i na duši, nezavrhl ho přeci úplně a dozajista velmi brzy čas vyléčí i tuhle nepříjemnou ránu a možná potom by to spolu snad mohli zkusit.

***

Až po nějaké době se Naruto dozvěděl, že Neji patří do rodiny, pro jejichž firmu dělal administrativní činnost. Dozvěděl se to jednoho dne, kdy potkal Nejiho na chodbě firmy a poněkud překvapeně se ho zeptal, co tam vlastně dělá. Brada mu málem spadla dolů, když zjistil, že míří do kanceláře za svým otcem. S pusou stále lehce pootevřenou jej tam doprovodil a poté přijal pozvání na oběd, kde mu Neji vysvětlil, že mu nechtěl prozrazovat do jaké rodiny patří, protože se už setkal s mnohými typy, které lačnili jenom po nabušené peněžence, drahých autech a dárkách. Naruto to chápal a neměl mu to za zlé a jejich vztah dostal poněkud jiný rozměr, byť byl pořád přátelský.

***

Březen se přehoupnul v duben a počasí už začínalo být mnohem milejší a příznivější. Všechno začínalo pomalým tempem rozkvétat a slunce hřálo každým dnem víc a víc.

Sasuke právě mířil do kuchyně, aby si vytáhnul z lednice pomerančový džus a nalil si ho do sklenice, když z obýváku zaslechl velmi povědomý hlas, který už delší dobu neslyšel. Drze nakouknul mezi futra a spatřil svého strýce, jak sedí s jeho otcem a matkou nad šálkem kávy.

,,Ahoj," pozdravil je mezi futry.

Zvedly se k němu tři páry černočerných očí tolik podobných těm jeho. Mikoto se na něj s Fugakem vřele podívali, kdežto u Madary si všimnul poněkud zvláštního pohledu, který prozatím ignoroval. Od doby, co zjistil, že opustil Naruta, si od něj držel opět mnohem vzdálenější odstup. I když věděl, že za neshody v jejich vztahu mohl z větší části jeho nejlepší kamarád, tak i přesto se více přikláněl na jeho stranu, i z toho důvodu, že mu byl mnohem víc věkově blíž a chápal jeho výkyvy nálady a podivné chování.

,,Ahoj, přisedneš si k nám? Káva v konvici je ještě horká," pozvala jej Mikoto.

,,Ne, díky. Jdu si jenom pro džus a pak razím za Narutem," zavrtěl Sasuke hlavou a opět si všimnul zvláštního pohledu od svého strýce.

,,Pozdravuj ho a nezapomeň ho pozvat na tu oslavu!" připomněla mu matka.

,,Jasně, neboj se."

***

Právě uklízel džus zpátky do lednice, když si všimnul, že se v kuchyni objevil pro něj nezvaný host.

,,Jak se má?" zeptal se ho Madara klidným hlasem.

,,Co kdyby ses ho zeptal sám?" odsekl mu Sasuke a vzal do rukou sklenici s džusem.

,,Kdyby si mě nezablokoval, zeptal bych se ho," podotknul Madara trochu úsečně.

,,Jo," uchechtl se Sasuke, ,,to jsem mu poradil já, protože by se jinak nejspíš zbláznil."

Starší muž pozdvihl nakrčené obočí.

,,Poradil si mu, aby si mě dal na černou listinu?"

,,Jo, protože jinej způsob, jak se od tebe odpoutat jsem neviděl. I když... Myslím, že teď už to možná není zapotřebí," prohodil uštěpačně.

,,Jak to jako myslíš?"