Základ vztahu [MadaNaru] ✓

11. Návštěva

O pár dnů později však Naruta čekalo doma poměrně nepříjemné překvapení. Přilítnul ze školy, promrzlý na kost a těšil se jenom na to, až si uvaří horký čaj, dá si něco dobré k jídlu a potom se naloží do horké vany plné voňavých bublinek a olejíčků.

V chodbě se však zarazil a zamračil se, když si povšimnul dvou párů bot, které nepoznával. Sundal si z krku šálu a tu poté s kabátem pověsil na věšák. Z obývacího pokoje zaslechl podivný smích. Poznal v něm Madarův hluboký hlas, ale další dva byly pro něj úplně cizí. Mračení na jeho tváři se ještě víc prohloubilo a tak se vydal do centra dění.

Málem to s ním ve dveřích seklo, když viděl na gauči Madaru, s ledabyle přehozenou nohou přes nohu, kousek od něj sedícího Hashiramu a třetího týpka, kterého vůbec neznal.

,,Ah, Naruto! Už jsi zpátky?" podíval se na něj Madara s lehkým úsměvem v ruce třímající skoro prázdnou sklenku.

,,Očividně," zamručel blonďák.

Pohledem sjel na stolek, kde postávala karafa, už zpola vypitá. Madara si do ní lil jenom ten opravdu drahý a kvalitní alkohol, který se podle něj hodil jenom k opravdu zvláštním nebo jinak kvalifikovaným příležitostem. Rozhodně to nebylo každodenní pití.

Cítil na sobě zvídavé pohledy dvou pro něj cizích lidí.

,,Koukám, že vaši společnost ruším," prohodil jakoby nic a snažil se zklidnit žárlivé bušící srdce v hrudi.

,,Nerušíš," zavrtěl hlavou Madara, ,,právě jsme se o tobě bavili."

,,Oh, a určitě to muselo být něco velmi vtipného, když jsem vás slyšel až v chodbě," zasyčel nepříjemně.

,,Pozval jsem Hashiramu na sklenku jako omluvu, za tvoje chování," odvětil Madara s pozdvihnutým obočím.

Pak kývnul k druhému muži s krátkými bílými rozčepýřenými vlasy.

,,Tohle je jeho bratr Tobirama."

,,Mohl si mi říct, že budeme mít návštěvu."

,,Měl jsem za to, že tohle je můj dům a nejsem povinen ti oznamovat, koho si přivedu."

Tentokrát i černovláskův výraz ve tváři se poměrně změnil. Z uvolněného přešel do lehce zamračeného. Doufal, že tu Naruto nehodlá ztropit další scénu. Sice ho jeho žárlivost těšila, ale teď už se to rozhodně nehodilo.

Naruto si odfrknul a zavrtěl hlavou.

,,Jistě. Pardon, že ruším. Už zase mizím," prsknul a na patě se otočil.

Ignoroval, že na něj Madara volal. Rychle se nasoukal do bot, popadnul kabát a šálu a prásknul za sebou vchodovými dveřmi.

,,Omlouvám se."

Madara se podíval na své dva hosty s povzdychem.

,,Ten kluk je pěkný číslo," ušklíbnul se Hashirama a jemně smočil rty v medově zabarveném alkoholu.

,,Občas jeho nálady a myšlenky nechápu. Jsem na to nejspíš starej," přikývnul Madara.

,,Proč sis s ním vlastně začal?" zajímal se Tobirama a poposednul si na kožené sedačce, ,,Co si pamatuju, rád si to hodně střídal a najednou ses usadil. A ještě k tomu s tak mladým klukem."

Hashirama s Tobiramou nebyli jenom jeho obchodní partneři. Znal se s nimi už snad věky. On a Fugaku se s nimi přátelili odmalička. Měli toho tolik společného a tolik toho zažili, že by klidně mohli napsat nějakou kroniku jejich zážitků. Obě dvojice si pak postupem času založili firmu a začali spolu úzce spolupracovat.

Černovlásek se krátce zasmál, když si vzpomněl na jejich začátky.

