Základ vztahu [MadaNaru] ✓

25. Komunikace

,,T-to... Jsem nevěděl," polknul překvapeně blondýnek, když se dozvěděl tuhle informaci.

,,Jak by si taky mohl, tohle není věc, kterou se chlubíš na potkání."

,,A-ale... Jak to teda víš, ty? Když je to tak osobní záležitost," zachmuřil se najednou.

Madara si zhluboka povzdechl a promnul si kořen nosu. Odložil sklenku s alkoholem na stolek a upřeně se na blondýnka zadíval.

,,S Hashiramou jsme nejenom obchodní partneři, ale i dlouholetí dobří přátelé, což automaticky vede k tomu, že se ke mně takováhle informace dostane."

,,Tak proč si mi to neřekl rovnou?! Proč si mi řekl, že je to soukromá věc?! Copak ti nedošlo, jak blbě to vyznělo?"

Naruto se nervózně postavil. Nějak nedokázal jenom tak nečinně sedět, to prostě nebyla jeho povaha. Co vydržel bylo stát a přešlapovat na místě, ale ne sedět.

,,Došlo mi, že jsem ti to měl říct, když jsem slyšel jak si prásknul dveřmi, jenže jsem nechtěl, aby to vypadala jako nějaká rychlá výmluva, myslel jsem si, že bys mi to nevěřil. Chtěl jsem ti to říct, až by ses tu objevil pro svoje věci, ale poslal si Sasukeho... To taky nebyla zrovna příjemná chvíle... A pak... Sis bloknul moje číslo," zamračil se na něj zlehka u konce.

,,Poradil mi to Sasuke."

,,A když ti poradí skočit z okna, tak taky skočíš?" pozdvihl obočí.

,,Nezlehčuj to. Vůbec nevíš, jak mi ten měsíc a něco bylo!"

,,To ty taky ne."

,,Tak si za mnou mohl přijít."

,,To samý si mohl udělat ty."

,,Já se s tebou nerozešel. To ty se mnou. Proč bych měl dolejzat já?"

,,Protože si to posral právě ty?"

Naruto zatuhnul na místě a spolknul to, co se mu dralo na jazyk. Jo, tohle byla pravda. Za ten rozchod mohl on. Tak co tu vlastně sakra dělá? Vždyť sem nechtěl ani jet!

,,M-měli by-bysme začít pracovat na tý smlouvě," odkašlal si váhavě.

,,Vyhýbáš se nepříjemnému tématu?" pozdvihl trochu pobaveně Madara obočí.

,,Nevyhýbám se žádnýmu nepříjemnýmu tématu, protože už žádný neexistuje. Mezi náma je to už ukončený, ne?" nadhodil s bolestným podtónem v hlase a smutně se na něj zadíval.

Nechtěl, aby se mu otevíraly rány, které se ještě ani nestihly pořádně zahojit. Nechtěl si dávat plané naděje na to, co už by možná nešlo spravit.

,,Stačilo víc komunikovat a nemuseli jsme se dostat až sem. Stačilo, kdyby si se mnou mluvil o svých problémech a o tom, co tě vážně trápí a mohli jsme si tu spokojeně žít klidně dál."

,,Nech už toho prosím," zakňučel prosebně mladík, ,,nedělej mi to horší, než už to je. Nechápu, kam tímhle povídáním směřuješ... Mohli bychom se podívat na tu smlouvu, abych už odtud mohl vypadnout, prosím?"

Madara se na něj chvíli zamyšleně díval a sledoval jeho bolestný a prosebný výraz ve tváři.

,,Jistě," přikývnul nakonec a postavil se z křesla, ,,jen si najdu naše požadavky."

***

Usedli naproti sobě u konferenčního stolku a Madara konečně donesl Narutovi něco k pití.

Blondýnek si mezitím vytáhnul služební telefon, požádal Madaru o papír a tužku, aby si mohl napsat poznámky k vytvoření nadcházející smlouvy mezi firmou Hyuuga a Uchiha.

