Základ vztahu [MadaNaru] ✓

1. Hádky na denním pořádku

Tááák! Konečně jsem po dlouhé době úspěšně něco dopsala, než to začala vydávat :D No a teď k povídce...

Uvědomila jsem si, že téměř ve všech povídkách dělám z Naruta skoro totálního svatouška, kterému je jenom ubližováno a není s ním zacházeno moc dobře. Tak jsem se rozhodla to trochu změnit a doufám, že se Vám to bude líbit. 

Vycházení bude každé úterý a pátek ^-^

Velkým, prostorným, útulným a vždy perfektně uklizeným rodinným domem se rozlehlo mohutné prásknutí domovních dveří a dovnitř se nahrnulo blonďaté a poměrně vynervované šídlo.

Byl právě začátek února. Venku bylo silně pod nulou a než se blonďák mohl v bytě posunout někam dál, musel ze sebe stáhnout zimní bundu, šálu, rukavice, čepici a zout si boty obalené sněhovou nadílkou.

Hned jak se zbavil přebytečného teplého oblečení nahrnul se jako velká voda do kuchyně a hlavu zastrčil rovnou do lednice a očima vybíral dobroty, do kterých by se zakousnul. Žaludek se mu už svíral hlady, protože dnešní oběd v menze prostě nestíhal. Dneska to byl poměrně hektický den a on byl rád, že už je konečně v teple domova.

***

,,Ten profesor je takovej zmrd!" vztekal se, když se objevil s plnou náručí jídla v obývacím pokoji, kde u psacího stolu seděl jeho partner a s brýlemi na nose hleděl do svého notebooku, ,,Normálně mi z té seminárky dal céčko. Chápeš to?! Céčko! A já se s tím sral jako kokot!" hořekoval naštvaně dál a posadil se na prostorný gauč.

Na konferenční stolek si vyskládal poctivě všechno, co v kuchyni uloupil. Sýr, salám, sáček s rohlíky, pomazánkové máslo, nůž a plechovku coly.

,,Taky tě zdravím," odvětil černovlasý muž a otočil na něj od počítače hlavu.

Sundal si tenké brýle s černými obroučky a promnul si unavené oči.

,,Poslouchal si mě vůbec?!" vztekal se blonďák a zamračil se.

,,A ty mě?" odbyl ho tmavovlasý a díval se na něj s pozdvihnutým obočím, ,,Víš, že nesnáším, když jíš v obýváku. Od čeho máme jídelnu?" kývnul bradou k obloženému stolu.

Naruto si odfrknul.

,,Bože, ty naděláš... To mám jako všechno zase sbalit a jít se přesunout jinam? Myslel jsem, že si aspoň trochu popovídáme, když jsme se teď dva dny pořádně neviděli, ale ty musíš hned nutně rejpat, jen co přitáhnu domů." prskal na všechny strany.

Madara si povzdechnul. Tohle byl boj s větrem. Nevyhraje tady nikdo.

,,V klidu si to sněz, proboha," protočil očima nakonec.

,,Děkuju, Vaše Výsosti," neodpustil si Uzumaki rejpavou poznámku.

,,Nech toho," zachmuřil se černovlásek, ,,proč si dostal céčko?" zeptal se ho raději.

,,Co já vím?! Vrátil mi to s poznámkama, co mám opravit. Tak jsem to opravil a poslal mu to nazpět a on mi dal prostě za cé. Prej tam byly nějaký nedostatky."

,,Říkal jsem ti přece, že když budeš chtít, tak ti s tou prací pomůžu."

,,Nemusím tě mít věčně za prdelí. Stačilo mi, že jsi při maturitě za mnou stál jako ďábel a furt mi čuměl přes rameno a kontroloval mě," odbyl ho Naruto nepříjemným tónem.

Madara si tiše povzdechnul. Poslední dobou byl tenhle kluk jenom podrážděný a nepříjemný. Věčně ho nějak drze odbýval a normální řeč s ním prohodit pomalu ani nešla. Dělo se to tak od doby, co nastoupil vůbec na vysokou. Do té doby bylo všechno v pořádku. V naprostém pořádku. Měli spolu krásný a idylický, už tříletý vztah. Jenže ten se teď posledních pár měsíců bortil jako domeček z karet, když zafouká vítr.