,,Bylo na něm... A vlastně pořád je... Něco, co mě neskutečně přitahuje. Je živej, odhodlanej, možná až moc tvrdohlavej a pořád nespoutanej. Líbí se mi to, jaký má pohled na svět. Jak je ochotnej pro kamarády udělat cokoliv, i kdyby z toho měl mít průser... Dává mi toho hodně do života, i když mi poslední dobou nehorázně hraje na nervy. Nevím, jestli to je nějakej přechod do dospěláckýho života, protože já si teda nepamatuju, že bych něčím takovým procházel, ale doufám, že ho to přejde."

,,Říkal si, že to začalo nástupem do školy, ne?" vzpomněl si hnědovlásek.

Madara přikývnul.

,,Jo... Od tý doby je skoro nezvladatelnej. Chová se jako kdyby mu bylo dvanáct."

,,A co když mu ta škola nejde, nebo ho nebaví a jenom ti to nechce říct?" nadhodil po krátkém zauvažování Tobirama.

,,Ale proč? To je to, čemu nerozumím," zamračil se černovlásek, ,,myslel jsem si, že ví, že mi může říct cokoliv. Já jsem ochotnej mu s čímkoliv pomoci a neustále mu to opakuju, ale přijde mi, že je jak hluchej."

,,Tak mu nabídni místo ve firmě, ne? Říkal si, že není úplně tupej, třeba mu prospěje práce, než škola."

Nad tím Uchiha jenom posměšně mávnul rukou.

,,Ne, že bych nad tím neuvažoval, ale jsem si téměř na sto deset procent jistý, že by tu nabídku odmítnul."

***

Naruto už po několikáté ztišil vyzvánění telefonu a položil ho s povzdechem zpět na starý oprýskaný hospodský stůl. Přitáhnul si blíž k sobě půllitr s pivem a zhluboka se napil.

Madara: Zvedni ten telefon!

Očkem se podíval na rozsvícený displej, když mu zapípala zpráva. Ušklíbnul se.

,To určitě. Nejsem pes, abych tě poslouchal na slovo.'

Sledoval kolem sebe lidi sedící u stolů, nebo na barových židličkách. Většina z nich o něčem živě debatovala se svými spolustolovníky a jenom minimum z nich tu sedělo o samotě stejně jako on.

,Zajímalo by mě, jaký oni můžou mít problémy,' pomyslel si hořce a znovu se napil.

V tom na jeho stůl a lehce i na něj padl nějaký vysoký tmavý stín. Zvedl hlavu a zadíval se do mile vypadající tváře nějakého hnědovlasého mladíka.

,,Ahoj, můžu si přisednout?" zajímal se.

,,Jak je libo," zamumlal Uzumaki a rukou mávnul na volné místo naproti sobě.

Hnědovláskovi muselo být něco kolem Narutova věku. Vypadal mladě, svěže, živě. Měl dlouhé hnědé vlasy a zvláštní bílé oči.

,,Jsem Neji," prohodil k němu mladík se zdvořilým úsměvem a natáhnul k němu ruku.

,,Naruto."

,,Špatný den?"

,,Podle toho, jak se to vezme," vzdychnul blondýnek, ,,bylo to docela fajn do doby, než jsem přišel domů."

Neji se na něj podíval s pozdviženým obočím a tiše vyčkával, jestli se rozhoupe k hovoru nebo ne.

A Naruto se kupodivu rozmluvil. Sám nevěda, proč se svěřuje úplně cizímu člověku

***

Madara zamračeně sledoval jak nástěnné hodiny v obýváku, tak hodinky na rukách a pro všechny případy i hodiny na telefonu. Už bylo po půl jedenácté a ten malej zmetek mu pořád odmítal vzít telefon a neodepsal mu ani na jednu pitomou zprávu!

Tělem mu projíždělo nepříjemné chvění a modlil se za to, aby se tomu blbečkovi nic nestalo, nebo aby někde nezpůsobil nějakej průser.

S povzdechem se opíral o kožené opěradlo a v rukách třímal skleničku s alkoholem. Temnýma pronikavýma očima popoháněl vteřinovou i hodinovou ručičku na nástěnných hodinách.