Pracovali najednou čistě jako profesionálové, i když se ani jeden z nich neubránil kradmých pohledů a chvilkových záseků na toho druhého.

***

,,Páni! To už je tolik?" vydechl překvapeně Naruto, když se protáhnul a pohledem zavadil o nástěnné hodiny, jejichž ručičky se blížily k jedenácté hodině.

Dolaďovali už jenom poslední detaily, než se doma Naruto ujme toho, aby to přepsal do elektronické formy, vytisknul a nechal to Madaru stvrdit svým podpisem.

,,Měl bych jet. Až to sepíšu na počítači, dám ti vědět," postavil se a začal si balit věci.

,,Nechceš tu přespat? Už je vážně pozdě," nadhodil Madara zcela bezelstně.

,,N-ne, díky. My-myslím, že to není nejlepší nápad."

,,Nezvu tě do postele," protočil Madara očima, ,,ustlal bych ti na gauči."

Ta nabídka byla opravdu velmi lákavá, ale Naruto podvědomě cítil, že to opravdu není nejlepší nápad. Nemůže tu přece jenom tak přespat na gauči a vědět, že Madara leží v posteli jenom v pokoji vedle. A jak by to jako vypadalo ráno? Měl by si dát budíka a vypařit se ještě předtím, než by černovlásek vstal? To by bylo jaksi nevhodné. Nedokázal si to prostě představit.

,,Díky za nabídku, ale opravdu ne. Není to vhodné," prohodil smutně Naruto se zavrtěním hlavy.

,,Tak mi aspoň dovol zavolat ti taxíka. Odvezl bych tě, ale vzhledem k tomu, že jsem něco vypil, tak to není možné," naléhal a postavil se taky.

,,Přestaň se o mě tak zajímat!" vybouchnul najednou Naruto, na kterého už to začínalo být až moc, ,,Jsem dospělej! Dokážu si zavolat taxíka sám, nebo dojít domů po svejch!"

Madara se ušklíbnul a přešel přímo k němu. Vztáhnul k němu ruku a dlaní se dotknul rozechvělé tváře. Černýma očima vyhledal ty modré, ve kterých bolestně jiskřilo a na tváři se mu úšklebek změnil v jemný úsměv.

Naruto se pod tím obyčejným a jednoduchým dotykem celý roztřásl. Jak dlouho už ho sakra necítil?! Připadalo mu to jako zpropadená věčnost.

,,Možná si prostě nedokážu pomoct," pronesl tichým hlubokým hlasem a upřeně se díval do jeho obličeje.

Cítil horkost vycházející z jeho tváře a měl neutuchající chuť se sklonit a po dlouhé době ho políbit, a dotknout se ho taky někde jinde. Pomalu se už skláněl svým obličejem k tomu druhému, aby konečně po dlouhé době mohl ochutnat sladkost jeho rtů.

Naruto s rozšířenýma očima snad jako ve zpomaleném filmu sledoval Madarův přibližující se obličej. Netoužil už dlouhou dobu po ničem jiném, než ho políbit. Bohužel věděl, že by se tak dostal do pěkné kaše, ze kterého by ho nedostal ani Sasuke. Nesmí si dovolit mu propadnout! Musí mu odolat. Pro svoje vlastní dobro. Pro svůj vlastní klid v duši.

,,Ne!" vykřiknul prudce a rychle uhnul hlavou, stejně tak jako tělem.

Ustoupil od něj roztřeseně několik kroků dozadu.

,,Nedělej to, prosím," zamumlal prosebně, překotně se otočil, posbíral svoje věci na stolku a uháněl do chodby.

***

Když už bral za kliku dveří a skoro otevíral, kdosi mu je přibouchnul přímo před nosem. Téměř s panikou v očích trochu zvedl pohled, aby viděl bledou ruku spočívající na dveřích. Za sebou cítil horké mohutné tělo, až mu z toho vyvstávala husí kůže na krku.

,,Tentokrát tě nenechám utéct," ucítil horký dech na svém uchu a téměř se mu podlomila kolena.