,,Hodláš bejt po zbytek dne takhle nepříjemnej, nebo se taky uklidníš?" zeptal se ho tentokrát i on nepříjemným hlasem a vstal ze židle.

,,Když přestaneš rejpat, tak se možná i uklidním a třeba se mnou bude i vlídná řeč," odfrknul si o hodně mladší mladík a zakousnul se do namazaného rohlíku.

Madara si znovu tiše povzdechnul a zavrtěl hlavou.

,,Jedu do firmy," řekl mu nakonec a obešel sedací soupravu, aby se mohl dostat z obýváku na chodbu.

,,Jasně! Nezapomeň tam bejt až do večera, jako ostatně vždycky, ať se nevidíme už třeba vůbec!" zakřičel za ním vztekle Naruto.

Madara si trpce uvědomil, že dřív, když mu tohle oznámil, loučil se s ním se slovy ,,Snaž se přijít co nejdřív... Počkám na tebe... Miluju tě," a svoje slova doplnil krásným horkým polibkem. A teď? Zavrtěl smutně hlavou, zaplul do zimního černého kabátu a kolem krku si přehodil teplou šálu.

***

,,Copak? Doma si měl opět drama, že už si tu zase?" přivítal Madaru lehce posměšný hlas jeho mladšího bratra, když za sebou poměrně neurvale zavřel dveře jejich společné kanceláře.

Dlouhovlasý muž se na druhého muže podíval zamračeným pohledem, ale pak si útrpně povzdechnul.

,,Žádná novinka, co?" uchechtnul se nakonec a sundal z krku šálu, kterou poté pověsil na věšák, stejně jako kabát.

,,Co to bylo tentokrát?"

,,Dostal céčko ze seminárky."

,,Myslel jsem, že jsi mu s tím chtěl pomoci."

,,On nechtěl," myknul rameny, ,,jeho problém."

Posadil se do měkkého koženého křesla vedle svého bratra.

,,Já už vážně nevím, co s ním mám dělat. Poslední dobou je jako vyměněnej."

,,Třeba má strach jenom z dalších zkoušek. Sasuke je doma taky občas na ránu," uchechtnul se Fugaku při vzpomínce na svého nejmladšího syna.

,,Já mu těžko můžu na rozdíl od tebe dát zaracha, nebo mu sebrat telefon," zasmál se krátce Madara, ,,my nejsme otec a syn, ale partneři," uvedl na pravou míru, jako kdyby na to snad Fugaku zapomněl.

,,Věř, že by to určitě pomohlo," ušklíbnul se znalecky druhý černovlásek a mrknul na něj, ,,mám říct Sasukemu, aby mu zkusil domluvit?" nadhodil pak.

,,Ne, to určitě nechci," zavrtěl Uchiha krátce, ale razantně hlavou, ,,ještě by si to domyslel a měl bych doma další scénu,"

Sasuke byl stejně starý jako Naruto. Po základní a střední školu to byli spolužáci a nejlepší přátelé, které jen tak něco nerozdělilo, dokonce ani fakt, že si Naruto začal s jeho strýcem. Sice to Sasukemu ze začátku chvíli trvalo, než se s tím smířil a zkousnul to, ale nakonec dospěl k závěru, že pokud je jeho nejlepší kamarád a strýc šťastní, tak budiž. Bránit jim nebude. Společná cesta se jim rozdělila, když každý z nich nastoupil na jinou vysokou. Přátelili se však doteď. Jejich pouto nevybledlo, možná se ještě víc posílilo, když se teď nemohli vídat každý den, jak byli dříve zvyklí, a byli si taky rozhodně vzácnější.

,,Doufám, že ho tohle brzo přejde, nebo z toho zcvoknu. Na tohle jsem už asi starej," zamumlal Madara potichu bručivým hlasem.

,,Nejspíš má jenom poslední záchvěvy puberty," snažil se mu zvednout náladu druhý.

,,Dost pozdní puberta, nemyslíš?"

Fugaku pokrčil rameny. Občas měl pocit, že tím trpí i Sasuke. Itachi, jeho prvorozený syn, už byl naštěstí samostatný a hodně rychle po dostudování medicíny opustil rodné hnízdečko, takže jemu a Mikoto na krku zůstal jenom Sasuke. Občas ten kluk vydal ale za dva.